Breaking and Entering
Breaking and Entering
Krádeže a vlámania
Režie:
Anthony MinghellaScénář:
Anthony MinghellaKamera:
Benoît DelhommeHrají:
Jude Law, Juliette Binoche, Robin Wright, Rafi Gavron, Vera Farmiga, Rad Lazar, Ray Winstone, Martin Freeman, Juliet Stevenson, Branka Katič, Anna Chancellor (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Will Francis je úspěšný architekt a se společníkem Sandym získal významnou zakázku při rozsáhlé přestavbě londýnské čtvrti Kings Cross. Jejich firma je krátce po sobě dvakrát vykradena a muž zjistí, že jedním ze zlodějů je patnáctiletý imigrant Miro. Will žije s přítelkyní Liv, se kterou vychovává její zčásti autistickou dcerku Beu, posedlou gymnastikou. Vztah s Liv prochází krizí a muž se sblíží s Mirovou matkou, temperamentní bosenskou muslimkou Amirou. Z cizinky a Brita se stanou milenci, jejich vztah je ale odpočátku poznamenán nedůvěrou... Svým předposledním snímkem, komorním dramatem Dveře dokořán, se britský režisér Anthony Minghella (1954–2008) po výpravných mezinárodních produkcích (Anglický pacient, Talentovaný pan Ripley, Návrat do Cold Mountain) vrátil do ulic současného multikulturního Londýna. Film se zabývá aktuálním tématem lidí žijících blízko sebe v různých sociálních vrstvách, jež se míjejí, srážejí a proplétají. Působivý snímek zdobí kromě kultivované režie především herecké výkony. Willa hraje Minghellův dvorní herec Jude Law, ženské postavy ztvárnily Juliette Binocheová a Robin Wright Pennová. (Česká televize)
(více)Recenze (185)
Takových příběhů se odehrávají desítky a právě proto je snadné se do Dveří dokořán vcítit. Výborně napsané postavy a výborné herecké obsazení, přičemž největší dojem na mě udělala Robin Wright Penn a nejvíc mě pobavila Vera Farmiga v roli prostitutky. 85% ()
Dvere dokorán sú naozaj skvelým dielkom, tou poslednou labuťou piesňou Anthonyho Minghellu, ktorá v sebe nesie všetky prvky, ktoré počas svojej kariéry Anthony ako tvorca využíval. Film nepôsobí veľkolepo ako anglický pacient, alebo návrat do cold mountin, ale spôsobom akým sú postavy vytvorené a prenesené na plátno je nezabudnuteľný. Aj napriek malému počtu postáv, každá dokáže pôsobiť komplexne – ako niekto kto žije vo svete, má svoje starosti aj radosti. Práve tieto starosti a radosti a ich vzájomné prepojenie sú tou hlavnou témou, ktorú Anthony v tomto filme sleduje a vychádza mu to. Film nemá slabšie miesto a je vystavaný na skvelých hlavných aj vedľajších výkonoch. Binoche so svojim srbským prízvukom je dokonalá. Film sa nezaoberá zbytočným moralizovaním a snaží sa skôr zamerať na vnútro postáv. Na snahu niečo cítiť, objaviť svoje šťastie, bez toho aby si postava na začiatku uvedomila, že šťastie mala celý čas pred sebou. Všetky vzťahy sú do detailu premyslené a ja osobne som mal na konci pocit, že som sledoval naozaj silný skutočný príbeh, ktorý viacej ako na zlobe a nenávisti staval na správnych a nesprávnych rozhodnutiach a hlavne na nádeji. Veľmi pekný film, ktorý rozhodne poteší každého, kto aspoň trocha vyznáva filmy, kde je stred príbehu dakedy dôležitejší ako jeho koniec. ()
Drama o spletitom milostnom trojuholníku. Anthony Minghella mi az na jednu skvelu vynimku (nie, nema v nazve pacient) vzdy pripadal ako extremne nudny a nadhodnoteny reziser. A tymto filmom mi to znova potvrdil. Pritom namet uvedeny v popisu obsahu je skvely a ponukal mnozstvo emotivnych scen. Lenze v Minghellovom podani to je cely cas nemastne neslane a utahanane. Cely cas som znudene sledoval film bez toho, aby ma poriadne vtiahol do deja. Napriklad taky Pedro Almodovar by z toho netradicneho milostneho trojuholníku vydoloval neskutocne emocie. A aj ked by do toho asi primiesal aj nejake incesty alebo aspon homosexualov, tak by to stalo za to. Slaby vysledok ma mrzi aj kvôli hercom, ktori sa snazia, ale ich snaha je marna a ich sceny pôsobia strasne umelo. Dialogy su plne mudier jak z nejakej encyklopedie. Napriek tomu vsetkemu som bol ochotny dat slabe tri hviezdicky, ale uplne to pokazil zaver na súde. Uz som len cakal, kedy sa vsetci zacnu objimat, alebo niekto zborovo zacne tlieskať. Remake v lepsom prevedeni by som si rad pozrel a herecke obsadenie môze ostat rovnake. 5/10. ()
Dveře dokořán zpočátku nakousnou velmi atraktivní témata a rozehrají zajímavou zápletku, bohužel vše začne s postupem času vyznívat tak nějak do ztracena a naivní rozuzlení v tom jen utvrdí... Minghellovo drama je zajímavé, bohužel po skončení nezanechá v divákovi žádnou výraznější stopu.... bohužel... ()
Film je pohledem do nešťastných životů lidí, které mají své problémy. Tento náhled mu jde poměrně dobře. Příběh, který neoplývá štěstím a vykresluje pochmurnou náladu, se prostě vydařil. Postavy svou ,,obyčejností" získávají body navíc. ()
Na mě trochu moc komorní drama. Zajímavé osudy lidí, ale film mě moc nebavil. ()
Martinkovi pristanú takéto fúze rozhodne viac ako povestná mustáž. Stáva sa asi pravidlom, že v každom filme s tými, ktorých prudko môžem sa musí vyskytnúť aspoň jeden, ktorého absolútne nemusím (Robin Wright), ale tu to bola fajn bilancia. Aj ona bola dobrá, uznávam. Zápletka síce dosť všedná, ale dobre zmáknutá. ()
..mam rada, ked reziser vytiahne klise na "just so story".. ale aj tak rozmyslam, co by to bol za film, keby ho reziroval jordan a miesto judea lawa by tam hral ralph fiennes..asi by to bol uplne iny film; taky..povedzme, fatalisticky.. :-).. ()
Britové vůči válečným uprchlíkům ze Sarajeva se srdcem na dlani a ti u nich jen kradou a páchají zločiny. Takový dojem jsem z tohoto filmu měla. Nelíbil se mi z důvodu přílišného sluníčkářství a ohledu vůči zločincům. Od mého top režiséra tentokrát velké zklamání. ()
Dveře dokořán jsem poměrně dlouho odkládal, nějak jsem se bál, že to nebude pro mě. Nebyl to sice žádný zázrak, ale je to dobře zrežírované i obsazené. Navíc mě film donutil k zamyšlení, jestli si člověk skutečně zaslouží druhou šanci...7/10. ()
zas jeden film, který mě po dlouhé době dostal... velmi silný a působivý film ()
nejsem "notorickej uplakánek", ale Minghella mě jedním momentem dostal - když Jude Law řiká, že teď to byly jen zuby... a sigur ros na konci..díky! ()
tazkotonazna drama....hmmm, ani ja sam som ju celkom nepochopil a naviac tie dve hodiny je akosi vela...dufam, ze raz tomuto snimku pridem na klb ()
Nebudu tenhle film hodnotit z toho důvodu, že jsem se na to pokusil koukat dvakrát, ale vůbec mě to nechytlo.. ()
Když máte srdce na pravém místě, je život krásnější. 34letý fešný Jude Law (architekt Will) a 17letý přitažlivý Rafi Gavron (bosenský zloděj Miro) jsou spolu s dalšími dobrými herci to nejlepší, co snímek nabízí. ()
Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. ()
Film se mi dostal do rukou hlavně kvůli obsahu freeruningu. Nezklamali a freeruning je používán k zločinu. Naštěstí o tom film v podstatě vůbec není, je to vcelku slušné vztahové drama. ()
Tenhle film mě dost příjemně překvapil. Po Návratu do Cold Mountain jsem popravdě od Minghelly už moc nečekala, ale tímhle nenápadným, ale hodně silným a poctivě filmařsky natočeným kouskem si mě docela získal. Minghella a jeho snímky ještě věří ve vztah mezi mužem a ženou. ()
Sociální rodinné drama, něco jako Ztraceno v překladu (nevím proč, ale hrozně mi to připomělo právě tenhle film) v ohodně lepším podání na téma samota, odcizení, nepochopení a samozřejmě jak jinak také hledání lásky. A je to cesta, po které mě sice bavilo kráčet, ale bohužel se u mě nakonec stejně setkala s jistým nepochopením. ()
Hezký příběh s hezkými lidmi, řešení složitých životních situací jsou tu však zabalená do pohádkových pláštíků. Podvědomě cítíte, že problémy všech zúčastněných jsou vážné a zaryté hluboko pod povrch, a přesto nám tvůrci naservírovali něco jako happyend, čímž vlastně sami shodili závažnost situace na všech frontách. Nic z toho mi ovšem nemůže vzít ten zvláštní a hezký pocit někde kolem srdíčka, který jsem po celou dobu měla. Tolik touhy, bolesti, vášně a lásky pohromadě.. Nádhera. ()