Breaking and Entering
Breaking and Entering
Krádeže a vlámania
Režie:
Anthony MinghellaScénář:
Anthony MinghellaKamera:
Benoît DelhommeHrají:
Jude Law, Juliette Binoche, Robin Wright, Rafi Gavron, Vera Farmiga, Rad Lazar, Ray Winstone, Martin Freeman, Juliet Stevenson, Branka Katič, Anna Chancellor (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Will Francis je úspěšný architekt a se společníkem Sandym získal významnou zakázku při rozsáhlé přestavbě londýnské čtvrti Kings Cross. Jejich firma je krátce po sobě dvakrát vykradena a muž zjistí, že jedním ze zlodějů je patnáctiletý imigrant Miro. Will žije s přítelkyní Liv, se kterou vychovává její zčásti autistickou dcerku Beu, posedlou gymnastikou. Vztah s Liv prochází krizí a muž se sblíží s Mirovou matkou, temperamentní bosenskou muslimkou Amirou. Z cizinky a Brita se stanou milenci, jejich vztah je ale odpočátku poznamenán nedůvěrou... Svým předposledním snímkem, komorním dramatem Dveře dokořán, se britský režisér Anthony Minghella (1954–2008) po výpravných mezinárodních produkcích (Anglický pacient, Talentovaný pan Ripley, Návrat do Cold Mountain) vrátil do ulic současného multikulturního Londýna. Film se zabývá aktuálním tématem lidí žijících blízko sebe v různých sociálních vrstvách, jež se míjejí, srážejí a proplétají. Působivý snímek zdobí kromě kultivované režie především herecké výkony. Willa hraje Minghellův dvorní herec Jude Law, ženské postavy ztvárnily Juliette Binocheová a Robin Wright Pennová. (Česká televize)
(více)Recenze (185)
Reziser Anthony Minghella /Talentovany Pan Ripley, English Patient/ natocil prijemny, sympaticky film s dobrou zapletkou. Film ani chvilu nenudi, realie Londyna potesia, male udalosti rozprudia nasledujuci sled udalosti, v ktorych nuda nema sancu. Zid Zakon /ja viem, Jude Law - Talentovany pan Ripley, Nepritel Pred Branami/ to zahral na urovni a prestal mi vadit, k tomu Juliette Binoche /Trois Couleurs : bleu, blanche, rouge/ je tiez vyborna herecka, takze o herecke koncerty je postarane. Najma ked sa k tomu pridruzi mlady zlodej Rafi Gavron /serial Rim 2005/ a skvela Vera Farmiga /The Conjuring/. Hlavna linia nenudi, film ma tempo, spokojnost. Viac takychto snimkov. 86 % ()
Minghella ma rad filmy o nevere a ma rad J. Binoche. To prve musi urobit sam, to druhe si so sebou poradi aj samo. :) A tentoraz si s tym prvym, s filmom, neporadil tak dobre, ako napr. v angl. pacientovi. Trocha prekomplikovane, nejasne, menej realisticke a dokonca aj neromanticke. Pisanie scenarov mu proste nejde. ()
Tak tady mě napadá jen jediná otázka: "Co tím básník kurňa chtěl říct?" Tenhle film se Anthonymu Minghellovi nepodařil. Vím, co chtěl ukázat a natočit, ale napsal si k tomu dost podprůměrný scénář. ()
Až chorobnou závislost na tématu lásky a jejích různých podobách bychom mohli nalézt v dílech Anthona Minghelly. Vždy okořeněné nějakou zvláštností (druhá polovička je mrtvá a vrací se jako duch, druhá polovička musí do války, druhá polovička trpí popáleninami a duševními problémy z války) a zároveň zůstává pevně na zemi a vykresluje prostředí a dobu do detailů potřebných v příběhu. Se stejným přístupem se vrhnul i na Dveře dokořán, mám ale pocit, že film nebral tak vážně, nebo že byl omámen pohodlností Anglie. Každopádně Dveře dokořán postrádají jeho typickou syrovou naléhavost a přítomnost. Navíc ani oscilace mezi jeho oblíbenou romancí a ne tak typickou sociální sondou není ku prospěchu věci. Do příběhu navíc zatahuje i další motivy, např. dětí bez otce – v případě Mira je mrtvý, v případě Bey je duchem nepřítomen. Všechny se prolínají a zároveň separují a všechny stejným dílem stojí za nezdarem. Otázkou, kterou si totiž budete klást, je, co a zda-li chtěl autor říci a na co chtěl upozornit. Romance mezi Willem a Liv a do ní vstoupivší imigrantky Amiry je provedena s citem a hlavně scénáristicky jsou zvraty, jednání a uvažování jednotlivých postav vyvedeny dokonale, za což přísluší scénáristické polovině Minghelly velká pochvala. Avšak dost zvláštním způsobem byl vytvořen závěr, jež končí (pro diváka nejbolestnějším) happyendem, jaký by ho v tu chvíli mohl napadnout. Minghella si necelé dvě hodiny buduje příběh, aby si uvědomil, že divák se pomalu začíná nudit, a tak mu rychle naservíruje nejkompromisnější konec. S tímto problémem je spjat i sociální příběh Amiry a jejího syna Miry, který je místními podvratnými živly nucen páchat trestné činy. Minghella s ním až příliš sympatizuje, neboť ani náznakem nepředstavuje „zlou postavu“, a my se vlastně ani k podstatě tamních problémů nedostaneme, takže je zvolené prostředí zhola zbytečně nevyužito. Minghellovy úmysly se míjejí s výsledkem. ()
When do you stop looking at each other? Shouldn't there be a warning? Shouldn't somebody say to us, 'Hey, watch out, pay attention'? Because you can be thinking, 'I'm okay, we're okay, we're good.' Then you turn around and... a distance between you. ()
Je to ze života, má to co říct, není to nic prostoduchého, je to skvěle technicky zvládnuté,... ale mě to prostě nezajímá. Nejspíš nejsem odpovídající věková kategorie, které to je určeno, ale nedovedu si představit, že by mě podobný film bavil třeba i ve čtyřiceti. Objektivně paráda, subjektivně nuda o ničem. 55% ()
Nie zle, nie zle...len to na mna posobilo nejakym divnym dojmom. Snaha o prezentaciu ludskosti v protipole so spravanim hlavnych hrdinov (Law,Binoche), ktore sa sice moze zdat byt "ludsky" nemoralne a teda normalne, ma vsak nechala uplne chladnym a osudy hrdinov mi boli viacmenej ukradnute...a zaverecna druha sanca pre vsetkych zucastnenych? Niekedy ju potrebujeme zrejme naozaj vsetci. ()
Skvělý film by to byl....ale málokterá filmová postava mi tolik lezla na nervy jako Juliette Binoche v tomhle, bez ní vynikajícím filmu.....škoda. ()
Napriek veľmi dobrým výkonom a pevnej konštrukcii je to trochu príliš až moc chladné po emočnej stránke. 6/10 ()
Anthony Minghella byl velký režisér a jeho předčasný odchod z důvodu smrtelné nemoci ochudil divadelní, operní a filmové scény o perspektivu, která není lehce k mání. Breaking and Entering potvrzuje kvality režiséra jak volbou filmových obrazů, hereckými výkony a hudbou, tak i příběhem, který dovede ponořit do hloubky psychologie postav, ale zároveň poutavě vyprávět. Setkání s Minghellou je pro mě vždycky zážitek. ()
Film ukecaný, kecací, nic moc se tam neděje, kromě řešení mezilidských vztahů a vyhrocování jejich stavů. Sem tam se tam něco zaděje, ale není to nic moc akčního nebo přehnaně zajímavýho. Spíš se to celý táhne, než aby mě to bavilo. Ale zas ne že by mě to nebavilo. No ale filmy o nevěře, to asi není nic pro mě. Není nad Dr. Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Průměr. ()
Tenhle film honí hodně zajíců najednou a horko těžko s odřenýma ušima je na konci přeci jen dožene. Všechno nakonec zůstane řečené jen napůl což je asi i dobře. Nic na světě není černé nebo bílé. Vše má pro i proti. Snaha najít kompromis by měla být součástí lidské zralosti. Odpouštění taky. No a to je asi vše. 80% ()
Jen dál. Přes práh proudí, škobrtají. Hle, lidé jako my. Na dohled, jako na dlani. Hrníčky /s/ podšálky drží. O sebe cinkají, se rozbíjejí. Mihotavá citová vlnění. Zažehnuté plameny. Zažehlené rány provinění. Malý velký krb "rodinný." ()
Nevím na kolik měla diváka upoutat fakta formátu BOSENSKÉ imigrantky a nevím co sám tímto tématem Minghella sledoval, nijak specificky jsem roli Binoche nebral. Co vyráží dech jsou živočišné charaktery nemající s podmnožinou národností nic společného, tíživé, přitom tolik známé dialogy a scény zanechávající zřetelné impressio. ()
Jude Law povie v tomto filme slovo "neviem" viac krát ako ja. ()
Nepresvedčivá a fádna pseudodráma Anthonyho Minghellu, ktorý si toho znova naložil viac než dokázal uniesť. A to som ho po skvelom Anglickom pacientovi pokladal za veľmi nádejného a talentovaného. ()
Film: 65% | Hudba: Gabriel Yared, Underworld 50% ()
Will a Sandy jsou dva staří (teda jako že nejsou staří, ale znaj se dlouho) kamarádi, kteří spolu vlastní firmu, zabývající se architekturou. Jejich firma je několikrát vykradena partou zlodějíčků, ve které je i Miro, syn Sarajevské utečenkyně (uff, to je slovo). Willovi (Jude Law) dojde trpělivost, a sám si v noci hlídá svoji firmu, aby načapal zloděje přímo při činu a sledoval jej. Druhý den navštíví jeho matku Amiru (Juliette Binoche), která jej něčím zvláštním přitahuje. Jakmile ale Miro zjistí, že Will u nich byl, vše matce prozradí ... Filmu toho nelze moc vytknout, není zde žádný zásadní problém, ale jako celek mi to přišlo příliš plytké. Film není ani moc romantický, ani moc dramatický, ani moc akční ani žádný jiný - prostě takový nijaký. Jednotlivé postavy jsou sice docela fajn, ale jako by se jednotliví herci snažili moc nevyčnívat, takže i oni mizí v té šedi obyčejnosti. Jediný snad kdo stojí za zmíňku je "jugoslávka" Juliette Binoche... ()
Hodně americky pojaté drama na pozadí londýnského prostředí.. Trošku milti-kulti v hereckém obsazení, ale to není na škodu.. Ráda jsem viděla, že se na jednom place sešli herecké hvězdy Jude Law, Juliette Binoche a Robin Wright.. Příběh řeší pelmel všeho od rasové nesnášenlivosti, moderního kastovního systému přes problémy dlouhého vztahu, komplikace s nevlastním dítětem a psychickými handicapy.. Propralo se tu snad vše, ale bylo to tak krásně na sebe naplateno, že to opravdu křečovitě nepůsobilo.. Z filmu jsem měla hezký pocit avšak nic hlubšího ve mě nezanechá a za čas si na něj ani nevzpomenu.. ()
Myslím, že málokterý muž by dokázal odolat půvabu Juliette Binoche, takže její obavy ze spodního prádla byly fakt zbytečný, protože i kdyby si na sebe oblíkla zástěru, nebo tepláky, tak bude pořád rajcovní. Nikdo nikdy předem nev,í koho mu osud připlete do cesty a z jakého důvodu ,ale všechno co se stane, i to kolikrát těžko pochopitelný, má nějaký svůj smysl. Citlivě natočené drama k zamyšlení s vyjímečně štastným koncem pro všechny. "Nejradši bych všechny Tvý smíchy pochytal do krabice a nikomu bych nepůjčil klíč." ()