Sólokapr

Lenivejší mystery-com s (pre zmenu) nekategorizujúcim/neutrálnejším prístupom k postavičkám, ale s klasickým - allenovským dotykom neurotického komična. Sympatické dozvuky po špecifických heistoch "Small time crooks" a "Curse of the jade scorpion", ale stále dobré...a elegantné. (05.03.2009)

Přemýšlím, čím to je, že Allenovi občasní diváci většinou Sólokapra berou jako příjemnou komedii, zatímco jeho pravidelnější publikum zůstává zklamané. Já zůstal někde na půli cesty. Žádná katastrofa se nekoná, naopak. Některé gagy fungují na jedničku a třeba právě Woody si pro svou hereckou rozlučku pro příštích pár let nemohl vybrat vděčnější part. V konkurenci desítek jeho dalších děl ale dojdu k neodvratnému zjištění, že jednotlivé složky příběhu už jsem viděl jinde a jinak. A lépe. Hlavně Scarlett se do role hlavního neurotika vůbec nehodí. Při hádkách s kouzelníkem jí sice pusa střílí parádně, ale nedostaví se ani osobní charisma a v první řadě ani chemie s jindy bezchybným Jackmanem. (31.05.2011)

Tak přesně takhle vypadá Woody Allen bez důvtipu, sofistikovaného nadhledu a tvůrčí myšlenky. Kupa uhučených dialogů, ani Scarlett v plavkách nezachrání wtf story a pocit, že tenhle film byl vlastně naprosto o ničem a zbytečný. Závěr jak Match Point přes kopírak. Ten byl ale ve zbytku stále o dvě třídy lepší film. (05.11.2015)

„Slyšel jsem, jak se topíš. Tak jsem dopil čaj, dojedl koláčky a hned jsem přišel.“ Tak s Match Pointem to jistě má některé věci společné, ale Sólokapr je hlavně komedie, což dává v celkovém vyznění kapánek něco jiného. Film mě začal moc bavit už na lodi Smrti a hned při první scéně s Woodym jsem zajásal, že svého oblíbence zas po delší době uvidím v jeho osvědčené poloze. A samozřejmě si zase vložil do úst pár parádních hlášek, které v jeho podání zkrátka umí mířit do černého. Ale hlavně se dala brzdy do kupy kouzelně nesourodá dvojice a začalo jejich vyšetřování, které mě bavilo, a zároveň místy napínalo, to když se „otec s dcerou“ pohybovali na tenkém ledě (jinak nepřekvapivě převládala pohodová atmosféra). A závěr se mi svou „poťouchlostí“ moc líbil. Škoda jen nižší koncentrace opravdu kvalitních hlášek a sem tam hluššímu místu, proto „jen“ solidní 4*. „Dal mi kombinaci k sejfu. Ale nemám ponětí k jakému.“ – „Žádný sejf jsem neviděla.“ – „No a dosáhla jsi tam vůbec něčeho, kromě potenciálního otěhotnění?“ (13.07.2016)

Za Sólokapra musí Peter Jackson Woodyho Allena nenávidět, protože chystá film o duchovi, který ovlivňuje vyšetřování své vraždy a Sólokapr je o duchovi, který ovlivňuje vyšetřování séria vražd. Náhoda? Každopádně se mi tento příběh o studentce žurnalistiky, která pátrá po sériovém vrahovi s pomocí užvaněného kouzelníka, velice líbil. Překrásná Scarlett Johansson přejímá klasickou Allenovu roli, kdy hraje prostořekou neurotičku a samotný Allen hraje ,,překvapivě" prostořekého, starého neurotika. Obě postavy jsou si opravdu velice podobné a když se pak vydávají za otce s dcerou, tak jim nelze nevěřit. Hugh Jackson se svojí úlohou aristokrata vypořádal celkem slušně. Jen mě chvílemi štvalo, že jsou všechny postavy trochu přihlouplé, přece jen tam mohl vystupovat někdo chytřejší. Výběr hudby se Allenovi povedl. Stejně jako scény se smrtí. Musím uznat, že Londýn Allenovi zatím sluší. Jednu hvězdičku přidávám za Scarlett v plavkách:-) (30.07.2007)