Režie:
Luc DionneHudba:
Michel CussonHrají:
Serge Postigo, Rémy Girard, Catherine Faucher, Marianne Fortier, Sarah-Jeanne Labrosse, Stéphanie Lapointe, Yves Jacques, Luc Senay, Monique Spaziani (více)Obsahy(1)
Ide, žiaľ, o realitou inšpirovaný historický film, zachytávajúci hlavne roky 1909 až 1918. V rodine so štyrmi malými deťmi ochorie matka na tuberkulózu. Jej muž po tom, čo ju hospitalizujú, začne zomierajúcu manželku podvádzať s inou ženou. Keď ovdovie, aj s dotyčnou ostane žiť a 4 deti z prvého manželstva dostávajú macochu. Obzvlášť silnú antipatiu si macocha vybíja voči 9- resp. 10-ročnej Aurore. Dievčatko ju svojou pravdovravnosťou privádzalo do zúrivosti. Ani nie za rok prešla macocha od výčitiek k fackám a od faciek k sadistickému mučeniu. Neraz "výchovnou bitkou" voči svojej vlastnej dcére prispel aj otec, mimochodom kováč, ktorý ťažko pracoval, aby uživil rodinu. Až na zásah miestnych ľudí - lekára, ktorý spočiatku nepresvedčil miestneho kňaza o tom, že čo sa deje v dotyčnej rodine, je choré. Napokon úrady v Québecku zalarmoval lekár. Dievčatko na následky mučenia a podvýživy zomiera a otec s macochou sú po jej pohrebe zatknutí.
Film by mal byť prístupný až od 15 rokov. Obzvlášť údesné sú scény, keď dieťa už psychicky ani fyzicky nevládze znášať teror doma a sadne si na koľajnice, aby ho prešiel vlak. Film, ktorý okrem toho, že je pamiatkou na Auroru a cca 100 000 000 iných týraných detí po svete, predstavuje aj desivé svedectvo o stave občianskej spoločnosti v Kanade na začiatku 20. storočia.
(Surja)
Recenze (54)
„Jak říká Rousseau, ani chudoba, ani práce neomlouvá otce od krmení a vychovávání svých dětí.“ Problém ovšem nastane, když milovaný, zaneprázdněný tatínek přenechá stravování a výchovu potomků převážně jejich nevlastní matce…Film chvíli zdánlivě poklidně plyne, ale je prokládaný výstražnými signály. A divákovi je stále více jasné, že se to šťastně žijícím dětem už brzy pořádně zkomplikuje. A od chvíle, kdy si přiženěná sestřenice (která naprosto přesně víc co chce a jak toho dosáhnout) definitivně omotá kořist kolem prstu, začne peklo. V divákovi se stupňuje hněv vůči maceše, otci a zahořklému, apatickému knězi (stejně jako je mu na nic z alibistických obyvatel), stále víc se přitápí pod kotlem až k samotnému závěru…Při sledování se mi vybavil Americký zločin, ale přece jen je každý trochu jiný. Co však mají krom podobného tématu společné, jsou výborné herecké výkony obou trýzněných, zde Marianně Fortier věříte každé gesto, výraz v obličeji. Škoda trochu slabšího vizuálu a necitlivého střihu, ale celkově dám slušné 4*. ()
Dal bych možná víc, ale to bych si nesměl já vůl, přečíst obsah, který je vlastně jeden velký spoiler. Autora bych nechal klečet v koutě aspoň dvě hodiny, protože mě vlastně ochudil o celý děj, který, ať je sebelíp zpracován, nemůže být v mém případě oceneň známkou nejvyšší, bohužel. Snad někdy jindy, slibuju, že už žádné podobné obsahy nikdy číst nebudu, protože jinak tenhle, silný, smutný a dojemný příběh nemá skoro žádnou chybu. ()
Jezuskote, jen jsem zahlédl pár prvních zdejších komentářů a dospěl jsem k názoru, že jsem asi jiný živočišný druh. Nebo že podobné filmy nejsou určeny pro mě. Spousta přecitlivělých a neurotických dušiček se tu dojímá k slzám strašlivým filmovým utrpením té ubohé malé dívenky a ztrácí chuť žít na tomto krutém světě, zatímco já cynicky prskám a znechuceně zvracím z tohohle druhu černo-bílých, polopatických a šablonovitých pohádek o zlých macechách (samozřejmě podle skutečných událostí). K tomu karikatura tupého a surového otce, karikatura pokryteckého černoprdelníka a na světě je drama jako víno. Ale i černá sekce červené knihovny je furt červená knihovna. A červená knihovna se mi hnusí. Realita by mě jistě dojala, asi i k pomstychtivé zuřivosti přivedla, ale prvoplánově dojímavá televizní inscenace ani omylem. Jedna za zajímavou knězovu sebevraždu v závěru a do koše s tím. ()
Podobná "paráda" jako Hon, která aspiruje na TOP 10, ale nikdy se tam nemůže dostat, protože takové peklo už nikdy nechci vidět. U válečných filmů se takové chování dá ještě relativně pochopit (kdo ví, jak bych se sám choval?), ale v prostředí rodiny je něco takového neomluvitelné a neodpustitelné. Jediným pozitivem (pokud se to tak dá říct) je úloha církve a Boha, kteří pro nebohou Auroru udělali totální hovno, jak jsme ostatně čekali. 100% ()
Jsem naštvaný. Od dob dánského Honu jsem neviděl tak prvoplánově natočené drama, které dokáže namíchat silné momenty (koleje, mladá jeptiška, závěr) s absolutním, můj žaludek dráždícím kýčem (měsíční světlo s holubicí, vzpomínkové flashbacky, zpomalované zaběry bití), ovšem chápu, že pro blbce tam podobné scény být musely. S hodnocením si nejsem úplně jistý, ale za dvě ukázkové scény v samotném závěru, nejoriginálněji pojatá sebevražda co jsem ve filmu zatím viděl a monolog smírčího soudce k duševně potracenému knězi. Tolik cynizmu a pohrdání mě velmi potěšilo u srdíčka. Už méně mě potěšilo, že ta největší, nejodpornější zrůda byla osvobozena, jelikož tatínkovi bych opravdu velmi s chutí sám osobně nasadil oprátku nebo bych mu alespoň onu sekyrku zarazil hluboko do týla. Film, jak je natočen, se mi moc nelíbil, lacinost vizuálu a provedení je viditelné a herecké výkony víceméně nezajímavé a průměrné. Jen přemýšlím, co by asi vzniklo za klenot, natočit to Eastwood :)) Čtvrtá za dynamit :) ()
Galerie (18)
Photo © Les Films du Losange
Zajímavosti (6)
- Natáčelo se od 15. října 2004 do 9. února 2005 v Kanadě. (Varan)
- Marianne Fortier byla do role Aurore vybrána z více než 11 000 dívek. (Cheeker)
- Snímka bol natočená podľa skutočného príbehu, ktorý sa odohral na začiatku 20. storočia vo kanadskom Quebecu. (Durexon)
Reklama