Sejmi je všechny

Soundtrack Paul Haslinger: 1. Dawn Patrol ,2. Mister Hertz ,3. Tit-4-Tat ,4. Goodbye Oliver ,5. Copping a Feel ,6. Stealing a Beamer ,7. Rat Bastard ,8. Lab Discoveries ,9. The Fortress of Solitude ,10. Privacy Love Theme ,11. Spanking Mom ,12. True Confessions ,13. Pussy with a Gun ,14. Put U2 Sleep ,15. Warehouse Shootout ,16. Mutual Interests ,17. Killing Rutledge ,18. Smith Captured ,19. The Interrogation ,20. Final Showdown ,21. Destination Nowhere ,22. What Took You So Long? , (14.05.2011)

Davis nabil zásobník ostrými, ale z hlavně mu při vší snaze létá jeden slepý náboj za druhým. On je totiž rozdíl mezi filmovým fanouškem a filmovým fanouškem. Ten první spadá do roviny dvojky Neveldine-Taylor, která má kromě nápadů i talent, ten druhý pak do škatulky loserů typu Marka Stevena Johnsona, kteří možná mají načteno, potažmo nakoukáno, ale v jejich buňkách nekoluje ani špetka potřebných ingredincí pro filmovou tvorbu. Sejmi je všechny má scénář plný nápadů, šílených scén a praštěných hrdinů, jenže s Davisem za kamerou je to jen sprška jisker, která místo rozdělání ohně akorát otravně doutná. (05.11.2007)

Clive Owen střílí všechny, všude a pořád. A je to nuda. Chápu, že jde o béčko bez jakýchkoliv ambicí, ale to neznamená, že musí scénář vypadat jako když ho někdo spíchnul za jedno odpoledne a za režii se posadí nezkušený šumař, který nedokáže zrežírovat herce ani pořádné akční scény. Ty jsou přirovnávány dokonce k Johnu Wooovi, což beru jako urážku, ve srovnání (a vlastně i bez) s Wooovým baletem jsou přestřelky v Sejmi je všechny absolutně bez nápadu. Herecké výkony: Clive Owen se tváří drsně, Monica Bellucci mluví italsky, když je vyděšená a Paul Giamatti je prostě nezábavný magor. I osmdesát minut je na takovou "akční jízdu" až příliš. (03.11.2007)

„FUK U TOO“ Clive Owen chroupá mrkev, ochraňuje kojence v papírové tašce, souloží s Monicou Bellucci a v průběhu toho střílí po tuctech pohůnky Paula Giamattiho, jejichž finální počet se blíží kulaté stovečce. Pan Smith představuje typ hrdiny, kterému je vše ukradené a chce jenom kousek vlastního soukromí, pročež je ochoten „po shrekovsku“ podstoupit libovolně dlouhou a namáhavou cestu. Kdesi hluboko v nitru přesto má kousek dobrého, nezkaženého srdce, jak dokazuje jeho „taťkovský“ vztah k bezejmennému novorozenci a láska, s jakou pro jeho dobro obětuje vlastní fusekli. O jeho minulosti se (jak začíná být u současných hollywoodských akcí zvykem) nedovíme nic. Budoucnost v ideálním případě a své samotářské povaze navzdory, stráví po boku prostitutky s, ehm, mateřským cítěním (o tomhle fetiši jsem slyšel prvně). Prostřílí-li se ovšem přes zástupy tuctových padouchů, množících se jako newyorské krysy, až k tomu největšímu bastardovi s největším počtem životů. Kulka v břiše, kudla v hlavě, mrkev v oku, skoky a pády z dvaceti metrů, rotace po silnici v sešrotovaném autě – nic nemusí být nemožné, nic nemusí dávat smysl. Hlavně ať je to cool, přehnané a zábavné. Po pravdě, člověk nemusí umět napočítat do sta, aby zpatlal něco podobného. Stačilo pár ujetých nápadů, které každému utkví v paměti, chaotický, jen výjimečně účel plnící střih a trio prvoligových hereckých hvězd. Na charisma Clivea, zpupnost Paula a sex-appeal Monicy je sázeno nejvíce. A scénář? Proboha, k čemu? (I když minimálně nějakou speciální MTV cenu za nejvtipnější využití slova "shit" bych tvůrcům udělil). Neustále je omíláno totéž schéma (ty se schováš, mi tě najdem, ty nás zabiješ), postavy jednají bezmyšlenkovitě a jejich jedinou motivací je pobavit diváka. Pobavit diváka – co víc byste chtěli? 80% (01.10.2007)

Čekal jsem film kde se bude kosit, ale rozhodně ne film kde se fakt kosí od začátku do konce. Dokonce i při sexu. Clive Owen tady hraje sráče s muškou jak kdyby byl robot, cpe se mrkví, zabíjí mrkví a hláškuje každých třicet sekund. Podle mě je tohle role na něj jak ušitá (jo přesně a co teprve Max Payne) a doslova v ní exceluje, naproti němu Paul Giamatti jako pěkně kurevskej boss je snad ještě lepší, něco takovýho jsem neviděl. K akční/thriller/krimi bych určitě přidal komedie, nepamatuju kdy jsem se naposled takhle nasmál (možná u Planety Teror). Malou chvilku sice trvalo než mi došlo, že tohle je rozhodně ten typ filmu u kterýho by mi přemýšlet všechno úplně posralo, no a od tohohle bodu to byla stoprocentně skvělá zábava. A hlavně jsem rád, že mě všechny ty negativní recenze a ohlasy nezastavily na to zajít. Kéž by bylo podobných filmů v kinech víc. Eat your vegetables. (12.12.2007)