Neuvěřitelný život rockera Coxe

Ačkoli mačeta rozjela film v dost vysokých otáčkách, v prostředku snímek nepochopitelně podřadil na biografickou tragédii (a vypadalo to, že záměrně) aby byl konec opět šílenou komedií. Takže to vypadá asi tak, že se chechtáte, pak vám úsměv nějak zmrzne a konec opět doprovázen smíchem - nevím, jestli je tohle u podobného filmu dobře. To se raději u komedie budu jen uchechtávat, ale aspoň celou dobu. Malý plus za parodii scény ze Star Wars. (04.12.2009)

Vtipně shrnutá hudební historie. Hudba, drogy, ženský, rehabilitace, stáří. Paroduje spoustu hudebních legend, ale celkem vkusně. Najde se pár odporných gagů, ale je jich málo. Nápady jako ztráta čichu, boogie cover období, Patrick Duffy, McCartney X Lennon, remix hitu Walk Hard nebo scéna s napodobením Boba Dylana jsou výborný fóry, u kterých se smějete nahlas. Líp si to asi užijí lidi, kteří mají o šedesátých až osmdesátých letech a muzikantech z té doby větší povědomí, protože narážek je tu nespočet. Navíc překvapivě kvalitní dobový soundtrack (i když většinou předělávky) mě jen ujistil na čtyřech (Let's Duet s vloženýma prasárničkama je parádní). Kam se hrabou se svojí hudbou Dreamgirls, csss. -"I'm just so glad you learned to play the guitar so good... even without having a sense of smell!" -"It's okay mama, I learned how to play by ear." (30.08.2009)

nadprůměrná parodie na muzikantské životopisné filmy s Johnem C. Reillym, nabývajícím v tomto filmu nového rozměru, v hlavní roli. Některé vtípky jsou moc povedené ("smell that shit baby" nebo meditační seance s Beatles), některé až trapné, ale vtipná stránka jednoznačně převažuje. V druhé půli mi to už přišlo lehce utahané (koukal jsem na 120 minutový Director's Cut), takže hodnotím lepšími ***. (15.11.2009)

Ha ha ha ha ha ha. Jak trefné! Některé momenty jako vystřižené i z jiných tvůrčích profesí. Třeba ty hádky z partnerkou, při nichž dostáváte ty nejlepší nápady a musíte si je běžet zapsat, hádka nehádka. Mýtus umělce a jeho zrodu je tady karikován ad absurdum, jasně, je to doslovné až hanba a neumí to včas skončit, ale stejně -- tohle je jedna z nejchechtavějších komedií mého diváckého života (konzumovaná droga při koukání: pouze pár sklenic vína a šňupací tabák //šidítko za kokain, hi hi//). (08.10.2008)

John C. Reilly se zkamarádil s Willem Ferrellem, natočili spolu nevtipného Rickyho Bobbyho a Reilly před jejich další spoluprácí (Step Brothers) stihl natočit parodii na hudební životopisné filmy, tentokrát ale bez svého komediálního vzoru. Walk Hard je klasickým zástupce "ferrellovek", očekávejte tedy spíše absurdní humor, který často balancuje na hranici trapnosti, nehybí zde ani pro tento druh komedií typický přemrštěný patos a celé to je krajně nekorektní (rasistické narážky,přepůlené děti a spousta, ale opravdu spousta sprosťáren nejhrubšího zrna). Samotný Reilly se v porovnání s minulými komediálními pokusy, výrazně zlepšil, už tak okatě nepřehrává a konečně je více vtipný než trapný. Film je doslova nabitý šťavnatými cameo rolemi, za zmínku stojí hlavně Jack Black jako Paul McCarthney, Paul Rudd jako John Lennon nebo Patrick Duffy jako...Patrick Duffy. V porovnání s všemi těmi krajně nevkusnými a vyprázdněnými parodiemi posledních let je Walk Hard milým překvapením, ale na takové klasiky žánru, jako jsou Bláznivé střely nebo Žhavé výstřely, rozhodně nemá, na to je tenhle film až moc rozvleklý a ne vždy tak vtipný, jak mohl být. V čem ale tento fiktivní životopis vyniká, jsou parádně zobrazená období od 50. let až do současnosti , což se v tomhle žánru jen tak nevidí. (13.04.2008)