Neuvěřitelný život rockera Coxe

Když jsem se tenkrát ožral a poblil na koncertě Kelly Family, kde jsem dělal dozor své alternativně nezávislé sestře, myslel jsem si o sobě, že jsem ten největší rockový bouřlivák pod ocelovým nebem. Ale zřejmě jsem příliš předčasně usnul na vavřínech. Kam se seru na Deweyho Coxe! Takoví lidé by měli vyhrávat Týtý a Slavíky namísto slušňáka Karla, který by nezobral drogu ani po čtrnáctidenním žhavení lebky zvaném Budík na Guantanamu. Přiznejme, že tahle komedie jednoznačně leží a padá na panu Reillym, který je dostatečně necharizmatický až odpudivý na to, aby působil jako rockenrollová hvězda světové extratřídy vtipně. Navíc podává naprosto bezchybný herecký výkon a toho čtrnáctiletého retardu s hlasem jako zvon má vepsaného ve tváři a nezvyklá ho ani, když mu zfetovaný bedňák mává čurákem přímo před očima. No, hluchých míst je tu stejně jako vtipů, u kterých bych hýkal, přesto jsem se párkrát od srdce pousmál a u hitovky Rock Hard bych sundal i sako, aby mi nepřekáželo při mém erotickém tanci, ale bohužel jako rocker žádné nevlastním. (04.05.2012)

Ha ha ha ha ha ha. Jak trefné! Některé momenty jako vystřižené i z jiných tvůrčích profesí. Třeba ty hádky z partnerkou, při nichž dostáváte ty nejlepší nápady a musíte si je běžet zapsat, hádka nehádka. Mýtus umělce a jeho zrodu je tady karikován ad absurdum, jasně, je to doslovné až hanba a neumí to včas skončit, ale stejně -- tohle je jedna z nejchechtavějších komedií mého diváckého života (konzumovaná droga při koukání: pouze pár sklenic vína a šňupací tabák //šidítko za kokain, hi hi//). (08.10.2008)

Spousta trapných, hloupých a nevtipných pokusů o humor z toho soudku, do kterého vždycky nahlížím s největšími obavami. Na druhou stranu mě mile překvapily povedené písně (kromě titulní Walk Hard ještě ta nesmyslná "dylanovka", jejíž provedení bylo vážně vtipné) a tu a tam nečekaný moment k pousmání. Nicméně ze všeho nejvíce mě nepobavil film, nýbrž bonusové materiály na DVD, zejména pět samostatných videoklipů, mezi nimiž je i naprosto skvělá coververze Bowieho Starmana. Bonusy opravdu doporučuji. (19.09.2013)

Tak takhle se ma delat parodie. Film si utahuje ze vsemoznejch hudebnich filmu, ale hlavne z Walk the Line. Jenze narozdil od ostatnich soucasnejch trapnejch parodii je tu pribeh, kterej neni poslepovanej ze sparodovanejch scenek a drzi perfektne pohromade, navic tvurci nijak netlaci na pilu a nepotrebujou tam fory dostavat za kazdou cenu a o to vic si clovek jednotlivy vtipy vychutna, navic, kdyz nikdy neklesnou pod prumer, pohybujou se od lehkyho usmevu po brutalni fory a hlasky, navic dost casto zatracene originalni a misty docela drsny. Co se tyce hudby, tak ta je fakt perfektni a pomaha lehce prestreleny dvouhodinovy stopazi, takze film vubec nenudi, i kdyz ke konci mu drobet dochazi dech. Navic se film nevenuje jen urcitymu obdobi hlavni hvezdy, jak to casto bejva, ale postihuje celej zivot, od detstvi, prvni vystup ve 14, az po posledni masterpiece v 71 letech. Taky se povedla dobova atmosfera a starnuti jednotlivejch postav, akorat holt ze zacatku se musi clovek smirit s tim, ze Reilly na 14 fakt nevypada. Co se tyce hercu, prekvapil me Reilly, fakt bych ho do takovyhle role netipoval a ackoliv nepodava kdovijak perfektni dramatickej vykon, role mu skvele sedla, misty perfektne vysiluje, az skoro pripomina Blacka a je proste perfektni. Akorat me trosku mrzela absence ruznejch camei, je tu na chvilku jen Jack Black jako jeden z Beatles. Zato me prekvapil Patrick Duffy, i kdyz ma v podstate jen jednu vetsi scenu. I kdyz filmu misty drobet dochazi dech a sem tam ma hluchy misto, ja se proste celou dobu perfektne bavil a nemuzu jit pod 5*. (19.04.2008)

Apatow naozaj dokaze natocit inteligetne zbuchnute suber zle fekalne komedie. Po pravde, suche, akademicke, zivotopisne hudobne filmy si parodiu zasluzia. Hudobne zivotopisy sa tocia inac, taky B. Tavernier by okolo polnoci o tom vedel niecopovedat. Podstata zivota neskvie v polodokumentarnom zacyhteni celej jeho dlzky a krakych okamzikoch podstaty. Takze vdaka tomu nepochopeniu ma Apatow a spol kopu materialu pre svoj degradujuci obdiv americkej muzike. (18.05.2008)