Synekdocha, New York
Synecdoche, New York
Synecdoche, New York
Režie:
Charlie KaufmanScénář:
Charlie KaufmanKamera:
Frederick ElmesHudba:
Jon BrionHrají:
Philip Seymour Hoffman, Jennifer Jason Leigh, Michelle Williams, Samantha Morton, Catherine Keener, Emily Watson, Dianne Wiest, Hope Davis, Robert Seay (více)Obsahy(2)
Každý člověk je hvězdou svého vlastního života. Autorská zpověď scenáristy a režiséra Charlieho Kaufmana... Americký filmař Charlie Kaufman bývá považován za jednoho z nejoriginálnějších tvůrců současnosti. Rychle se proslavil jako autor surrealisticky laděných scénářů k filmům V kůži Johna Malkoviche (1999), Adaptace (2002) a Věčný svit neposkvrněné mysli (2005). Poté se poprvé ujal i režie a debutoval autorským snímkem Synecdoche, New York (2008). Děj se točí kolem života divadelního režiséra Cadena Cotarda, jehož menší poranění na hlavě přiměje k hlubokému zamyšlení nad vlastní smrtelností a pocítí nutkavou touhu po sobě zanechat neochvějně pravdivou a skutečnou divadelní hru. Díky velkorysému finančnímu grantu se pokouší inscenovat nekompromisní nadčasové dílo, v němž dokáže otisknout své pravé já. Mistrovské dílo nemá pojednávat o vztazích, ale o smrti a zachytit kopii života. Čím víc se ale touží přiblížit věrné skutečnosti, tím víc se ztrácí v souvislostech a časové chronologii. Na obrovském jevišti vybudovaném v newyorském hangáru se představí dvojníci všech, které během svého života miloval. Stárnoucí Caden však stále nedokáže být s výsledným tvarem spokojen a hranice mezi skutečným životem a inscenací se začíná stírat. Režisér Charlie Kaufman inscenuje mnohovrstevnaté nepředvídatelné představení pro náročné diváky o pomíjivosti života. V originální umělecké zpovědi reflektuje všechny své životní obavy, fobie a pochyby. V hlavní roli osamělého a výstředního divadelního režiséra zazářil Philip Seymour Hoffman. (Česká televize)
(více)Recenze (317)
O Synecdoche můžete napsat a myslet si cokoliv a budete mít pravdu. Snad úplně všechno co se tam objeví je někdy předtím nebo potom popřeno a když už má divák konečně pocit, že něco pochopil, za minutu je to jinak. Zdánlivě má tedy film obrovský potenciál zařadit se spolu s Atlasem mraků do kolonky "královská hovadina", na rozdíl od Atlasu ale ta složitost není prvoplánovým autorským žmouláním pindíka, nýbrž uvěřitelnou součástí filmu. Asi nejspíš obrazem Kaufmanova já, kteoružto existenciální tíseň ovšem tomu chlapci ani trochu nezávidím. Osobně bych ocenil víc, kdyby se uvnitř nacházelo něco, čeho se můžete aspoň trochu přidržovat, ale za sebe říkám, že se to ty dvě hodiny dalo vydržet. 60% ()
Úlet jaxviňa. ()
Kolik slov se tu vyřinulo z duše intelektuála těžce zkoušeného tvůrčí krizí, aby byla zapsána, přetištěna, přeříkána, zaznamenána na filmový pás a promítána - a mohla tak budit nadšení těch, kdo lačnili dovědět se, že jeviště / umělecké dílo je vlastně synekdochou pro město / svět ! Prosedět druhou polovinu tohoto postmoderního zauzlence, zakousnutého před zrcadlem do vlastního ocasu, bych podruhé nechtěl ani zanic. ()
po shlédnutí jsem byl zmaten, jak snad nikdy...kdo tenhle film pochopil napoprvé, tak lže! (nebo je frajer) film působí dost artistickým dojmem, ale dá se to v pohodě sledovat a za sebe musím říct, že jsem se ani chvíli nenudil a u konce jsem praskal zvědavostí, jak to sakra zakončí. Celý děj se odehrává v různých časových úsecích a je v něm spousta skrytých zpráv (nápisy v novinách, postavy v pozadí), kterých je dobré si všímat už od první minuty. pouštěl jsem si na YT jednu interpretaci (rozhodně to není jediná a možná ani vůbec správná), která mi to trochu osvětlila https://www.youtube.com/watch?v=fep0nNIj1qs ()
Zde vyvstávají základní otázky typu Odkud jsem? Kam směřuji? Jaký je smysl mého života? Pro někoho to znamená strávit zbytek svého života vytvářením jeho věrné kopie, jež se točí kolem svého tvůrce. Ale skutečný život se neodehrává na jevišti (popř. v obřím hangáru), nejde jej ovládat nebo linkovat, lze jej pouze žít. To, že všichni umřeme, je fakt, užírat se tím celý život je ale pouhé přežívání. Myšlenku snímku (a možná i pocity hlavního hrdiny) nejlépe vystihl kněz na hraném pohřbu. „…Pravda je, že je mi kurevsky smutno…. Jděte všichni do prdele! Amen.“ ()
Nezmysel N.1 s Philip Seymour Hoffman. Jeho najhorší film. ()
Pokud se člověk vnímá, jako hvězda vlastního života a musí o sobě natočit film, aby žil, může nastat taková situace že vlastně donekonečna bude pitvat a zobrazovat ten život, až se úplně ztratí smysl. A to se asi mělo stát i tomuto filmu a to asi i tvůrce chtěl. Nevím. ()
Související novinky
Zajímavé premiéry v Cannes
Chystáte se na filmový festival v Cannes? ;-) Že ne? Nevadí. Tak nebo tak je přehled filmů, které na francouzské riviéře mezi 14. a 25. květnem poprvé uzří světla promítaček, pozoruhodný. Třeba Clint… (více)