Napříč vesmírem

Ne, tohle mě opravdu nebaví, Julie. Jsem ochotný chápat veškeré parafráze, ale odmítám se adaptovat na film, který prostě nefunguje. Across the Universe je totiž přehuštěný liniemi, až z toho oči bolí, písničkové sekvence povětšinou jen nudí svou nezáživností a nesofistikovanou interpretací (Evan Rachel Wood by si za prznění některých songů zasloužila pěstí) a když už se tedy režisérka zaměří na romantickou linii, dojdou jí po půl hodině nápady a upadne do škatulky plné klišé, která mi srdeční šelesti rozhodně nezpůsobuje. P.S.: Závěr s All you need is love považuju za jednu z největších parodií v dějinách kinematografie. Vážně. (09.11.2007)

Na první pohled nástupce Moulin rouge minimálně ve vizuální stránce, na pohled druhý je však jemná skořápka broučího tělíčka rozmačkána napadrť. Hudba od slavné skupiny, která byla možná větší a slavnější než Bůh, ale dnes už není ničím víc než výkřikem staré doby, která je dávno pryč. Stejně jako jejich písničky. Beatles už nejsou výjimeční, jejich doba je pryč a jejich hudba dokazuje v celém snímku svou obyčejnost. Jejich hudba je nosným pilířem filmu, který je uvnitř dutý a postupně s ubíhajícími minutami praská až se celý rozpadne. Pokud hudba v muzikálu nestojí za nic, výsledný muzikál prostě nemůže být dobrý a hudba od Beatles nemá na to, aby unesla takový snímek. Julie Taymor se snažila využít barevné škály, kterou viděla ve svých halucinacích způsobených opiáty, k vytvoření generační výpovědi s hudbou, která obletěla svět. To se nepovedlo, vizuální stránka je v 99% času slabounká a snad jedině narukování jedné z postav dokáže trochu zvednout vizuální vyjádření snímku. Ohledně herců se nemá moc cenu vyjadřovat. Jedna půlka jsou mladí talenti, co zrovna nehrají nic extra a zbytek malá camea "osobností", pro které je otázkou cti vystupovat v muzikálu s hudbou Beatles. Krom zapřisáhlých milovníků "Brouků" tento film příliš lidí neoslní... (22.02.2008)

Očekával jsem podstatně nápaditější jízdu!! Jeden sekne v Anglii s prací v docích, druhý zase se studiem, další se vrhne do politických otázek, všichni a mnoho jiných se ale v bouřlivých letech šedesátých ocitají v New Yorku, v městě, které nabídlo Julii Taymor rozmanitou půdu pro její klíčový tah – a to jest použít legendární songy nesmrtelných Beatles (zazní jich na tři desítky). Muzikál je jedním z mých TOP žánrů, režisérka s ním pracuje precizně, mění aranžmá, střídá zpěváky, takže se uprostřed muzikálových čísel vystřídají prakticky všichni, co mají k ději co říct. Je to spontánní, je to chytlavé, ale PROSTĚ to není ono!! Taymor neumí všechny na první pohled skvostné nápady náležitě prodat, mnohdy jí hapruje dynamika (vzpomeňte na Moulin Rouge), až to místy vyznívá JEN jako pouhá rekapitulace éry jedné zbožňované kapely. (15.05.2008)

Jaký tento film mohl být klenot je jasně vidět hned na začátku při I wanna hold your hand. V tu chvíli jsem měl husí kůži a na krajíčku a hned si nádherně zremakovanou skladbu několikrát zopakoval. Bohužel to byl úplný vrchol, většina ostatních beatlesáckých písní nemá takové grády a i když jsou mnohdy skvěle (na rozdíl od IWHYH, které je naopak zcela mimo) vpasovány do děje, nechávaly mě většinou chladným (haha). Bylo by to na 3, ale I wanna hold your hand!! (28.02.2010)

|| Scenár: Julie Taymor, Dick Clement, Ian La Frenais | Hudba: The Beatles, Elliot Goldenthal | Produkcia: Jennifer Todd, Suzanne Todd, Charles Newirth | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Revolution Studios | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržby: 29,367,143 $ || Na mňa trochu až príliž abstraktné pojatie, ale ako vidieť na tržbách, asi som s tým nebol sám. Ale ako zo všetkého, aj z tohoto kusu som si niečo odniesol, a to výborné jednotlivé čísla (len niektoré) np Steal my guitar. Spevácke výkony nezapierateľne slušné, problém je s režiserským celkom. (29.01.2012)