Sněženky a machři po 25 letech
The Great Thaw
Režie:
Viktor TaušKamera:
Milan ChadimaHudba:
Walter KraftHrají:
Jan Antonín Duchoslav, Michal Suchánek, Eva Jeníčková, Václav Kopta, Veronika Freimanová, Radoslav Brzobohatý, Juliana Johanidesová, Jakub Prachař (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Profesor Karda, který nepříliš úspěšně provozuje v Krkonoších turistickou chatu Severka, se u vleku setká se svým bývalým žákem Vikim Cabadajem, který se živí jako lyžařský instruktor. Je rozvedený, na horách je se svou dcerou Janou, a když zjistí, že na chatě u Kardy je na návštěvě dcera Marika, o kterou se kdysi neúspěšně ucházel, navrhne učiteli, aby na chatě uspořádal sraz bývalých spolužáků. A tak se po 25 letech na chatě objeví obézní Radek, vlastnící neprosperující vydavatelství, úspěšný televizní bavič Karel, který přijede i se synem Petrem, bezdětná Soňa i Eva se dvěma syny. Viky je sice zklamán, protože nakonec dorazí jen hrstka spolužáků, přesto se snaží navázat na minulost a oživit vzpomínky. Večer dorazí i profesorka Hanka, kterou kdysi miloval Radek. Ve vzpomínkách na dávné události se začínají objevovat hořké tóny vyvolané konfrontací bezstarostné minulosti s trpkými životními zkušenostmi a nezdary v osobním nebo profesním životě. (TV Nova)
(více)Recenze (1 123)
Tak si to shrneme. Už jsem zvykl, že v každém českém filmu musí být reklama na nějaký určitý výrobek, (tady si mnula ruce firma Becherovka). Taky jsem byl připraven na to, že se zde budou omílat vtípky z prvních Sněženek, které jsou dnes bezpochyby kultovním českým filmem. A taky že ano, dokonce i v přijatelné míře. Celý film je potom jedna velká smutná nostalgie, a když se na chatě Severka někteří spolužáci ze třídy sejdou, tak zjišťujeme, že jeden vedle druhýho je lůzr jak cyp. Jediný jakž takž v pohodě je Brzobohatý. Ale budiž. Ani to mi nevadilo. Celou dobu jsem si říkal, že možná vykouzlím i 4, ale pak přišlo posledních 10 minut... To jsem se musel hodně přemáhat, aby se to v mém hodnocení neodrazilo.. Až uvidíte, tak pochopíte, co jsem tím myslel. Takže na závěr: Sněženky a machři jsou v celku příjemným filmem, kterému se občas zasmějete, protože je tam dobrý vtípek, někdy zase, protože si říkáte, že to není možné, co se tam zrovna odehrává. Nebýt posledních 10 minut, jdu možná výš. Držel jsem se, abych nešel níž. ()
Prvně jest třeba podotknout, že původní (a nutno připomenout, že i s mírně hořkou příchutí natočené) Sněženky nepovažuji za nějaký zázračný kult.. prostě „jen“ další český film z mnoha, který možná vyniká nějakou tou jistou režií a kupením funkčních hlášek, ale jinak znám lepší tuzemská dílka, na která milerád vzpomínám. Tudíž mě mnohými předem odsuzované pokračování nijak nerozhořčilo.. Ba naopak. Výsledek je navíc slušný, natočený se ctí a jistou pokorou. Sice se tu setkáme se starými hláškami, ale je s nimi nakládáno rozumě. Jen scénář mohl mít mnohem jistější vedení – příběh je prostý, až to bolí; celé to začne u náhodného setkání Vikiho Cabadaje s profesorem Kardou při čekání na lyžařský vlek a následné myšlenky na třídní sraz. Viki doufá (a divák s ním), že setkání po letech na stejném místě nebude hloupý nápad. Staří známí gymnazisté se (spolu s Kardou a sympatickou profesorkou Hankou) přeci jen setkávají, vyprávějí, vzpomínají, popíjejí, sní, závidí, ale nahodilý souhrn scének holt kvalitní film neutáhne. Takže tahle prostota vyprávění (pár za uši tahajících dialogů rád odpustím) je spolu s nevyrovnanou dramaturgií největším zklamáním. Jakoby se tu lajdácky spoléhalo na to, že když se řekne Cabadaj nebo Převrátil, vyvolá to u diváků řachandu samo od sebe. Jenže chyba lávky!! Naštěstí se tu směrem kupředu myslelo alespoň na novou krev (i když ty vřískající dětičky si tvůrci mohli odpustil). Mám na mysli sympatické duo Jakub Prachař a Juliana Johanidesová v rolích potomků (skutečně výborného a překvapivě sebekritického) Suchánka a (teatrálně přehrávajícího) Duchoslava, kteří jsou sice předem odsouzeni k tomu, že si v Krkonoších chtě nechtě musí něco začít, ale zároveň má jejich vztah NĚJAKÝ ten průběh – právě ten tu jinde schází – a není dvakrát veselý. Na druhou stranu to mohlo dopadnou podstatně hůř – trapně, křečovitě, zbytečně.. stačí si vzpomenout na pokračování Jak se krotí krokodýli (kde původní dva díly s Tomášem Holým paradoxně za kult bezpochyby považuju), které Poledňáková trestuhodně nezvládla. Ano, už se blížím k jádru věci. Kdykoliv se tu totiž poklepe na vážnější strunu namísto nějakého bezduchého juchání na zasněžených svazích, je můj zájem o dění na plátně podstatně intenzivnější. Upřímně mě mnohem více překvapila (i potěšila) ona ztráta mládežnických iluzí a zjištění, že skutečný život není zrovna nic jednoduchého. Bez růžových brýlí tu sledujeme jistou dávku nostalgie i deprese (jasně, čekali jsme komedii), mnohem hlouběji vypovídající o dnešní době. Proč se bránit skutečnosti, že z našich populárních hrdinů mohou být kromě jiného i loseři nebo alkoholici? Mimoto potěší i atmosférická hudba a velice slušná kamera, takže si Taušova vize ode mě zaslouží příjemné *** .. ()
Sněženky po těch letech neuvadly, ačkoli nikdy nebyly zcela svěží a voňavé. A že tu mají nezaslouženě podprůměrné hodnocení, zaokrouhlím svých 70% nahoru. Skluznice tedy nemají bez šrámů, ale jezdí jim to dobře i tak. Nejvíc jsem skřípal zuby nad Johnovým scénářem, který zarytě tlačí na nostalgickou strunu, (a dělá to neustálým připomínáním prvního dílu a jeho citovaním) obsahuje pětníkovou společenskou kritiku a co do motivů v něm převládá kvantita nad kvalitou. Naopak atmosféru a schopnost nakazit diváka melancholií Taušově filmu nikdo nesebere. Prsty v tom bude mít zvládnutá audiovize, obyčejnost a tedy i blízkost postav (najdete v nich určitě nejen jejich představitele, ale třeba i pár osob ze svého okolí) a asi i moje irracionální slabost pro Veroniku Freimanovou. Každopádně tu máme co dočinění s nejlepší českou (ne)komedií od Vratných lahví. Dřepkins. ()
U týhle "komedie" jsem se věru nezasmál. Je to ještě horší, než jsem čekal :( ()
"Můžete taky vymyslet něco novýho?" - tak přesně tahle věta z filmu sem úplně sedí. Trochu zbytečný pokračování kultovní komedie totiž není pomalu o ničem jiném, že se v každé scéně připomene nějaká hláška či situace z oblíbeného snímku. Jenomže zasměje se tomu v této verzi ještě někdo,nebo si radši pustí výborný první díl? Já bych se teda radši rozhodnul pro tu druho možnost, protože příběhově je tohle o ničem. Postavy sice mají docela slibný zápletky, ale nikam se to nakonec nepohne a nikoho to nijak nezmění a nikam nedospějou.. Melancholie a skuhrání nad tím, jak už jsou všichni starý navíc taky moc nefunguje. Prostě scénaristiky a režijně prázdný. Ale na druhou stranu to není zas tak nesnesitelný jak jsem čekal. Kamera je na naše poměry slušná a herci hrajou většinou fakt hodně dobře, jenom ta Jeničková mi bude asi pít krev vždycky. Celkově takovej slabší průměr a je to přesně tak zbytečný jak jsem čekal. ()
S hodnocením nakonec překvapuji i sám sebe. Hned narovinu přiznám že po komediální stránce je film hotová tragédie. On tragikomicky skutečně působí. Hudba, postavy které řeší své problémy a hodně sentimentality, kdy si člověk uvědomí že skutečně nikdo z nás nemládne. Film působí místy neuvěřitelně depresivně. Některé scény škoda mluvit, ale posledních asi 30 minut to člověku celé nějak začne docvakávat. Tady asi vůbec nešlo o to trumfnout původní kultovní Sněženky. Tady jde o vážná temata. Musím konstatovat že tvůrci nakonec odvedli překvapivě dobrou práci. 40% ()
No. To je sice všechno hezký dámy pánové, ale já vám k tomu taky něco řeknu: Mě se to náhodou líbilo... :-) ()
... aneb kterak se čtyřicátníci chovají jako teenageři a není to vtipné, jen trapné, a kterak v mezičasech smutně filozofují o svých víceméně podělaných životech a taky to není vtipné (trapné o něco méně). Pro mě 30 minut koncentrované nudy (potom jsem vypnula TV a vzala si knížku) a plivnutí na můj oblíbený film. Když slyším slovní spojení "hořká komedie", obvykle mě chytne kopřivka a tohle je vyloženě prototyp hořké komedie. Děkuji, nemám zájem. Zklamaná nejsem, prostě se naplnila má nulová očekávání. 39% ()
Díky za příjemně unhappy end, díky za facku Cabadajovi. Snesitelné nostalgické ohlédnutí, jemuž se dá brakovost a nevzrušivost odpustit. Proč? Protože ta dávka "mládí v hajzlu" tam cítit je. 5/10 ()
Aha. A tohle mělo být co? Nostalgická melancholie zabalená do "nového" příběhu, kterej recykluje Sněženky a machry? Asi jo, totiž Viki je pořád stejnej debil. Ale Marika zestárla, seschla a z Převrátila se stal doktor v depresích a z Máchy komik, kterýmu droguje syn. WTF??? ()
Film po kterém jsem v depresi nemůže být špatný. ()
Není to nejhorší český film poslední doby, leč není to ani to, co jsme čekali. Opravdu smutný nostalgický snímek. ()
film, který vznikl jen kvůli prachům. Jinak bez humoru, bez nápadu, trapný a ubohý. Herci jsou do jednoho kožení a nebýt toho sněhu, snad i ta Chata Severka by rudla hanbou nad tou ubohostí. Škoda času, lepší ho prochlastat ()
Zcela zbytečné a hloupé pokračování... ()
Vzhledem k tomu, jak velká reklamní kampaň tomuto filmu předcházela, je na místě možná trocha zklamání. Ovšem, rozhodně bych nebyl tak skeptický, jako většina kritiků. Odmyslíme-li si nevymýtitelné názory, že druhé díly zkrátka musí být horší (snad vyjma trilogie Kmotr), zapadne pokračování Sněženek do současné české filmové tvorby vcelku hladce. Je otázkou, jestli se naše domácí tvorba ubírá tím správným směrem… Avšak nebýt nevyvážených hereckých výkonů, mile rád bych udělil čtyři hvězdičky. A to především za navození příjemné a pohodové atmosféry. ()
Podruhé louhovaný sáček čaje zkrátka nechutná a nic na tom nezmění fakt, že 25 let někde ležel, než ho zase šoupli do hrnku.... Vtipy už nefungují, obstárlí herci už nejsou zajímaví a celé to tak nějak nudí... Uáááááá nějak jsem klimbnul. Jak to vlastně skončilo ? Jestli ve filmu něco funguje je ten sentiment. Vzpomínky na sladké tenkrát, kdy vědět to co dnes, dělalo by se lecos jinak. Ale takový je zkrátka život a každý pokus o cokoliv je první a jediný. Hvězda navíc za hudbu. * * ()
Film je sice dost špatný, ale pár momentů a celková nálada ve mně vyvolaly přesně ten pocit nostalgie, melancholie a smutný rozdíl reality a mladických ideálů, na jaký jsem se těšil a o který Taušovi s Johnem šlo. Je to přesně ten film, který se i přes příšerné herecké výkony, naivní scény a místy více než přiblblý scénář dokáže zavrtat pod kůži. Samozřejmě jeho síla je totálně závislá na první nezapomenutelné části před 25 lety. ()
no nebylo to až zas takové zlo, jak jsem se obával... největším mínusem filmu je paradoxně ta spousta hlášek z jedničky, které tam byly vtipné, ale zde jsou znásilněny k povinnému smíchu, no jako pěst na oko... co se týče hereckých výkonů, nejvíc mi vadila trapná jeníčková, ta už by to fakt měla zabalit... ale dost k negativům, jako plus nutno vyzdvihnout zajímavou kameru, příjemnou klavírní hudbu a pár opravdu vtipných scén... snímek nijak extra povedený, přesto koukatelný a návštěvy kina nelituju... ale ani ji nijak zvášť nedoporučuju... takže 50%. ()
TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Prostředí 6/10/// +jsem rád, že to vzniklo, sešlo se tu několik původních herců, příjemně potěší Veronika Freimanová, Jakub Prachař a Juliana Johanidesová, pár dobrejch fórků se tu najde a některé scény byly zajímavé -melancholie jako kráva, film zapříčiní zvýšený počet sebevražd, protože si každý druhý uvědomí, že je na tom podobně bídně, film má bavit a ne deptat/// Jednoduše řečeno, není to taková hrůza jak se všude povídá. Tedy když to vezmeme z hlediska filmu jako takového, který je docela dobrý, dobře natočen a něco se tam děje. Po první asi půlhodině jsem si říkal, ano občas vtipné a hodně melancholické. Postupně jsem však dostával další a další dávky úzkosti, zmaru a faktu, že možná až za 25 let budeme mít se spolužáky slučák, budeme na tom stejně. Nebýt tohoto byl by film asi vnímán jinak, mnohem pozitivněji, ale není tomu tak. Přesto děkuji filmařům za zajímavou zkušenost./// Celkem 58%/// ()
Tenhle film neměl nikdy vzniknout. SNĚŽENKY A MACHŘI je jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. To, co vzniklo po 25ti letech, mě upřímně vyděsilo. Film, ve kterém se dala očekávat nostalgická vzpomínka na dobu mládí a bezstarostnosti, se stal trpkou výpovědí o zkrachovalých životech, ztrátě iluzí a lidském úpadku. Všichni hlavní hrdinové evidentně nezvládli svůj přechod do dospělého života. Všichni selhali a každý trochu jinak. Navíc ztratili i vše, co je v minulosti spojovalo. Nyní jsou si cizí a společně se scházejí jen ve vzpomínkách. Nyní mají trochu víc zkušeností, ale mentálně zůstali ztraceni ve věku teenagerů. Trochu málo prostoru se dostalo i odrostlým dětem našich „machrů“. Tato linka mohla znamenat únik z deprese rodičů ztroskotanců, ale v zápětí se projevilo, že svůj život zvládají stejně obtížně, jako jejich rodiče. Ačkoli moc nečtu bulvár a společenské rubriky, přijde mi, že do filmu se úmyslně promítly problémy a selhání z osobního života jednotlivých herců a upravily se tak podle toho jejich postavy. Tenhle film je vzpomínkovou akcí herců a tvůrčího týmu. Společně zavzpomínali a vyplakali se sobě na rameni ze svých problémů. No a co divák? Když budu mluvit sám za sebe, mě to naštvalo. 23% ()