Sirotčinec

Sirotčinec není klasický horor, ale spíše film o hledání matky s výbornou atmosférou a několika mrazivými momenty, které bohužel nestačí k otitulkování filmu jako hororu. Kdo čeká krev nebo hromadu strachu měl by raději jít na jiný film, protože toho se určitě nedočká. Vedle dobré hudby a ne zrovna nejoriginálnějšího příběhu se režisér a hlavní postava snaží udržet diváka v obavách a očekávání, což se daří tak na půl. Škoda propracovanějších momentů, které by se hodili do opravdového hororu a málo originality, kterou nezachraňuje ani závěr. (09.08.2008)

Bravo. Španělé opět dokazují své výsadní postavení na hororové scéně. El Orfanato nepřekvapí originálním příběhem, nýbrž silným působením na naše podvědomí, schopností vyvolat opravdový strach a napětí. Na pečlivém a pomalém budování atmosféry celý tento film stojí, divák má nutkání se bát, ačkoli "reálně" není čeho - nejsou zde žádné infarktové lekačky, žádné časté zjevování hrůzných duchů, vše je založeno na zvucích, práci se světlem a tmou a na pohybech kamery. (14.02.2008)

Po dlouho dlouhé době se objevil horor, kde netečou potoky krve, nepadají hlavy po stovkách, ale přitom svojí tajemnou atmosférou rozehranou na minimálním prostoru dokáže uržet napětí a několikrát diváka pořádně polekat. A přestože scénář není zas tak moc originální a půjčuje si nápady z vícera podobných filmů, jeho zpracování se povedlo na výbornou, navíc Belén Rueda je výborná jako hysterická matka, která dodává hororu navíc ještě nový rozměr směřující spíš k dramatu. Jak si vše vyložíme je jen na nás, přestože na konci dostaneme dostatečně uspokojující racionální vysvětlení. (03.09.2008)

Už jsem přivykla faktu, že mě vyděsí spíš scéna v muzikálu než v hororu a to, ať se odevzdávám sebesubmisivněji, ale fantasticky vypointovanému El Orfanatu pšenka vykvetla. Belén Rueda jako žalem šílená matka, atmosféra ponurého domu, Geraldina a její duchařské intermezzo, zvraty, zvuky ... jedna ňamka na druhou a tady se dočítám, že to není originální ?! V tom zaujetí mi to uniklo. 4,5*. (19.04.2008)

Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! (04.09.2008)