Nanga Parbat
Nanga Parbat
Režie:
Joseph VilsmaierScénář:
Reinhard KloossHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Florian Stetter, Andreas Tobias, Karl Markovics, Sebastian Bezzel, Volker Bruch, Matthias Habich, Jule Ronstedt, Lena Stolze, Alexander Held, Markus Krojer (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Dva bratři a jeden himálajský vrchol, který byl jejich snem, posedlostí i osudem... Bratři Reinhold a Günther Messnerové jsou dnes horolezeckými legendami. Vrcholem jejich horolezecké kariéry i splněním největšího životního snu se měl stát výstup na jednu z nejvyšších hor světa, Nanga Parbat. Zkušení horolezci, rodáci s Rakouska se připojili k himalájské horolezecké expedici vedené Karlem Herligkofferem v roce 1970. Celou cestu i samotný výstup ale tragicky poznamenalo několik nešťastných událostí, které se temným písmem zapsaly do dějin horolezeckého sportu... Snímek z roku 2010 natočil renomovaný německý režisér Joseph Vilsmaier a i přes smíšené reakce filmové kritiky se setkal s výrazným diváckým ohlasem a byl uveden na několika významných filmových festivalech a lze ho označit za jeden z nejzajímavějších evropských snímků o horolezectví. Pokořitele zrádného horských vrcholů Reinholda Messnera ztvárnil populární německý herec Florian Stetter, jeho mladšího bratra Günthera Andreas Tobias. (Česká televize)
(více)Videa (5)
Recenze (134)
Záběry velehor sice opravdu vypadaly jako z National Geographic, jak někdo poznamenal, ale byly ohromující. Hudba krásně dolaďovala celkovou atmosféru filmu. Nejvíce to bylo patrné v záběrech, kde se nemluvilo. Je to pěkně natočená pocta bratrům Messnerovým. Mě vůbec nevadilo, že je film vyprávěn retrospektivně a že začátek je takový jaký je. Přesto jsem chtěla vědět, co se zatím vším vlastně skrývá a jak to s nimi bylo. Takže v tom žádný problém nevidím. Viděna dabovaná verze. Já jsem od filmu nic zvláštního neočekávala a dostala jsem víc než jsem si myslela. ()
CITÁT - Blbec, bez jištění!!!....... Nemám rád nezodpovědný lidi (idioty) a ty kteří nemají vlastní názor. Neměli by následovat ty idioty. Ginter i Rainhold se jako idioti chovají. Moc jsem jim nefandil a tak jsem raději sledoval nádherné přírodní záběry kameramana Petera von Hallera. CITÁT - Nemůže čekat, že jeho plány budu dodržovat......... Nejsem študovanej, ale expedice má mít velitele a velitel se má poslouchat. Ginter a Rainhold ho od začátku silně ignorují a ikdyž byl velitel celkem svině oba hlavní aktéři si za to mohou sami. Ke konci filmu si ještě všimněte, kolik odpadků za sebou skupina nechala - to není normální. A já se na ten film strašně moc těšil, jenže jsem velmi zklamán. ()
Tak jako u mladšího předchůdce (K2) je přesně tento film tím pomyslným mrháním potenciálu. Mohla z toho být velkolepá podívaná, plná dramatických momentů, kde se člověku bude tajit dech. Namísto toho se film potácí na hranici všednosti, nudy, atd.. Opravdu jsem čekal více, jelikož příběh o bratrech Messnerových je naprosto skvělým námětem, za který se dalo uchopit velmi citlivě, aby měl divák možnost dobrodružství prožívat společně s jeho aktéry, cítit na vlastní kůži hrůznost hor a utírat slzu z oka, při osudových momentech. Přesto mě uhranulo prostředí Himalájí a pokud mě zrovna nebavil děj, kochal jsem se alespoň přírodní scenérií. ()
Film mě zklamal. Jednak tím, že se mi nelíbí že hraje výhradně podle Messnerových not a to i přes můj obdiv k němu. A dále tím, jak sterilně působí lezecké scény z Himalájí. Je zde minimum záběrů horolezců v himalájské krajině, naopak je zde spousta detailních scény obličejů herců. Některé scény působí vysloveně studiově a to je u filmu s takovouto tématikou, který je navíc natočený v roce 2010, vysloveně na závadu. Takový Nordwand je kvalitou těchto záběrů o několik tříd výš. Dokonce ani sníh zde nevypadá opravdově. Ale takové scény z lezení v Alpách jsou bezchybné. Jakmile jsou záběry z terénu drží si film slučnou úroveň, ale se přechodem do studia nastává kvalitativní pád ()
Galerie (29)
Zajímavosti (9)
- Ako prví československí horolezci stáli na vrchole Nanga Parbatu Ivan Fiala a Michal Orolín, a to 11. 7. 1971. Vystúpili na vrchol novou čs. cestou. Expedíciu viedol Ivan Gálfy - náčelník Horskej služby. (ujec)
- Reinholdu Messnerovi bylo po dramatickém sestupu amputováno 6 prstů na nohou, na hory přesto ve svém životě nezanevřel. Začal se více věnovat výškovému horolezectví a a v roce 1986 jako první člověk na světě zdolal všech 14 osmitisícovek. Dějiny přepsal též prvním výstupem na Everest bez kyslíku. (homerr)
- Při sestupu ve filmu dojde ke zničení rukavice, v dalších záběrech ale oba bratři mají rukavice v pořádku. (Winster)
Fakta jsou jednoduchá a prostá. 27 června r. 1970 zdolávají Reinhold a Günther Messnerovi Rupálskou stěnu a následně dobývají vrchol zvaný Nanga Parbat („Nahá hora“). Špatné počasí je však donutí k sestupu jinou (zcela nezajištěnou) cestou. Při sestupu bivakují na JZ hřebenu ve výšce 7800m (zóna smrti) a další dva dny sestupují Mummeryho pilířem v Diamirské stěně. Oba naprosto promrzlí, vyčerpaní na pokraji sil a blouznící pokračují dál v sestupu. Na úpatí Diamirské stěny (skutečnost je však taková, že pravdu zná pouze Reinhold ) Günthera zasypala lavina. Reinhold se bratra snaží najít, po marném úsilí se vydává na cestu do údolí. Ikdyby skutečnost byla jiná (Reinholdovi je vyčítáno, že vysíleného bratra zanechal napospas smrti), nemáme právo mu nic vyčítat. Günther obrovky hazardoval, když se rozhodl za bratrem nakonec na vrchol vydat a na celkové vyčerpání také následně doplatil. Vyčítat něco Reinholdovi rozhodně není na místě ( byli to proboha bratři, určitě zkusil co se dalo, ale v 8000m máte dost problémů sám se sebou, těžko můžete nějak zásadně druhému pomoct, kromě morální podpory ). Ať už to bylo jakkoliv, skutečnost je taková,že po několika dnech nalézají naprosto vyčerpaného Reinholda místní domorodci a zachraňují ho před jistou smrtí. To jsou FAKTA, teď pojďme k snímku samotnému. Film je natočen na motivy knihy samotného Reinholda Messnera „Červená světlice na Nanga Parbat“ (navíc byl i konzultantem pro tento snímek), takže předpokládám, že na výslednou podobu měl velký vliv. Přiznávám, že jsem velkým fanouškem velehor a vysokohorské turistiky, takže mám pro tyto typy snímků velkou slabost ( tudíž objektivita jde kolikrát trochu stranou). Nicméně musím přiznat určité zklamání. Očekávání (vzhledem k síle námětu) byla velká. Snímek se nezaobírá pouze samotnou expedicí, ale mapuje také dětství obou bratrů a seznamuje tak diváky s pohnutky, které je vedly k dobývaní velehor a líčí jejich lásku k lezení. Režisér Joseph Vilsmaier se zdařile vyhnul sentimentálním scénám, „ pouze“ věcně vypráví příběh, k tomu návdavkem krásné scenérie velehor ( ikdyž škoda, že se nepodařilo sehnat větší rozpočet, možná to bylo ale pouze a jen z technického hlediska (je totiž patrné že valná většina záběrů (nepočítám celk. záběry) výstupu a sestupu je točena v Alpách). Nicméně pořád se jedná o krásné a tolik zrádné hory, takže... potud panuje spokojenost. Problém nastává (alespoň v mém případě) v samotných horolezeckých scénách. Je vidět, že Vilsmaier není Macdonald, takže té autentičnosti (kdy to divák celé prožívá s hlavními hrdiny) se nedaří (narozdíl od Touching the void) dosáhnout. Chtělo to postupně gradovat atmosféru a hlavně, v takové výšce (zejména ve stavu jakém se oba bratři nacházeli) stojí spoustu sil, byť jen jediný krok. Neříkám,že zde hlavní hrdinové po hřebenech „ lítají „, nicméně k autenticitě to má daleko. Narozdíl od již zmiňovaného Touching the void , který působí téměř dokumentaristicky, tohle vyznívá hodně „hraně„. Škoda, o zklamání bych přímo nemluvil, ale musím přiznat ( vzhledem k tématu ) očekávání byla rozhodně větší. 65% () (méně) (více)