Che Guevara: Revoluce
Che: Part One
Che - 1ère partie : L'Argentin
Che Guevara: Revolúcia
The Argentine
Režie:
Steven SoderberghScénář:
Peter BuchmanHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Benicio Del Toro, Julia Ormond, Oscar Isaac, Édgar Ramírez, Santiago Cabrera, Catalina Sandino Moreno, Yul Vazquez, Victor Rasuk, Jsu Garcia, Demián Bichir (více)Obsahy(2)
26. listopadu 1956. Fidel Castro se plaví na Kubu s osmdesáti povstalci. Jedním z nich je i Ernesto „Che“ Guevara, argentinský doktor, který sdílí s Castrem společný cíl – svrhnout zkorumpovanou diktaturu Fulgencia Batisty. Che se projeví jako nepostradatelný bojovník, rychle si osvojí umění partizánského boje. Jakmile se Che pustí do boje, s nadšením ho oslavují jeho velitelé i kubánský lid. Tento film zachycuje vzestup Che během kubánské revoluce, od doktora – přes velitele – k hrdinovi revoluce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (299)
čekal jsem víc. ()
Dávám tři hvězdy, pro mě příliš dokumentární a podrobné co se týče všech těch hrdinů, polohrdinů či teprve adeptů na samotné hrdiny. Samozřejmě, že v čele byl el Che ve vynikajícím podání Del Tora a jeho levicová agitka pro blaho všech. Byl výraznou postavou, co usadila Castra do pozadí. Pro mě byly nejvíce zajímavé jeho myšlenky, inspirace Tolstým a sociální cítění. Partyzánské boje mi přišly jako bezvýznamné regionální půtky, ale bohužel jsem se mýlila:-) ()
50%. Tak toto mě zklamalo. Předlouhé, nudné, scénář strašný. Dokonce i muj oblibenec Del Toro průměrný. Film začíná někde, kde to trva dost dlouho než se zorientujete. Pak ty střihy na konferenci do NY, zbytečné. Těžce přes hodinu se pohybujeme v lesích, kde se zřídka vystřelí. Nuda. Trochu lepší to je při tažení na Havanu. O Che samotném se až tolik nedozvíme, možná to byl gej, páč z jeho sexuálního života tam nic není. Že byl fanatik, to všichní ví i bez filmu. Že se staral o druhé je znázorněno až tolikrát, že z toho je zle, navíc kdo viděl Motocyklové deníky, už toto nepotřebuje. Zkrácení na hodinu by tomu jen prospělo a pravděpodobně nejlepší by bylo spojit oba filmy tak, aby měly maximálně 2,5 hodiny. ()
Prostříhat prosím! ()
Tá roztrieštenosť pri rozprávaní v hranej a dokumentárnej polohe so zrnitým filtrom a čiernobielym obrazom bola k zblázneniu. Čo horšie, nefungovala ako celok ani samostatne a celý film som sa známemu revolucionárovi nevedel dostať pod kožu. Jeho predstaviteľ je paradoxne tým najsvetlejším bodom, narozdiel od takého Demiana Bichira, čo stvárnil Fidela Castra. Ten bol tak nevýrazný, že keby ho oslovovali iným menom je len ďalším bezmenným členom početnej Guevarovej skupiny. Za iných okolností by som si možno povedal, Guevara nesadol do nálady. Ibaže s filmom, ktorý som za posledných 5 rokov dopozeral až na 4x, pričom prvé tri pokusy skončili spánkom, zrejme nebude niečo v poriadku. ()
Chtěl jsem dát jen tři, za to, že film byl takový utahaný... Ne že by tam byly vyloženě prázná místa, ale byl utahaný... Nicméně jsem si přečetl komentáře níže a musím jen souhlasit s Tetsuem - poshlédnutí jsem chtěl být partizán:-) ()
Povedeně natočený "životopisný film", kterému nechybí atmosféra, šťáva, ani talent. Přes to všechno však od diváka vyžaduje znalost faktů, aby byl dojem úplný. Proto věřím, že třeba v USA toho moc neutrhne :) Mne však potěšil a uspokojil na 80% ()
Začína, prebieha a končí to stále rovnako. Ak by človek tento film sledoval odzadu, ani by si to nevšimol. Veľmi rozťahaný, až dokumentaristický dej... Za niečo stojí len záverečná bojová scéna, či prejav v OSN. A ešte odporúčam pre všetkých milovníkov nablískaných veteránov rokov päťdesiatych, nebojte ani guľka ich neškrabla, vrátili ich americkým majiteľom v stave v akom si ich požičali. ()
prostě zase soderbergh a zase nic.. nic to se mnou nemělo společného totálně se ode mě film distancoval.. del Toro byl naprosto skvělí, ale nijak se mi to nepřiblížilo.. není to Che příběhem ale režijí.. ()
Zdlouhavé, zdlouhavé, zdlouhavé...ale to neznamená, že špatné. Zvláště druhá část vypovídá o každičkém dnu, který prožil Guevara na území Bolívie až do toho posledního. Tvůrci film připravovali osm let, a výsledek je velmi pečlivý. Pracovali s mnoha reálnými postavami, pro které našli i výborné herecké představitele. A kdo tvrdí, že film neukazuje Guevarovu osobnost, tak se díval špatně.. Jinak si myslím, že Che při svém tažení za lepší zítřky udělal několik chyb, které si bohužel ve svůj soudný den jistě při své inteligenci uvědomoval, což je mi líto. Co se týče Benicia Del Tora v hlavní roli, tak mi víc připomínal Laca Lučeniče, než samotného Ernesta, ale myslím, že ji zvládl víc než dobře. Vynikající byl i Demián Bichir v roli Fidela Castra. Soderberghovi se do filmu podařilo propašovat pár úsměvných momentů, jako např. v prvním díle scénka s Camilovým zapalovačem, v druhém se mi zas líbila scénka na konci filmu s vajíčkem. ()
viva revolution ()
Od teď piji jen rum Che guevara. ()
Che Guevara - revoluce rozhodně není další z řady životopisných filmů. V podstatě se tady nedovíte nic o nikom. Celý film pozorujete jen partu lidí v maskáčích jak chodí od někud nikam, pořád něco melou a párkrát vystřelí. Film mi připomíná spíš nějaké domácí video sestříhané pro Fidela k narozeninám. "Hééé, Fído, tamhle je Pedro. Ten má ránu. Hehehe..." ()
Steve Soderbergh má svoje už dávno za sebou a točí něco, co se nedá nazvat ani filmem zábavným, ani poučným, nedej bože uměleckým. Téma Che Guevary by mohlo být velmi zábavné i poučné, ale to bychom nesměli koukat na jakési neuspokojivé předěly mezi radou OSN a chozením po pralese s občasnými marxistickými moudry. Já jsem si z toho teda moc nevzal, i když jsem hrozně chtěl. Druhý díl Che: Part Two už jsem vyloženě odzíval, protože tam se to ořezalo pouze na to chození po pralese. ()
Tu a tam se šťastnější části lidstva dostane výsady, že má ke komu vzhlížet, za kým jít a s kým se třeba i hádat bez toho, že jediným výsledkem byly vyčerpání, zmar a prázdnota. Pohlednost, vzdělání a původ sahající až k aristokracii nahrávají všem méně pohledným, vzdělaným a vychovaným, aby dojem z takto vzácného průniku výhod oslabili pomluvami. Než aby se zamysleli, co je na legendě bez ohledu na stranu tak přesvědčivého, že se právě musela stát legendou, ulevují si od hluboce vnímaného pocitu vlastní zbabělosti k realitě bezohlednými dehonestacemi. Mám tím na mysli všechny ty zapřisáhlé antikomunisty, kteří zbožňují svůj kapitalismus nad veškerou fakticitu a Che Guevarovu přičinlivost nemohou vystát hlavně proto, neboť se s týmiž i vyššími možnostmi k soukromému profitu vydal dělat pořádky ve prospěch okrádaných. Pokud vím, moderní dějiny latinské Ameriky nepamatují jedinou úspěšnou éru, která byla spojena s podporou ze strany Washingtonu. Odpor napříč celým tak rozsáhlým územím právě k těmto zdrojům politiky ještě podtrhuje fakt, nakolik setrvačné jsou ty neúspěšné éry, na nichž se vedle důsledků jim předcházejícího rozkrádání (Venezuela bude jednou provždy postižena podivnými cenami ropy a korupcí z dob před Chávezem) podílejí často velmi represivní a nedomyšlené socialistické experimenty, jejichž kriticky vytrvalá lidová podpora by byla nemyslitelná kdekoli tam, kde by napřed neřádila neviditelná ruka trhu. I proto pohrdám nejen antikomunismem, ale vůbec každým myšlenkově nenamáhavým a postojově laciným antitotalitarismem, jímž se bez sebemenšího dokazování může honosit každý, kdo si ze školy a televize pamatuje, že komunismus je hlavně totalita a zločin, zatímco kapitál přináší svobodu, selekci dobrého a konec dějin. 11. prosince 1964 ukončil svůj projev na Valném shromáždění OSN nesmlouvavým poselstvím „Patria o muerte!“, s nímž spojené revolucionářské autorství musí všechny národní konservativce dohánět k nepříčetnosti závistí hořícího nemehla. Pro mě je taková proklamace otiskem romantického ducha, jehož sepětí s dějinnou dialektikou se vyčerpalo, když se z komunismu stalo falešné heslo spíše bezhodnotové studenoválečné geopolitiky. My už žijeme ve světě, kde jsou vlast a národ ideovými artefakty bez náznaku reálného substrátu a konsekventní „obrozenecké“ aktualizovatelnosti. Jsme natolik „národně“, civilizačně a ještě více zájmově promícháni, že nezbývá, než doufat, aby toto provolání nonekvivalentní výzvy nebylo prorockou výstrahou. Už proto vím, že mezi přesvědčením Che Guevarových soudruhů a demisi kapitalismu pozorující pasivní skepsí našeho století zeje historická propast nesdělitelnosti. Nedovedu si představit, že by tito asketičtí bojovníci revoluce konsumem pacifikovanými socialisty dneška, mezi něž patřím, nepohrdali více než samotnými kapitalisty. Ponížen tímto srovnáním bych se mohl poddat zuřivé nenávisti a podobně jako antikomunisté domněle „demytizovat“ legendu. Vím ale a hodlám si zachovat vědomí toho, čím nejslavnější revolucionář tolik fascinuje, - mimořádným propojením odhodlání, intelektu a statečnosti. Pokud by se už někdo rozhodl přece i tyto kvality popírat a celé dílo chtěl negovat jakože objevným přirovnáním této charakteristiky k ideologickému fanatismu, jen se dotýká rovněž stále cennějšího rysu, že totiž Che Guevara byl ideolog přiznaný. () (méně) (více)
Spatna biografie o Che Guevarovi. Nic nerikaji dej, protoze je to scenaristicky chaos. Nechapu, ze tohle natocil Soderbergh. Benicio Del Toro je jediny, kdo tento nepovedeny film zachranuje. P.S Jsem zvedav, jestli ve dvojce ukazou, jak Che po viteztvi komunisticke revoluce na Kube, posilal odpurce na smrt. ()
Nejdelší film o astma a jeho lečení kouřením doutníků co jsem kdy viděl. ()
Nemám rád oslavné ódy na masových vrahov a diktátorov. ()
slabé 3* ()
Související novinky
Zajímavé premiéry v Cannes
Chystáte se na filmový festival v Cannes? ;-) Že ne? Nevadí. Tak nebo tak je přehled filmů, které na francouzské riviéře mezi 14. a 25. květnem poprvé uzří světla promítaček, pozoruhodný. Třeba Clint… (více)
soderbergh je bud neskonale naivny alebo vychcany bastard. vo svojej mimoriadne roztahanej, dokumentaristicky unavnej a filmarsky nie prilis zazivnej politickej agitke naserviroval divakom silne sugestivne a manipulativne jednomyselne posolstvo "ako sa stal ernesto guevara legendou". ako charizmaticky mytus "che" spolocne s charizmatickym mytusom "fidelom" vybojovali spravodlivu ludovu revoluciu, cistu (sta v persile vypratu), bez jedinej moralnej skvrny. ako zvrhli nenavideneho batistu a zahnali kapitalistov do mora. soderbergh pritom v paralelnom deji vdacne portretuje guevaru ako apostola fidelovej revolucie, neukazal vsak ani naznakom vysledok nasledneho kubanskeho socialistickeho realizmu a jeho "zlaty vek". tu je zopar faktov pre vytriezvenie z tejto reklamy na socializmus: kuba patrila pred castrovym prevratom spolu s USA a kanadou k najprosperujucejsim krajinam celeho americkeho dvojkontinentu, vdaka silnemu exportno-importnemu prepojeniu s USA. tento stav sa viac neobnovil. fidel castro bol synom spanielskeho karlistickeho velkostatkara a nenavist voci amerike ako dedicstvo prehratej spanielsko-americkej vojny mu bolo motivaciou v tuzbe po moci. ako rozmaznane dieta blahobytu sa stal sefom jedneho z (mnohych) pistolnickych gangov havanskej univerzity s viziou rozsirit svoju moc na cely ostrov. castro bol oportunista, ktory sa spociatku vydaval za narodneho socialistu a v jeho tazeni mu pomohlo studium hitlerovej cesty k moci. na komunizmus kovertoval az po prevrate. preto bolo aj jeho pociatocne ideologicke posolstvo dost plytke a abstraktne. dolezite, ze bolo nieco, proti comu sa mohlo bojovat a obratnou personifikaciou zla sa stali general batista a kapitalizmus. rozdiel medzi castrom a batistom bol v tom, ze obaja sice bazili po moci, pricom batistovi slo este o peniaze a castrovi o potrebu byt milovany masami. cela "revolucia" vdaci svojmu uspechu hlavne trom faktorom: 1. nekritickej paradoxnej naklonnosti americkych medii, vplyvnych lavicovych intelektualov a politikov z radov demokratov, plus z toho vyplyvajucim vyznamnym americkym financnym injekciam a dodavkam zbrani. 2. neochote batistovych vojakov branit sa. 3. podpore vyrazne silnejsich opozicnych (hlavne civilnych) skupin, ktore mali klucovu podporu mestskeho obyvatelstva. ... rok 1959 sice priniesol kube koniec ako americkeho satelitu a tym aj koniec hospodarskej prosperity, zato sa krajina este v tom istom roku stala totalnym satelitom sovietskeho zvazu a castro opat oportunisticky a zrucne presedlal na leninsku retoriku a podmienky diktovane z moskvy. "che" sa stal sefom havanskej vaznice, kde inicioval a dozeral na politicke procesy s "triednym nepriatelom", pocas ktorych boli popravene stovky ludi a tisice odsudenych na dozivotie ci desatrocia. guevara bol taktiez zodpovedny za agrarnu reformu a za jej katastrofalne nasledky, ktore sposobili kompletny kolaps kubanskeho polnohospodarstva a prehlbili zavislost na sovietskom zvaze. pocas tazenia guevara sice zakazal terorizovat sedliakov (co soderbergh samozrejme nezabudol nespomenut), kombatanti vsak podnikali radu vypadov do miest s nasledkom mnohych mrtvych civilistov. po prevrate priviedol guevara svet na okraj globalnej nuklearnej vojny, kedy zohral klucovu rolu v rozmiestneni sovietskych jadrovych rakiet na kube. jeho viziou totiz bolo stvorenie "noveho cloveka", ktory by povstal z popola nuklearnou vojnou zniceneho sveta. guevara dalej nebol ani zdaleka taky bystry strateg ako sa ho film snazi ukazat. jeho vitazstvo pozostavalo v ustupe nepriatela s nizkou moralkou. dokazom toho boli uplne fiaska guevarovych vojenskych dobrodruzstiev v kongu a v bolivii. ... suma summarum tohto mojho traktatu: "che: part one" je zamerne jednostranna propagandisticka biografia, za ktoru by sa nehanbil ani josef goebbels pri portretovani führera. priemerny reziser steven soderbergh by si svojim politickym patolizactsvom urcite nasiel svoje cestne miesto v radoch umeleckej elity tretej rise alebo stalinovho ruska. "che: part one" je hanbou kinematografie a vysmechom vsetkym obetiam castrovho rezimu. () (méně) (více)