Admirál

Nefungujúci milostný trojuholník v podaní znudených hercov na pozadí biedne výpravného historického eposu, ktorý je snáď ešte tendenčnejší než sovietske báchorky - akurát sa z červenej rozprávky stala biela. Monarchisti sú dokonale šľachetní rytieri bez bázne a hany a prehrajú nie kvôli vlastnej nadutosti, neschopnosti a krutosti, ale kvôli tlaku krvilačných boľševikov a podlej zrade československých légií. K tomu nekonzistentné rozprávanie s mizernou dramaturgiou, žiadna dobová atmosféra, chudácke "davové" scény, druhotriedne digitálne efekty (dokonca aj na ruskú produkciu). Jedinou výhodou je, že to má celkom slušné tempo, je to nabité dejom a niektoré scény (hlavne tie drsnejšie) sú celkom pôsobivé. Uf, kde sa ale utopilo tých rekordných 20 miliónov dolárov? 5/10, ale vzhľadom na prehnané tunajšie hodnotenie zaokrúhlim nadol. (29.07.2009)

Ideologii Admirála netřeba složitě rozkrývat. Neschovává se záludně za příběhem, ale prezentuje se jako jeho nedělitelná (jakkoli nutkavá a patologická) součást, což je zřejmě "nejférovější" způsob indoktrinace. Viděli (a oplakali) jsme to už mnohokrát a skutečně, přes celé to "military-akčně-politické" pozlátko pro pánský doprovod je ve výsledném pocitu film určený spíše fanynkám vojenského sestřihu.Soudržnosti celku neprospívá typicky rusky "širokodušný" nápad ukázat v jednom filmu "všechny Naše výdobytky" a být tak exportní. Takže vedle variací na známé scény z hollywoodských blockbusterů posledních dekád si prosvištíme i odkazy na ruskou literární a kinematografickou tradici ve vší rozmanitosti, projedeme se Transsibiřskou magistrálou, a v závěru dokonce přetřeseme i natáčení jednoho slavného sovětského filmu - nechte se překvapit. Navzdory primitivní manipulaci s dějinami i city se Admirál v závěrečné scéně blýskne nezvykle důvtipnou a vlastně hlubokou rozvahou. To když v rámci svého světa, vědomě svázaného a idealizovaného žánrem, neodhalí jednu zcela nežánrově zestárlou tvář. Jde o tvář právě naší vypravěčky a Kolčakovy milé Anny Vasiljevny; tvář, do níž se zřejmě hluboce zaryl stalinský lágr; tvář, kterou milosrdně neuvidíme, aby čistota našeho zážitku zůstala zachována. (08.06.2020)

Na první pohled Admirál vypadá jako obzvláště zdařilá imitace Hollywoodu - sází řemeslně dobře odvedené a výpravné "velkofilmové" obrazy, hraje k tomu tklivá orchestrální hudba a v centru pozornosti je rádoby ušlechtilá romance. Bohužel se ale ukazuje, že úmorná snaha točit "po hollywoodsku" z filmu nakonec dělá jen standardizovaný sériový výrobek bez jakékoli stopy poetiky národní kinematografie, z níž vzešel. A hollywoodským velkofilmům pro svou rozpadlou dramaturgii a významovou i emoční vyprázdněnost stejně nesahá ani po kotníky. O neuvěřitelně naivní idealizaci bělogvardějců a vůbec celého předrevolučního Ruska (které ve filmu vypadá jako skvěle prosperující země, kde nejspíš žijí jen samí vznešení šlechticové) je už řeč v okolních komentářích; já bych jen dodal, že mne zaujala až úsměvná úpornost, s níž film zdůrazňuje exaltovanou zbožnost protikomunistických sil. Docela by mne zajímalo, čím vlastně byla motivována. Snahou zalíbit se religiózním Američanům? Či snad přesvědčením, že náboženství stojí v opozici ke komunismu? Smutné je, že Admirál zůstává dost možná jediným ruským blockbusterem, který se snaží říct (byť velice hloupě), že sovětská éra byla velkým historickým omylem, který se raději neměl stát. Jiné ambiciózní ruské filmy totiž po Sovětském svazu naopak teskní. A současnému putinovskému režimu se dokonce povedlo to nostalgické vzpomínání na někdejší sovětskou velikost spojit právě se zdůrazňováním oněch náboženských hodnot, které v Admirálovi rudá lůza pošlapává. (16.04.2017)

Až neuveriteľne nádherná výprava v záberoch, ktoré sú pastvou pre oči, hrdinský osud idúci proti dejinám, veľká osudová láska a OBROVSKÉ udalosti... a pritom tak studené a bez emócií. Nevadí mi, že je to namiesto o Kolčakovi o jeho ( druhej ? ) láske. Ak je ale odstup až taký veľký, že sa k postavám nedá dostať a dramaturgická výstavba tak medzerovitá, že chronológia a predstava o udalostiach spočiatku úplne unikajú, pričom v závere filmu sa dostane k opačnej, detailnej popisnosti, je tu niečo nezvládnuté a premrhané. K tomu ešte záverečná scéna, dojímavá, ale akoby odkopírovaná z TITANICU až príliš pripomína, že v Hollywoode vedia veľkolepú epiku, dramatickú akciu, fatálne dejiny a tragickú lásku namiešať omnoho účinnejšie... (10.11.2012)

Překvapení. Překvapen tím, že mi nakonec na filmu vadily úplně jiné věci, než jsem původně čekal. Pokud jsem někde čekal kámen úrazu, pak jsem se připravoval na ideologické vyznění, zobrazení Kolčaka jako dokonalého soudr-ehm, pardon, důstojníka a gentlemana apod. Rozhodně jsem nečekal dvouhodinovou nudnou romantiku pouze tu a tam zpestřenou nějakou tou bojovou scénou. Těm sice nechybí slušné provedení, ale jsou krátké, je jich málo a nadto některé mají poněkud podivný průběh (např. pancéřový křižník Friedrich Karl byl potopen už roku 1914, ne 1916, nadto ne tak efektně, ale potápěl se 5 hodin, takže ztráty na životech činily pouze 8 mužů). Kdo by Čekal Kolčakovy úspěšné boje v Černém moři, jako dobytí Trabzonu apod., ať si nechá zajít chuť. Film vlastně není ani o Kolčakovi vojákovi ani o Kolčakovi jako politikovi, ale především o jeho lásce s Annou Timirjovou, kteréžto se cca od třetiny filmu věnuje nějakých 80 % času. Admirál se tak řadí někam vedle podobně pojatého (zprzněného) Napoleona, kde historické pozadí a akční stránka jsou maximálně zjednodušeny a převedeny na vedlejší kolej. Divák si k postavám nevytvoří žádný vztah, protože ty vlastně ve filmu nemají šanci předvést svůj charakter (např. manžel Anny, který prostě sklapne podpatky a jde z cesty). Tomu dost odpovídá i herecké nasazení, jmenovitě Chabenskij, který se v roli očividně pronudí až k nezbytnému chladnému konci. Jediná emočně vypjatá a dobrá scéna (nepočítaje těch pár scén z námořních bojů) je poprava carských důstojníků v Kronštadtu. Režijně to není film úplně k zahození, ale scénář se až trestuhodně nepovedl. Ve výsledku nic moc. (02.08.2009)