Precious

Není to film dle mého gusta a během jeho sledování jsem dlouho odolával, abych šel za těmi emocemi, které to ve mně chtělo vyvolat - nakonec mě ale přece jen dostal a titulní postava si získala mé sympatie - když v závěru vítězně odchází se svými dětmi, člověk jí nemůže nedržet palce, protože její kuráž je skutečně obdivuhodná. Je to film, který ví, co chce říct a jak toho dosáhnout, čehož si cením, ale přesto jsem měl pocit, že občas je toho fakt už moc - mám na mysli to, čím si musí Precious projít. Občas jsem se dokonce neubránil smíchu, protože se to podle mě přehouplo až do nechtěné směšnosti. Co mě ovšem na tom filmu dostalo bez výhrad, byla postava učitelky v hereckém ztvárnění Pauly Patton - její úchvatný zjev mě zcela okouzlil a v té roli si ji prostě nejde nezamilovat, tak moc je v ní skvělá, a tak moc je její postava skvělý člověk. Což lze však na druhou stranu brát i jako určité negativum filmu - všechny postavy mají dosti černobílé charaktery: buď jsou naprosto kladné nebo dokonale záporné, nic mezi tím. (V případě matky se to dosti změní až v drásajícím závěru, kdy jsou její motivace konečně vysvětleny). Čili, jak už jsem řekl, osobně takové filmy nevyhledávám a není to můj cup of tea, ale když už jsem se k němu dostal, dost to mnou otřáslo a budu to z hlavy dostávat dlouho. Když nic jiného, člověk si u takového filmu minimálně uvědomí, jak se má dobře - ve srovnání s tím peklem, kterého je v tom filmu svědkem, se prostě najednou většina starostí jeví strašně malicherně. (29.04.2017)

Mal som neuveriteľnú chuť skočit do deja a jednu jej tam pritankovať! (06.01.2010)

Nemuzu si pomoct, ale prislo mi to "vynuceny". Neprirozeny. Jiste, soucitila jsem s hlavni hrdinkou, fandila jsem pani ucitelce, nenavidela matku, ale nijak me to nezasahlo. Jako by film jenom kricel "dejte mi Oscara, dejte dejte!!". A takovy ja vazne nemusim. Hvezdicka navic za Mariah Carey, kterou jsem tu bez sminek nemela sanci poznat (jeste zpetne jsem se musela koukat, koho ze to hrala). (05.02.2010)

Kýčové sociální drama, které se natočilo asi jenom pro Oscary. (21.02.2010)

Sorry, ale tohle jsem Lee Danielsovi na rozdíl od akademiků vůbec "nežral". V roce 2009 vznikly dva kýčovité dojáky, které zabodovaly na Oscarech, líbily se mnoha divákům, ale já je pro jejich prvoplánovost jaksi nemohl strávit - jedná se o Zrození šampióna a právě Precious. Zatímco onen film, za který Sandra Bullock získala Oscara, se snažil neustále "rozněžňovat", pak Danielsův film především skrze matku hlavní hrdinky chce diváka šokovat krutostí osudů obézní Precious. Dialogy jsou pak hnány ad absurdum a člověk se občas ptá sám sebe, jestli scénář místo normálního scénáristy náhodou nenapsala parta "fuckujících" raperů, kteří jsou na svět naštvaní jen proto, že jim táhne na šestnáct a snaží se za každou cenu šokovat. Sakra, vždyť i ten novodobý Jób z posledního filmu bratří Coenů - Seriózní muž - si po zhlédnutí Precious musel oddychnout, že až tak špatně na tom nikdy nebyl. Vážím si hereckých výkonů, vážím si režie některých momentů, avšak celkový přístup k látce a tzv. tlačení na pilu se mi naprosto příčí. Tento oscarový kalkul mě poměrně dost otrávil. (23.10.2010)

Jako existuje povinná četba, tak by měly být i povinné filmy. Jako Precious. Nejlépe Precious. (15.10.2010)

Osud se s hlavní hrdinkou sice ani trochu nemazlil, příběh mě ale ani trošku nevtáhl a v podstatě mi bylo jedno, jak to všechno dopadne.. (26.06.2010)

Na Precious ma zaujali dve veci, ktoré by som od podobne ladeného filmu nečakal. Za prvé je to pohľad do afroamerickej komunity, ktorý dokáže byť poriadne krutý aj bez toho, aby sme sledovali dealerov drog, zo zbraní strieľajúce deti a chápavo kývali hlavou nad bezvýchodiskovosťou situácie. Precious si vystačí "iba" s krutým životom ako takým, bez akcie, sprevádzajúcej spomenuté charakteristické prvky "černošských" filmov. Za druhé cítiť vo filme niečo ako autorský vklad, ale neviem, či striedanie nálad nie je spôsobené iba románovou predlohou, ostatné Danielsove filmy som nevidel. Z toho vyplýva aj jediná výčitka, mierne zbrzdené tempo v druhej časti filmu. Príjemným bonusom je vidieť Mariah Carey prvý krát na kamere v "civile", ako priemerne vyzerajúcu štyridsiatničku. Bola mi tak sympatickejšia, ako v jej ľubvolnom videoklipe. Zato Kravitz musí byť čávo vždy. (27.12.2012)

Sonda do života boubelky mou hlavu nakonec v depresi tolik nevymáchala. Zajímavá byla ve filmu zejména náruč milující matky a domácí prostředí, kde dostávala „plnoštíhlá“ Precious sodovku nejtěžšího kalibru. Domov ale ve snímku tolik prostoru nedostal a protože školou nebo nemocnicí se boubelka protloukala odevzdaně, jakoby smířená se svým hrůzným osudem, nedostává divák od filmu až tolik deprese, jak by mohl čekat. I přes její příšerný úděl sem tak velkou citovou angažovanost necítil, zato jsem se občas nudil. Nelehké dospívání měl i Josef v estonské Zkažená mládež. Alternativa: Klass, Mudge Boy. (28.06.2010)

Smutný životní příběh v nezajímavém obalu. Tyhle "sociální" témata nejsou mým šálkem čaje, u Precious to platí dvojnásob. Provedením se sice snaží odlišit od podobných filmů - dokumentární kamera, snové sekvence - ale obojí dopadlo příšerně. K tomu otravní herci a pár dobrých cameií. Oscarový omyl. (28.01.2010)

Umím si představit, jaký film chtěl asi Lee Daniels natočit, kdyby byl Kusturicou v nejlepších letech. Škoda, že není. A za co dostala paní Mo'Nique Oscara, mi nikdo nevysvětlí. (28.09.2010)

Nemám nic proti uměleckým sociálně-kritickým filmům, dokonce je mám i rád, jen se nestotožňuji s jejich častým nešvarem, kterým je přílišné tlačení na pilu. Jen málo tvůrců dokáže odolat citovému vydírání diváků, což je i tento případ. Hlavní hrdina těchto snímků nemůže mít jeden či dva (velmi závažné) problémy, to by bylo příliš málo, musí jich mít minimálně rovnou deset, podle pořekadla "čim více, tím lépe". Chápu i touhu o emancipaci barevných z jařma bílého muže, jen nevím, zda tento příběh je tím pravým. Nechci zabýhat příliš do podrobností, jen bych rád upozornil, že snímek je možno i interpretovat jako sbírku těch největších stereotypů černochů, které si lze představit (flákači, vyžírkové, zloději, feťáci atd). Osobně jsem od filmu čekal více. P.S. Tohle natočit běloch, tak ho při nejbližší možné příležitosti zlynčují. (02.11.2014)

Zřejmě nejpřeceňovanější film roku 2009. Zaujmou solidní herecké výkony (kupodivu včetně Mariah Carey) a mnohé nelogičnosti (opravdu v Americe někdo může v šestnácti procházet školou s dobrými známkami, aniž by si někdo všiml, že neumí ani číst?). Představy hlavní hrdinky jsou možná až moc barevné a vzdálenější realitě než cokoli ze Star Treku, což sice chápu, ale přišlo mi, že to z toho filmu zbytečně trčí. Slušné, nic víc. (09.08.2010)

Tak ak Mo´Nique mala byť za odpornú, tak to splnila dokonalo ... klobúk dole ... bola mi odporná, že až ... čakala som ale od filmu viac ... (11.09.2013)

Povedené depresivní drama o holce které život nachystal jednu překážku za druhou a ona se statečně prala. Herecké výkony jsou osobně pro mne velké překvapení, protože většina protagonistů moc zkušenosti s hraním nemá. Trošku přehnané mi přišla diagnóza pro Precious a připadalo mi, že pan režisér hrál na city diváků přehnaně moc a zbytečně. Na porotu to zabralo a to byl asi původní záměr. (16.05.2010)

Velmi silné téma, skvěle zpracované, ale i tak tomu něco chybělo, bohužel nemůžu zjistit co. Paula Patton byla úžasná. (08.06.2010)

Typické drama o těžkém životě mladé dívky, která trpí nejen kvůli svému vzhledu ale také pod rukou tyranské matky. Oskarová Mo´Nique je vážně nechutná a neznámá Sidibe se také snaží ale film je průhledný až hanba a větší šanci má na TV obrazovce než v kině, kam vůbec nepatří. (27.03.2011)

To bola reklama na McDonald? Alebo pokus ukázať strašne prispôsobivých občanov žijúcich v Bronxe a iných častiach Ameriky plných odpadkov a ľudských odpadov? Alebo tú "skvelú" repovú hudbu? Neviem sa rozhodnúť, ale na Osrala to vraj stačilo. (28.01.2019)

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)

Velmi věrohodné, neidealizující a ani nemoralizující, přesto s jemnou poetikou ve snech hlavní hrdinky. (14.06.2010)