Báječný svět shopaholiků

Mám takový pocit, že tento film pro holky své cílové publikum nakonec jen urazí, neboť ženské postavy, se kterými by se měly ztotožnit, jsou v něm vyobrazeny jako pěkné blbky. On celý ten film o nakupování je jen povrchní kravinou, která vypovídá o tom, že v dnešní době se značně podceňuje ženské publikum (nebo se na něj prostě kašle). Kvalitní "holčičí " film člověk aby v dnešní době pohledal, divačky se musejí spokojit s takovými špatnostmi, jako je například série Twilight. (11.04.2010)

Nějak tuhle nákupní horečku nechápu a příjde mi proti srsti, že bych měla nakupovat všechno co vidím ve výlohách a zruinovat si své finanční konto. Tím nechci říct, že jsem škrt a bojím se pustit korunu. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že půjde o nějakou blbost a i tak jsem k filmu samozřejmě přistupovala. Moje přesvědčení se během sledování otočilo o třistašedesát stupňů. (12.07.2010)

Kreditku mám jednu, představa nakupování ve mně vyvolává dávicí reflex, ale tehle Bruckheimerův příběh rádoby popelky, co se nemůže rozhodnout, jestli si koupí raději boty Pucci nebo kabelku Gucci, aby nakonec koupila obojí, mě bavil. Sice s provinilým vnitřním hlasem, ale bavil. Isla Fisher je totiž roztomilejší než pixarovský Vall-I, Hugh Dancy přebíhá od psích pohledů k řeči pana Prady a celé je to tak přepáleně retardované, až se tomu vlastně nedá odolat. Bruckheimer holt věděl co dělá a jeho "boží ruka" je doslova cítit z každého ramínka. Hlavně se musí všechno lesknout, vypadat draze a soundtrack ať klidně opakuje dvě tři srdceryvné melodie. Stydím se, ale dát míň než "šedesátku s malým plusem", asi bych se musel uškrtit na maminčině zelené šále. (17.04.2009)

Předně řečeno nic extra kvalitního, ale já si to celkem užil, tak nebudu se v přídělu hvězd omezovat. Jde tu trošku o komedii ve stylu Pravé blondýnky, sranda se tu dělá z posedlosti kopovat si módní věci a tak, ale oproti blondýnce mi všechen ten humor připadá krapet snesitelnější a inteligentnější, což je fajn. Různým těm žánrovým klišém se nevyhneme, ale čert to vem. Příjemná jednohubka (18.07.2009)

Dívčí duo Isla Fisher a Krysten Ritter by mi ke štěstí bohatě stačilo, bohužel jejich životní trampoty jsou na pěst. Myslím, že feministky u toho musí trpět ještě víc než já, protože hlavním sdělením filmu je to, že na světě není nic jednoduššího a finančně negramotnějšího než ženská okolo třicítky. (11.07.2015)