Barva kouzel

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

„Je tu niekde salón, kde majú svadobné šaty? A krvavý stejk?“ Bolo by nespravodlivé dať menej, ako 80%. Už za štedrú vizuálnu stránku, ktorú si svojim spôsobom bez väčších problémov viem predstaviť aj v kinách, od mnóóóžstva dobrých počítačových trikov po masky, kostýmy, interiéry, exteriéry, dekorácie. Vizuálne dole klobúk. Život tomu však vdýchli až šikovne obsadení herci (najslávnejší z nich, Christian Lee a Brian Cox, sa ujali len pozície rozprávačov a Jeremy Irons sa mihne v takej malej úlohe, že sa myslím ani nedostal do úvodných titulkov, ale určite poteší napríklad Sean „Sam“ Astin ako prvý plochozemský turista Dvojkvietok, ukážkový turista, ktorý je troška naivný, dosť popletený a samozrejme nikdy nevie, kde má batožinu), vtipné dialógy („Nemysli si, že banány rastú len tak na stromoch.“) a dobrý príbeh, v ktorom je miesto i pre nadhľad, takže o to lepšie vo výsledku fungujú „hrdinské gestá“. Plus scenár je naprataný desiatkami šialených nápadov (orangutan, korytnačky, vyhoreté mesto, škriatok vo fotoaparáte, samovražedná truhlica pardon batožina, smoliarska Smrť, pravá krčmová bitka alebo prehnane aktívny Excalibur – „Už som ti hovoril o tom, ako ma hodili do jazera?“). Pravdupovediac, miestami je ich toľko, až sa u mňa dostavil pocit únavy (film trvá 190 minút). Od Terryho Pratchetta som v čase písania tohto komentáru nič nečítal (okrem „Johnnyho a mŕtvych“). (15.02.2010)

Pro člověka, který by nečetl původní Pratchettovu knížku a má rád komedii ze světa fantasy, je tohle asi pětihvězdičková věc. Já jsem ji četl, takže jsem si nějak představoval všechny ty hrdiny od Mrakoplaše až po barbara Cohena a taky jsem si nějak představoval, jak pronášejí ty svoje dialogové hlášky. A to je asi jediný důvod, proč jsem nešel na pět hvězdiček i já, protože co se týče castingu, věrnosti předloze, deklamací hlášek a tak nějak celkového pocitu, tohle je velmi, velmi povedená adaptace. O to víc, že to je jenom televizní kousek. (28.09.2016)

První dvě Pratchettovky v úžasném dvoufilmu. Knížky jsou adaptovány věrně, některé dialogy převzaty doslova a tam, kde přeci jen je něco přehozeno, upraveno, vyškrtnuto, to není na škodu celkovému příběhu. Těžko říct, zda bych se bez problémů orientovala, pokud bych neznala knížky, ale člověk nikdy neví, co by bylo, kdyby .... Tedy, vlastně někdy se dá předvídat, třeba že když podnikavému hospodskému vysvětlíte princip toho, jak se to jen řekne něco jako "pojí-štěnic", tak se pokusí tuhle sázku vyhrát. Člověk může jenom litovat Smrtě a jeho četných neúspěšných schůzek s Mrakoplašem. (28.06.2011)

Kniha je zábavnější. Tak to většinou bývá... Dokud se neobjevili draci, překonával jsem nudné pasáže bez vtipu a nápadu. Pak se příběh přeci jen rozjel. Mrakoplaš je mi v předloze sympatický, zde jsem místo něj stále viděl - nemohu si pomoci - ševce z Pyšné princezny... S postupujícím dějem došlo i na humor - pošlou nás domů v obálce - a akci. Triky značně nevyvážené, povětšinu mizerné. Jistě, jde o TV film, ale Kouzelná země skřítků či Merlin nebo Alenka z produkce Hallmarku ukázaly, že je-li dostatek financí, i TV film může triky oslňovat. Nu, Britové asi financí moc neměli, a tak svět Zeměplochy připomíná levné PC hry. Naštěstí herci, včetně Smrtě, vše zachraňují. Nejlepší je asi Tim Curry... (27.03.2011)