Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay přichází do restaurací, které mají problémy. Ať už to jsou potíže s kvalitou pokrmů a nebo majitelé nevědí, jak přilákat více zákazníků. Gordonovy radikální změny v chodu jednotlivých restaurací způsobují konflikty nejen mezi ním a vedením restaurace, ale v prvé řadě s šéfkuchaři. Jak obstojí restaurace při náhodné Ramsayho návštěvě? Pomohly jim změny k odražení se ode dna? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
[První dvě série] Největší chybou je srovnávat americké Kitchen Nightmares s původními britskými bratříčky či dokonce s počeštěným Ano, śéfe. Tohle je totiž tvrdá reality show. Restaurační personál už přistupuje k pořadu jako k soutěži kde něco vyhrají (v každém díle je interiér přestavěn a především získávají obří publicitu) a producenti Foxu se tomu přizpůsobili. I když mě zpočátku styl akčních sestřihů a dramatické hudby totálně iritoval, tak po jeho akceptaci jsem se začal konečně bavit a užívat si všechny ty exoty co si přišli "zasoutěžit". První dvě sezóny 75 % ()
Výstižný komentář: uživatel iamek. Přesně tak - ustavičně to samé dokola, mění se jen místa a ksichty, šablona zůstává stále tatáž. Světově uznávaný gastronomický koryfej přichází a vše ho děsí: odporné jídlo, nudný a staromódní interiér, příšerná hygiena, mizerná obsluha, infantilní či naopak senilní, každopádně nesoudní a neschopní majitelé. Pak zaúřaduje, provede nějakou tu psychoterapii, letmo se zmíní o jakémsi úžasném receptu a rázem je vše jinak.Štěstím slzící majitelé zčistajasna vykazují 20% nárůst zisků, všichni pláčí, radují se a objímají a Gordon udílí dobré rady do života a podnikání. No... jednou je to zábavné, podruhé už poněkud trapné, pak už jen otravné a zjevně určené jedincům mdlého rozumu. Britskou verzi jsem neviděl, americká stojí za hovno. ()
Moc dobře udělané, ovšem nemohu se zbavit dojmu, že je to celé předem napsané a tak i odehrané. Vzorec (alespoň u první řady - tedy 10 dílů) je stejný: Gordon Ramsay přichází do hospody, kde je vše špatně. Setkává se s vedením, které má spousty chyb. S tímto vedením pak Gordon bojuje. Vedení restaurace má problémy se změnami. A na závěr přichází jako blesk z čistého nebe náhlá změna šéfa navštíveného podniku, jak v charakteru, tak přístupu. Tedy přijetí Gordonových rad. Tento stále stejně se točící kolotoč ve mě vyvolává otázku, jak moc reálné to vše je. Ovšem i kdyby odpověď byla maximálně negativní, rozhodně to na druhou stranu nenudí, časově odsýpá a Gordona Ramsayho prostě budete obdivovat. 75% ()
Americká verze je oproti té britské (a i té české se Zdeňkem Pohlrichem) jeden velký bizár. V každém díle je ukázaná restaurace, ze které si běžný Středoevropan říká, "Kriste pane!" Je to unikátní přehlídka gigantických porcí, nechutných blivajzů, hysterických majitelů, arogantních kuchařů, diktátorů, psychopatů a lenochů. Spíš než o vaření je to o emocích a příbězích, a o škodolibém nahlížení do špinavých lednic. Pak z toho vznikají podobné scény, jako když sebejistému kuchaři s kilometrovou kuchařskou čepicí na hlavě, spadne úsměv z obličeje, ve chvíli, kdy mu Gordon mává před obličejem shnilou rybou apod. Bohužel jsem měl k dispozici jenom verzi s dabingem, takže můžu mít akorát tušení, že některé přeložené vulgarizmy jsou uhlazené a nemají takový šmak, jako v originále. Gordon je fúrie, který se pro tenhle formát dokonale hodí. Pořad je sice svým stylem částečně bulvární, ale v tomhle případě to dokonale sedne. ()
Svatá prostato! Díky za naše, z větší části, poctivé, české kuchyně! Pohlreichův způsob jak zlepšovat úroveň našich restaurací je oproti Gordonovi jen slabým čajíčkem pro batolata. Navíc, jak koukám, i pokora a chuť majitelů zdokonalit vedení svých podniků je úplně někde jinde než ta naše. Resp. je o hodně nižší. Taky se díky Zdendovi a jeho hláškám v naší reality šou člověk alespoň zasměje. Tady je to doslova na nože a někdy si říkám, jestli poteče krev a nebo jen nervy. ()
Reklama