Stáhni mě do pekla

Intro s Mexikáncema nic moc, ale jakmile přijde na řadu normální děj začne to bejt dobrý. Lekačky jsou dobrý a leknul jsem se hodněkrát. Jinak se ale bát nebudete, budete se smát. Bitky Alison Lohman s tou babicí jsou absurdně brutální a čarodějnice to vždycky nějak komicky koupí. Černým humorem se nešetří ani jinde a chvílema to spíš připomínalo Scary Movie, než všemi zmiňovaný Evil Dead. Nečekejte nějaké extra gore, ale hodně se tam bleje :) (16.06.2009)

Ideálnější film do Krize byste těžko pohledali, a přitom se jedná o Raimiho návrat ke splatterovým počátkum a návrat jednoho žánru - horroru - do 80. let (viz úvodní logo společnosti Universal), přičemž se vychází z klasického horroru Jacquese Tournera NIGHT OD THE DEMON (1957). Recenze a uživatelská hodnocení nelhala (83% na Metacritic.com, 93% na Rottentomatoes, 7.9/10 na IMDb.com, 80% na ČSFD), protože se opravdu jedná o jeden z nejlepších (komediálních!) horrorů poslední dekády, a to hned z několika důvodů: * sebereferenčnost, kdy oči končí v ústech vyděšených dívek a jede se uklidnit na chatu; ** funkční kombinace horrorového pocitu, strachu pramenícího z neznáma, a komediální nadsázky, kdy jsme zděšeni a pobaveni přívalem atrakcí: slapstick, resp. americká animovaná večerníčková groteska potkává spooky biják (nechybí ani kovadlina); *** výjimečná práce se zvukem, který je při lekačkách posílen, ale jeho zdroj je diegetický, což nebývá zvykem; *** charakteristický raimiovský styl spočívající v netradičních rakursech, nebývale opojného, protože stylisticky podvratného eliptického střihu po ose a zdánlivě nemotivovaných hlediskových záběrů, které ale svého "původce" najdou; **** důsledná práce s klišé, která jsou nadsazována, záměrně několikanásobným koncem, kdy se komentuje vývoj horrorového žánru od 80. let do současnosti, posílení "žánrově povinných" rasových stereotypů a raimiovské mizogynie; ***** tématizace žánru, jehož podstata tkví v tělesnosti, jež je zde všudypřítomná, od gejzírů krve z nosu, mouchy v ústech po zelený sliz z úst mrtvoly či brouky prolezlá hnijící lebka; + problematičnost ve ztotožnění se s hlavní hrdinkou, která si za své neštěstí může sama, protože se tak rozhodla, a tudíž se misky sympatie neklaní pouze na jednu stranu. P.S. Předcházející řádky beru jako pouhé poznámky. Po druhém zhlédnutí: nekřesťansky boží. (18.06.2009)

Nadšení sršící ze všech možných recenzí tohoto filmu není nakažlivé. Dostal jsem jen příjemnou podívanou. Popisovaných devadesát minut neobvyklých a nových nápadů jsem hledal marně, děj je velmi jednoduchý a zklamal mě hlavně konec, který nepřinesl žádný pořádný zvrat, jen šokuje svojí očekávatelností. (13.12.2009)

,,Slyším ten hlas. Je pořád hlasitější.“ ,,Možná Vás někdo proklel?“….. Je to přesně tak. Když bába s dráty ze sešívačky v čele řekne ,,LAMIA“ je to v prdeli. Film, na který jsem se moc těšil není tak strašidelný, ale určitě je zajímavý. Než nastane den TŘETÍ, jsou tu očekávané serepetičky – hýbající se zákusek atd., atd. nebo spousta hnusu. Občas přeběhne mráz po těle, víc než hrůza – spíš lekání. Jistě na tom má podíl i hudba Ch.Younga. Ano, je to výborně udělané, ale přiznávám, že jsem čekal víc. Takovej moderní ,,DUCH“. Není to málo a vlastně to i stačí. PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE *** NAPĚTÍ ** (24.10.2009)

Raimiho vytříbený černý humor vás posadí na prdel. Ať už se ve filmu zvrací červi nebo dokonce kočky (!), vždy na vás pomrkává určitá nadsázka a sebeparodie. V tom je jeho největší kouzlo. Strašidelné scény úžasně střídají ty humorné a vy nevíte, co je vám sympatičtější. Nejlepším důkazem toho je souboj na férovku mezi Christine a starou cikánkou v autě v podzemních garážích. Samozřejmě vítězí horor. Při scéně, kdy se Lamia zjeví jako zlověstný stín, budete zaraženi do sedadel a neodvážíte se pohnout. Lekáčky fungují na jedničku a vy si při všem tom napětí ještě stačíte uvědomit: „Same, chyběl jsi nám.“ I přes ta všechna pozitiva mám pocit, že do úplné dokonalosti mu ještě něco chybí. Možná je to začátkem poslední třetiny, kde ztrácí snímek malinko dech. Možná jsem čekal malinko vyhrocenější finále. Nebo jsem možná čekal trochu více krve. Lítající oční bulvy mi to ale víceméně vynahradily. Porovnání se Smrtelným zlem 2 je sice na místě, ale atmosféricky se jedná o úplně něco jiného. Z kina jsem ale každopádně odcházel plný nadšení. (14.02.2010)