Reklama

Reklama

Kultovní sci-fi dílo vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření - melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem. Padišáh imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů. Celá anabáze je ale součástí spiknutí, z něhož se podaří vyváznout jen vévodovu synovi Paulovi a jeho matce, kteří uprchnou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, schopní trvale přežít ve vyprahlé pustině. Mohl by Paul Atreides být spasitelem, na kterého tak dlouho čekají? (Vertical Ent.)

(více)

Videa (5)

Trailer 5

Recenze (1 099)

verbal 

všechny recenze uživatele

Knižní Duna je v podstatě takovým Starwarsem o trůny, tedy základním kamenem a vzorem pozdějších parazitních hitů. Tudíž mě xmrti vyděsilo, že potřetí tento pilíř a klasika žánru monumentálních prostorových oper přistála ve spárech bestiálního uspávače hadů, zabijáka zábavy a sveřepého artového hnědopicha Penise, po jehož Blade runnerovi se mi chtělo těžce blade a moje prdel řvala po kruté pomstě. Šel jsem do toho tedy s předsudečným projekčním despektem a hlavou se mi už při úvodních titulcích honily rozličné roztomilé nápady, jak tu pak po tom narkoleptickém nudilovi verbálně rozmažu hovna. Tak nic, no. Ten Vilnéf totiž asi vysadil benzodiazepamy, přestal hodinu strnule čumět do jednoho bodu a pobrukovat si u toho Dedkendenc, a navzdory mému očekávání, že z toho bude ještě horší metadonové utrpení než památná Lynčova smaženice, zmákl více než důstojnou, přímočarou, svižnou, zábavnou a pompézní adaptaci! No adaptaci… Vzít a natočit 40 procent první knihy s tím, že možná někdy za pár let dodělám tu lepší část, pokud na to náhodou dá nejaký hodný židostrýček prachy, zrovna nebude pandemence nebo Šalamet do té doby nezmění pohlaví, to je něco, jako by na vás vletěla vilná luxusní flexibilní MILFka, za detailního popisování následného multiotvorového tornáda vás rozkouřila k nepříčetnosti, načež náhle vyplivla Orbitku a oznámila, že musí jít nutně do Kolbenky utahovat matice, aby měla na nájem, a že to možná dodělá a splní všechny ty lascivní sliby někdy takhle na jaře za čtyři až pět let. Čili vám zbydou akorát oči pro pláč, pro zmírnění napětí v očekávání si následně uženete tenisový loket a příště raději půjdete do nějaké méně okázalé figurantky se sice skromnějším hardvérem a schopnostmi, ovšem se zárukou plné návratnosti investic. Jako celek je to hodně působivé a naprosto adekvátní předloze, vhodně podtržené Dunivou hudbou, jen bych se tolik neposíral z těch jakože „megabrutalfajnových“ efektů jako někteří zdejší odborníci na vymačkávání jebáků z Penisova funklubíku pokryteckých nudofilů. Místy mi přišly spíše jako narychlo dodělávané v Malování a kdejaké Hvězdné války jsou o třídu výš. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Hele, dejme tomu, že většinu současných filmů nemusíte nutně vidět v kině. Jejich vizuální stránka není dostatečně zajímavá, či obrazově sofistikovaná, chybí jim něco, co by vám přivedlo mrazení v zátylku, takové to příjemné mravenčení, nemotivuje vás to vidět na velkém plátně, případně to jsou rovnou tupé omalovánky pro týnejdžery (ups, slyšel taky někdo Marvel?). Takže vám bohatě stačí velká TV doma, případně monitor, pokud jste opravdu nenároční diváci. Ale Villeneuvova Duna, ach bože, to je úplně jiná liga, to je film, pro který se staví velké sály a velká plátna. Takováhle obrazová epika tady nebyla od …… no možná od Nolanova Interstellaru, a co se týče uchopení génia loci pouště, jejich čarokrásných dun a rozpáleného písku, něco podobného tady nebylo celých 60 let, kdy měl premiéru – jak Steven Spielberg prohlásil „zázrak filmu“ – Leanův ´Lawrence z Arábie“. A i všechno kolem v Duně je triumf filmového designu, netuctová architektura velkolepých rozměrů, design interiérů, který dokresluje fantastické obrazové kompozice. A do toho neuvěřitelně dobrej casting, nejvíc nadšený jsem byl z Chalameta, přesně takhle jsem si představoval Paule Atreidese. Další důvody, proč tohle je film pro kino – mocná dunivá Zimmerova hudba (kvalitní audio set neprostou nutností) a pak prostý fakt, že Villeneuve rád točí v šeru, v noci, takže velká část filmu je potemnělá a tady si Villeneuve hraje se světlem a stíny a zlověstným příšeřím. Doma na počítačí uvidíte leda velký hovno. Takže vám závěrem dám takové malé, příjemné přátelské popíchnutí – pokud na základě toho zmíněného hovna chcete hodnotit takovouhle obrazovou epiku, tak jste idioti (bez smajlíku). ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Čím víc plátno, tím víc Duna, protože Denis Villeneuve předvádí doslova vizuální kouzelnictví, které mě ve spojení s dalším hudebním superkouskem páně Zimmera (samostatně neposlouchatelné ) doslova uhranulo. Příběh by si jistě více užil, kdybych znal knížku, protože některé aspekty a souvislosti s postavama mě zůstanou asi navždy tajemstvím, ale bohudík film je vyprávěn tak, že vše podstatné se do mě vsáklo velmi lehce. Herecky se mě líbil dokonce i Mamoa, natož taková Rebecca Ferguson, ta mě herecky doslova zraje před očima. Jsem rád, že film je svým pojetím spíš artový blockbuster než velkolepě pojatý digitální velkocirkus,protože to mě umožňuje větší ztotožnění nejen s postavama, ale i s celým "duna světem". Vizuální a vypravěčský talent Denis Villeneuvea se mě opět dostal do hlavy a pevně věřím, že v ní ještě nějakou dobu bude kempovat. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Vesmírné koráby jako kráva, ale přivézt jim na tu planetu vděkem za koření trochu vody z Norska, to ne! Jako nečtenář předlohy jsem si více užil druhé shlédnutí, alespoň první poloviny polofilmu. Druhá, “pouštní” polovina se ve své zasněnosti do předstírané hloubky naopak více vlekla. Klíčová otázka: Nebýt žádné knížky a být pouze tohoto scénáře, byl by vůbec důvod ho zfilmovat, navíc v tak drahém provedení? Co nového kromě cool obřích červů by dnes přinesl do světa filmového sci-fi? Navíc, pokud je dnes za umění považována vizuální nádhera bez emocí a s frázemi bez návaznosti na filozofické otázky reálného lidského života, chci se vrátit do let 2001-2003, kdy mě velkolepé filmové výpravy do fantazijních světů dle knižních předloh dokázali rozbrečet a přiměli mě zamilovat si jejich postavy. Ryze IMAXovou čtvrtou hvězdu dávám za výborný casting, na který tento projekt čekal snad stejně jako na výtvarného vizionáře Villeneuva, za přehlídku kostýmů a mejkapu par excellence (Skarsgård!) a za dech beroucí audiovizuální kolosálnost, vyboostěnou “těžším” Zimmerem. Po jeho prvním poslechu v autě jsem nevěřil, že nebude taky posledním. Nebyl, a na track “Leaving Caladan” se těším na chystaném koncertním turné! ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Nemyslel jsem si, že zrovna v případě Villeneuvovy Duny (i pro mne se jednalo o jednoznačně nejočekávanější film roku) budu nakonec souhlasit spíše s těmi rezervovanějšími ohlasy. Rozhodně je svěží vidět v kině po všech těch barevných sračkovitých blockbusterech od Disneyho, Marvelu a Netflixu něco drahého a zároveň dospělého, co se nesnaží nadbíhat pitomým teenagerům. Duna taktéž rozhodně je skvěle natočená - ve smyslu řemesla, triků, výpravy. A není sporu o tom, že se jedná o esteticky vyjímečně vytříbené dílo, je zážitek na ty obrazy koukat, byť jejich krása je značně strohá. Ale přesto se nemůžu přinutit k nadšení. V první půlce tam k němu ještě náběh byl, představení vesmírné politiky, těch různých tajných plánů a intrik mě spolehlivě zaháčkovalo a těšil jsem se, jak to bude gradovat. Ale v druhé půlce najednou skončíme čumákovat v poušti a film mě ztratil. A může za to patrně to, že u mne nedokázal vzbudit žádný vztah k postavám. Jsou to všichni studení čumáci. Ani s tím Chalametem, kterého mám jinak velmi rád, jsem to prostě neprožíval. Postava, kterou hraje Jason Momoa, pak má patrně sloužit jako "srdce filmu", ale vždyť ji reálně vlastně vůbec nepoznáme! Jeho vztah s Chalametem je vystavěn čistě tím, že se párkrát přátelsky obejmou. Jinak o něm nevíme nic, protože jsme si s nimi nic neodžili. A tak je to tu se všemi, a těžko si k nim pak vypěstovat nějaké emoční pouto. A ničeho jiného než emocí se v první Duně potenciálně chytnout nedá, protože "děj" stihne tak tak začít, ale k ničemu nedospěje ("It begins" je opravdu přiléhavá hláška na plakát). A akce není Villeneuvova nejsilnější stránka. ()

Galerie (106)

Zajímavosti (23)

Reklama

Reklama