Normal the Düsseldorf Ripper
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Julius ŠevčíkKamera:
Antonio RiestraHrají:
Milan Kňažko, Dagmar Havlová, Pavel Gajdoš, Jan Vlasák, Zuzana Kajnarová, Miroslav Táborský, Pavel Kikinčuk, Norbert Lichý, Meto Jovanovski, Michal Hofbauer (více)Obsahy(1)
Thriller Normal je natočený podle skutečného případu masových vražd, které ve 30. letech minulého století otřásly celou Evropou. Výpravný dobový film zachycuje vražedné řádění i dramatický střet uvězněného vraha a jeho obhájce. Šílený a geniální vrah totiž i po uvěznění rozehrává svůj další smrtící scénář a příběh spěje ke strhujícímu finále. V roli „českého Hannibala“ se na plátna kin vrací Milan Kňažko, protivníkem mu je mladý talent českého herectví Pavel Gajdoš v roli ambiciózního obhájce. Hlavní trojici postav doplňuje svým návratem na stříbrné plátno Dagmar Havlová jako tajemná vrahova manželka... Od února 1929 do října 1931 připravil Petr Kurten (Milan Kňažko) o život 8 lidí a bezpočet dalších napadl. Zabíjel ženy, muže, zvířata. Vše, co mu přišlo do cesty. Způsobil stejnou paniku jako kdysi v Londýně Jack Rozparovač. Nyní se tento legendární vrah vzdal policii. Obhajoby se ujímá ambiciózní mladý právník (Pavel Gajdoš), který je přesvědčen, že Kurten je psychicky vyšinutý. Aby to dokázal, ponoří se do vrahovy šokující minulosti a poznává pozadí nelítostných činů. V průběhu pátrání potkává další velmi tajemnou postavu, atraktivní Kurtenovu ženu (Dagmar Havlová). S přibývajícími důkazy je stále jasnější, že šílený vrah ještě neřekl své poslední slovo. Proč se nepolapitelný a výjimečně inteligentní zločinec odmítá nechat prohlásit za choromyslného? Jakou roli v případu hraje jeho žena a jaká je skutečná role mladého obhájce? Tři dramatické osudy ve složité pavučině konce jednoho věku. Obhájce zjišťuje, že bude muset bojovat, aby vyvázl živý. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (536)
Při sledování jsem měl pocit, jako kdyby byly na plátno promítány části filmů 30. let 20. století, především amerických filmů noir (Marie), německého expresionismu (Kurten) a francouzského impresionismu (Justus), dabovaných do češtiny a obohacených o zvukovou složku. Po skončení jsem si říkal, že se už nemůžu dočkat, až to uvidím znovu a budu si dělat poznámky, protože takhle formálně propracovaný a do nejmenšího detailu promyšlený a v "odkazování se" důsledný film tady dlouhou dobu nebyl. Nejde přitom o formální nápodobu, která má co říct i dnes svým příběhem, jako tomu bylo u HLÍDAČE Č. 47, ale právě stylem. Ale co já vím o úpadku hodnot, o tom, co je normální a co už překračuje hranice šílenství a jak "zrůdy" formuje společnost, která není schopna vystoupit ze své maloměšťácké pohodlné "škatulky"?_____ Fascinovalo mě, jak precizně je vyprávění rytmizované "přípravou na řeč před soudem", že impresionistické pasáže, které se zdály být flashbacky, se vyjeví jako flashforwardy, a že ve vyprávění o zkaženosti lidí žijících v moderní společnosti je nahlíženo na věc z více pohledů, protože vedle vzpomínek vraha vzpomíná i vrahova žena a advokát, jehož dopisy rodině celým dílem prostupují. Ze stylistického hlediska drží vše pohromadě a nic se navzájem netře, naopak se poukazuje na to, jak roztříštěný je časoprostor a jak vychýlené a subjektivizované jsou pohledy postav, které se uchylují ke svým vlastním mentálním projekcím; kompozičně je velice důležité umístění postav v záběru podle jejich morální ušpiněnosti, nezaostřování, rozmazávání kontur v pozadí vyjadřuje jejich vnitřní proměny zvnějšněné stylem, "wong kar-waiovské" snímání z poza prosklených ploch, prostřednictvím odrazů v zrcadlech ad. zase izolovanost od okolí._____ Pokud dokážete odhodit očekávání na základě upoutávek a propagace vůbec, máte nakoukáno a načteno a umíte ocenit umělecký přístup ke starým stylům a trendům, které jsou oprašovány za pomocí moderních prostředků, a máte v oblibě Fritze Langa, Wong Kar-Waie či Davida Lynche, nebudete zklamáni. Ti druzí ať si klidně zůstávají povrchními ignoranty, kteří po filmech dětinsky chtějí, aby jim vyprávěl příběh, mohli se ztotožnit s postavou a pociťovali emoce. Sběhlejší divák totiž ví, že takoví jsou oněmi nenormálními "zrůdami". ()
Rodí se zrůdy? Nebo je vytváříme?….. Již po 7 minutách mě napadají slova jako TRAPÁCI, CHUDÁCI, VYKRADAČI!! Co to má proboha znamenat? Zrůdná historka o člověku, který ve tmě sní o otevřených ranách a krvavé lázni má tak provařený příběh a nesmyslný vnitřní boj osoby obhájce je zajímavej jako spoďáry starýho …. no to je jedno. Několik abstraktních obrazů jako z Kytice - proč né. V namodralém filtru Kňažko vypadá jako Hanibal Lecter. To už ,,koušu“ hůř. Snaha udělat zajímavou postavu P.Kultena se míjí i přes morbidnost jeho činů účinkem. Pochvalu zaslouží téma (konečně žádný mezilidský vztahy!) a kamera – jsem vděčný za tu trochu zajímavých záběrů a vizuálních nápadů. Ale jinak? Od 50 minuty čekám na konec. Ó Dio Ó Dio. (Zlatý filmy o vztazích! :-) ) Trapný myšlenky, nesmyslná moudra a snaha svoji velkolepost vytroubit celému světu. Jde o to přežít setkání s P.Kultenem. A vyprávět o tom. Já tak činím, ale bylo to o fous!!!! PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Pročítám recenze a komentáře kritiků a nemůžu přijít na to, čím na Normal koukali. Očima to být nemohlo. Nejde o thriller, jde o studii zla, o koketování s ním, o ztrátu ideálů a o poznání lidské povahy a charakteru světa kolem nás. Říct o stylu, že je samoúčelný, to může snad jen nějaké nevnímavé hovado (zdravím Vosmíka a Fuku, jakož i další). Normal pouze ukazuje známé a obehrané věci (zlo v nás) novými prostředky (na příklad: běžné ve filmu je, že manželce konfrontované se zrůdností manžela přes úzkostlivé ovládání unikne nějaká slza. V Normal je tento vypjatý stav Kurtenové vyjádřen promítáním její křičící tváře na její apatické tělo). Svět a pocity postav a poselství celého filmu, to vše je extrémní a pokřivené a vysoce stylizovaný vizuál to vyjadřuje perfektně. A zároveň jsou postavy stále ještě charakterizovány svými činy – např. zdánlivě nelogická snaha právníka prokázat i na závěr Kurtenovo šílenství není nic jiného než jeho touha uchovat si ideály o světě. Rozsudek „psychicky narušený“ by totiž znamenal, že lidé jsou ve své podstatě dobří a zlo jim je cizí. A btw, Havlová je na plátně přesně tak dlouho, jak je to pro její postavu potřeba. Normal je suverénně nejlepší porevoluční film a pro toho, kdo je schopen jej označit za pouhou vyprázdněnou manýru, je nějaké české nové nové vlny opravdu škoda. ()
„Nikdy som nebol neviniatko.“ Napriek možno až prehnanej audiovizuálnej štylizácii je postava monštruózneho Milana Kňažka natoľko pôsobivá, že som si asi prvý raz v rokoch 2000 – 2011 pomyslel, že je škoda, že tento herec tak málo hrá vo filmoch. Jeho sadistická obeť (?) je príliš fascinujúca na to, aby bol NORMAL zlý film. Bohužiaľ, najslabší je scenár, z ktorého som sa chcel dozvedieť viac o jeho postave. Peter Kurten totiž naozaj žil a naozaj vraždil a vôbec mi nepripadalo trápne ani nechcene smiešne, že Kňažko kopíruje Lectera. Naopak, i kvôli drobnostiam (nezabudnuteľne prednesená a mimoriadne krutá hláška ŠUKAT PRASATA) mi jeho verzia pripadala zaujímavejšia, než celý Lecter v ČERVENOM DRAKOVI od Ratnera (!). Tiež som sa chcel viac dozvedieť o dobe, v ktorej sa dej odohráva, o odvážnom pozadí príbehu (miestami akoby sa v nás tvorcovia pokúšali prebudiť podozrenie, že sa možno jedná o politického obetného baránka). Bohužiaľ, veľa som sa nedozvedel. Našťastie to nebolo príliš dlhé (hodina a pol s titulkami) a vďaka Kňažkovi a retrospektívam pôsobivé. V skutočnosti to však mohol byť šok. Takto je to len solídny triler. ()
Prvé dojmy : naprosto zásadný film pre českú porevolučnú kinematografiu a asi najlepšia vec z Česka od Spaľovača. Viac napíšem keď sa spamätám ale imho to zatiaľ najviac došlo kiddo. 10/10 ()
Způsob, jakým byl Normal natočen, tak nějak umělecky a snově, mi tak hrozně neseděl k příběhu o bestiálním a bezcitném vrahovi, že mi to zabránilo jít s hodnocením výš. ()
Ševčík je stylisticky zdatný, ale vyprávět opravdu neumí. Srovnávání s Langem je totálně mimo mísu. ()
Velice dlouho mi trvalo, než se mi podařilo do filmu proniknout. Když se tak ale 20 minut před koncem konečně stalo, nezbylo mi než uznale pokývat hlavou a nechat na sebe plynout tvůrčí genialitu Ševčíkovu. Na podruhé už čistý průstřel a plný počet. Tenhle film u nás nemá obdoby, bohužel tu na něj ale není nikdo připravenej... ()
Vizuál zaujímavý a herecké výkony dobré. Film však má veľmi slabý scenár. ()
Jak se říká, mnoho povyku pro nic, sice technická stránka je na český poměry fakt nevídáná a všechny ty filtry, záběry a nápady celkem hodně naznačujou, že Ševčík rád čumí na americký filmy, jenomže to ostatní, jako příběh, herecký výkony a scénář za moc nestojí a snaha okopírovat Mlčení jehňátek se míjí účinkem, jelikož místo ďábelskýho Hopkinse tu máme Kňažka recitujícího rádoby chytrý dialogy, kterej se sice strašně snaží být mrazivej,ale nemá na to a místo pořádnýho příběhu tu máme plno filozofických keců o ničem ()
V určitém smyslu mi Ševčíkův Normal připomíná dílka režiséra F.A.Brabce - přinejmenším tím, že forma silně přebíjí banální obsah a že se režisér přímo vyžívá v zobrazování těch nejprofláknutějších klišé. Normal je taková načančaná, efektně nasnímaná, hudebně pečlivě ošetřená a přiměřeně odehraná - pseudoumělecká nuda. Dialogy šustí papírem a frázemi, scénář je bez nápadu a bez napětí. Větší vzrušení prožiju při sledování večerníčku... Celkový dojem: 40 %. ()
„Její tělo jste pohodil na staveništi a zapálil.“ - „To proto, že jsem tak citlivý. Plameny byly velmi krásné.“ Po Ševčíkově Restartu jsem měl jistá očekávání…a ta se podařila naplnit! Předně, můžu jen zopakovat klady technické stránky filmu, kterými oplýval již právě Restart. Kamera, snímání, změny rychlosti, filtry, nasvícení, zvuk, hudba…to vše na úrovni, která je srovnatelná se zahraničními standardy (pokud je v některých chvílích dokonce i nepřevyšuje). Působivost audiovizuální složky spolu s perfektně vystavenou atmosférou člověka pohltí a dopřeje mu velmi zneklidňující zážitek, který ještě umocňují herecké výkony, tedy hlavně ten Kňažkův, jehož postava se vám dostane pod kůži stejně jako jejímu obhájci (i tím černočerným humorem). Nedostatek tak vidím vlastně jen v malinko ošizeném příběhu, který sám o sobě až tak moc poutavý není a hlavně nepřinese uspokojivé rozuzlení. Proto dávám „pouze“ solidní 4*. „Máte v úmyslu dokázat, že jsem duševně chorý?“ - „A jste?“ - „Myslím, že ne. Ale to určitě říkají všichni blázni.“ ()
The Silence of the Content, aneb Julius Ševčík v zajetí filmových –ismů a vlastních artových ambicí. Chápu, že i formou se dá bůhvíco sdělit, ale tahle byla tak zahleděná do sebe, že na to neměla čas. Škoda, protože Kňažko vypadal, že by na svých bedrech utáhl ledasco. Když kvičel jak dvojitě píchané prase, měnila by z něj spodky i agentka Starlingová.. ()
Takový mix Třístovky, do sebe zahleděného artu a Mlčení jehňátek bez pořádného příběhu. Ševčíkovi se nedá upřít vizuální cítění, ale stejně jako ve Snyderově řezanici (vyměňte si Gajdoše za Butlera, akční scény za tlachání v base a voilá) se ta hromada obrazového pozlátka strašně rychle okouká a mimo něj tu není prakticky nic. Herci hrají (až na Havlovou) jako z partesu, ale dialogy, které vypouští z pusy, jsou tak pseudointelektuální, manýristické a papírem šustící, že postupem času pouze iritují. Ševčík může líbat nohy Muchowu hudebnímu talentu, protože bez něj bych se uzíval k smrti. Hezké, na české poměry. Ale to mi přijde v tomhle případě málo. Samozřejmě chápu, že filmoví teoretici budou mít z filmu a jeho průletu skrze německý expresionismus, noir a vlastně i novou dobu pořádný orgasmus. Ale mě to minulo. Úplně. 50% ()
Nenudil jsem se, ale vyprchalo to ze mě strašně rychle. Na Normalu oceňuji promakané vizuály (ty nejlepší záběry jsou však neprozíravě umístěny už v trailerech) a odvahu prezentovat explicitní násilí a erotiku (za všechny nebývale brutální ubodání malé holčičky). V dalších aspektech už je to s Normalem poněkud složitější. Začátek navnadí stylovým flashbackem do dětství Petra Kurtena (pejskaři nechť zavřou oči a ucpou uši), potěší i dramatická návštěva rodičů zavražděné dívky. Po vzoru Jokera se Kurten vysmívá měšťácké společnosti, přetvařování a redefinuje pojem "normální", po vzoru měšťáka pak mladý obhájce ztrácí i ty poslední iluze. A tomu všemu přihlíží Dagmar Havlová jako femme fatale. Za problém číslo jedna považuji fakt, že se Normal topí v přehnané a těžko stravitelné psychologii postav. Ševčík nesmyslně tlačí na pilu v detailech zachmuřených tváří, servíruje pekelně dlouhé záběry ilustrující jejich duševní pochody a nutí je "hlubokomyslně" filozofovat. Scénář prostě není až tak záživný a strhující, jak jsem čekal. Normal je ve výsledku solidní thriller. Nic víc, zázrak se nestal. Vydřených 60% a opatrný palec nahoru za (dobré, ale neexcelující) herce, atmosféru scén výslechů ve vězení, titulek s ekonomickou krizí a některé flashbacky. ()
Herecky a technicky vycibrené, scenár sa dal spracovať trošku ucelenejšie a viac divácky prívetivejšie. Priebeh filmu, atmosféra a napätie pripomínali sinusoidu, ktorá sa po ukončení jednej doby od dna odrážala veľmi pomaly. 60%. ()
Zajíměvě a netradičně natočené, ale například technické záležitoti typu "zpomalovačky" film v mých očích naprosto shodily. Podobné vymoženosti mi do doby, kdy se příběh odehrává prostě nesedí. I přesto, že jsem měl tu možnost vidět film s osobním úvodem režiséra a následnou diskuzí po projekci, nezanechal ve mně téměř nic. Zábava příjemná, ale prázdná. (FNR Písek 2009) ()
masový vrah vs. mladý advokát.. advokát pohlcen případem.. pohlcen světem, pohlcen dvěmi různými pohledy na dobro a zlo.. temný film, který (ač se vám to snaží nalhat) není thrillerem (podívejte se na dno sebe samých).. něco, co tu ještě nebylo.. možná by se hodilo vyjádřit se k formě, k vizuálnu, k dáše, ke ztvárnění.. taky bych mohla napsat něco o scénáři a pohnutkách kostymérů.. jenže já tady od toho naštěstí nejsem..:) ()
Na českou tvorbu nesmírně netypický film. Barevná stylizace, podmanivá hudba, neokoukané herecké obsazení, netradiční kamerové úhly... Až jsem občas měla pocit, že to Ševčík se svým záměrem být vekrze originální a novátorský přehání. Při počátečních scénách s přijíždějícími auty a Kňažkem v kostele jsem skákala nadšením, při zvláštních záběrech na polovinu Gajdošova obličeje či na Kňažkovy vlasy odkudsi shora přes mříže už o poznání méně. Možná je to jen můj osobní pocit, jenže zatímco většinu českých filmů se zajímavým scénářem zabíjí neoriginální provedení, Normal se snaží vybroušeným zpracováním s až uměleckým nádechem kompenzovat mezery ve scénáři. Ne, že by námět nestál za nic, po přečtení první věty z oficiálního textu disributora ("skutečný případ masových vražd, které ve 30. letech minulého století otřásly celou Evropou") a shlédnutí traileru jsem začala věřit v lepší zítřky českého filmu. Bohužel upoutávky nasadily tak vysokou laťku, že ji celý film dohromady nedokázal překonat. Sama nevím proč. Jednotlivé scény fungují perfektně (pejskek se třesoucíma tlapkama, povídání o prasatech, seznámení Kurtena s Marií - jak je dobře, že už Dagram Havlová není první dáma - Justusova rvačka s otcem Kristýnky...), jako celku jim ale něco chybí. Jako by vybroušené detaily a pečlivé audio-vizuální zpracování jen zakrývaly chyby někde jinde. Mám pocit, Normal by se hezky vyjímal na nominačním papíře ve všech kategoriích Českého lva. Až na ty hlavní. ()
Související novinky
Anglický bestseller, Nolanův scénář, český režisér!
Dobrá zpráva pro českou kinematografii – není jen o Bastardech a Babovřeskách, ale rodí i tvůrce světového formátu. Julius Ševčík už snímky Restart a Normal dokázal, že vidí dál než na protější břeh… (více)
Komentář obsahuje závažné SPOILERY, ne vždy dokonale podložené osobní pocity a úvahy (mnohde psané spíše pro osobní potřebu než ostatní), pouze slušná slova a spekulace, pročež by ho neměl nikdo číst. Pro vizuálně výrazné filmy je zřejmě těžké přesvědčit diváka, že pod vší tou nádherou pro oko najde se i potrava pro mozek. Ona tam totiž velmi často skutečně není. S podobným předsudkem, lehce nahlodaným pár zdejšími komentáři, usedal jsem i já do sedačky B7 nejmenovaného multikina. Ovšem již jeden z prvních dialogů, ten o lásce tatínka a maminky, přinutil mě postoj "chlapíka nad věcí" přehodnotit - film v žádném případě není prázdnou manýrou, zpětně se mi zdá, že je v něm jen málo "samoúčelného" a i ono málo je plno podezření, že jsem pouze účel nepochopil. Povrchní pohled říká, že v Normal nejde o nic jiného než o advokáta, který hájí brutálního vraha, jenž ho děsí, a kterého chce ho prohásit za duševně chorého - tečka. Houby. Již zasazení ČESKÉHO SOUČASNÉHO filmu do PŘEDHITLEROVSKÉHO NĚMECKA by mělo každého, kdo nevytáhl z hlavy kritická slova "líbivé" a oblíbené "samoúčelné", trknout, o co tady zřejmě půjde, kterým směrem své závity pootočit. Nechci tím samozřejmě tvrdit, že Kurten je přímo Hitler, ale přinejmenším jedna znepokojivá souvislost je zřejmá. Ono zvrácené Kurtenovo přesvědčení: "Lidé mě budou oslavovat," zdá se být šílené, avšak oslavy jiného masového vraha pár let po něm jsou až příliš reálné. Určitou, byť chatrnou indicii, bych viděl v pomateném Straubergovi odsouzeném za jeden Kurtenův čin. Nemohlo by jít o narážku na Marina van der Lubbeho, který byl běžně líčen jako pomatený a jenž údajně zapálil Reichstag? Těžko říci. V přesvědčení, že nacismus je (dílčím) tématem Normalu, utvrzuje mě i pár odkazů na známé filmy s podobným tématem, např. Trierovy Prvek Zločinu (chápání vraha vede málem k proměně ve vraha) a Evropa. Pro tyto a další filmové odkazy, bych nerad volil slovo "laciné", jak mnozí činí, ale spíše "zřetelné". Nevěřím, že jde o pouhé "hommage" nebo podlézání divákům znalcůn. V každém odkazu vnímám určité popostrčení divákovy pozornosti, nanesení jistého drobného významu či zkratku sloužící k popisu něčeho. Podoba Kurtena s Hannibalem Lecterem přinese rychlé poznání, o koho se tu vlastně jedná. Již jen název filmu Evropa naznačí, že jde tu o téma, jež se bytostně dotýká Evropy. Tématicky spřízněný Vrah mezi námi hrozí se transformovat ve "Vraha v nás"... Protože snad právě o to, že: "Peter Kurten nakonec je normální," jde nejvíce. On je normální, vy jste normální, Wehner je normální, sousedi jsou normální, já jsem normální... A přece brutálně vraždil (a po něm spousta normálních za druhé světové, jak film připomíná). Zjištění, že krutý zločin je normální, vyznívá samozřejmě pesimisticky, stejně jako poznatek, že "Vrah v nás" "čeká" na vhodné podmínky, aby se probudil. Nenechme se zmást tím, že Justus si nakonec, dle svých slov, ruce v krvi nenamočil. On již vidí příčinu v tom, že jeho život ho stavěl jen do situací, kdy bylo snadné Být Nevinný. Divák ví, že nejméně ve dvou případech i on selhal a téměř zabil. Vědomí neradostné, ale zároveň otevírající prostor pro přijetí dosud nevnímané zodpovědnosti a vědomé potláčení nebezpečného v nás, snad i aktivní boj proti stavu, který ničí nevinnost naši i druhých. Být normální k tomu totiž vždy nestačí. Naopak. Proti tomuto pohledu dá se ovšem postavit námitka, že Kurten rozhodně normální není. Společnost ho pouze takto označila, aby jej mohla odsoudit. Lze pak spatřovat v tomto činu ortel (či alespoň předzvěst) nad svou budoucností? Budou od této chvíle tyto věci normální? Budou je dělat normální lidé? Na tomto místě, kde bych normálně začal nový odstavec, snad mohu už s jistotou a nenapadnutelně prohlásit, že Normal je O NĚČEM. Samozřejmě je možné, že ono něco nám nepřijde dost hluboké, či sdělené formou, jež se nám líbí, ale NĚCO to je. Je možné i to, že ono Ševčíkovo NĚCO jsem obalil a uměle prostoupil svým NĚČÍM. To už je nevyhnutelné riziko interpretací, o nichž si přesto myslím, že by se o ně člověk měl, s vědomím, že bude chybovat, pokoušet tam, kde vidí tu možnost. Objevit ne absolutně zřejmý význam v nějakém díle, je vždy radost, zvlášť tehdy, bavilo-li nás ono pátrání. A tak i přes nedokonalost některých dialogů, i přes nepochopení významu některých formálních prvků, hodnotím pozitivně a dodávám i pochvalu skvělému Kňažkovi, Muchowově hudbě, kameře a dalším "spolupodílníkům" na dobrém výsledku. Prosté ****. () (méně) (více)