Duel Frost/Nixon

Dvouhodinové drama o jednom interview mezi britským moderátorem Frostem a americkým ex-prezidentem Nixonem. Film je to napínavý, ne však strhující. Závěrečné přiznání Nixona k jim prováděným nezákonnostem nepůsobí tak úplně věrohodně, protože se mi nezdálo být nějak výrazněji vynucené novinářem Frostem, který v televizním rozhovoru byl rozhodně tou slabší stranou. Místo strhující kritiky Nixona je snímek chvílemi spíše jeho chválou a to činí z Duelu Frost/Nixon i přes 5 nominací na Oscara jen lehce nadprůměrné dílo mého oblíbeného režiséra Rona Howarda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Ibxs_2nDXUc (24.02.2013)

Dvouhodinová konverzace, která reflektuje jeden z černých stínů amerických dějin a přitom důkladně pitvá rozmanité lidské charaktery, je tažena řemeslně spolehlivou Howardovou režií a hereckým galakoncertem všech (!) zúčastněných. Ale i přes tu výjimečnost vedlejších partů je to nakonec výborný Martin Sheen a jeho kreakce ‚sedmdesátkového‘ metrosexuála, který padá na hubu, a hlavně (nebojím se užít slova) geniální Frank Langella, na nichž to přeci jenom stojí. To, jak Langella proniknul do postavy Richarda Nixona – vysokého, ale shrbeného muže, kterého dva roky aféry vyšťavily na kost, a on přesto stále má tu temnou jiskru v očích a ostrý jazyk, jímž dokáže odhánět protivníky – mi v mnohém připomíná olejářského magnáta D. D. Lewise. Fakt, že byl v ocarovém klání Langella politicky upozaděn ve prospěch homosexuálního Milka, mě nazdvednul ze židle. A závěrem ještě k Ronu Howardovi – nábožensko-konspirační křepčení odpuštěno, protože vizuální pojetí (vynikající střih i kamera) a celkový švih posouvá film na absolutí vrchol. Společně se Stoneovým W. jeden z nejzajímavějších ‚politických‘ filmů poslední doby (možná i let). (27.01.2009)

S tímto Oscarovým kandidátem mám vlastně úplně stejné problémy, jako s ostatními Howardovými filmy. Řemeslně čistě zvládnutá práce, ale emoční dopad na mou osobu znovu na nule. Ty dvě hodiny pěkně utekly, interview Frosta s Nixonem byla radost sledovat, avšak necítím potřebu si film někdy zopakovat. Když bych měl ovšem porovnávat s letošním druhým velkým politickým dramatem (Milk), vyhrál by Frost/Nixon s velkým náskokem, protože jsem měl pocit, že ten film alespoň ví, o čem je, kdežto Milk na mne působil hrozně prázdně. (25.01.2009)

V tomto filme funguje všetko ako vo švajčiarskych hodinkách. Obomi hlavnými protagonistami majstrovsky zahraný dialógový súboj s perfektnou drobnokresbou charakterov, nakrútený a zostrihaný divácky najpáčivejším možným spôsobom. V tomto smere je Frost/Nixon doslova unikát a svedčí o mimoriadnej schopnosti Rona Howarda vyhovieť náročnejšou látkou aj tomu najkomerčnejšiemu divákovi. Filmy z tohto prostredia, nech sú akokoľvek kvalitné, sú väčšinou zdĺhavé, komorné, ponuré a ponúkajú skôr masáž intelektu, než emócie alebo atraktívny vizuál. Vizuál Frosta/Nixona v spojení s hudbou Hansa Zimmera a rivalsky dravou chémiou medzi Martinom Sheenom a Frankom Langellom, plnou pokory a úcty, je doslova šťavnatou, sexy filmovou lahôdkou. (25.02.2009)

Film o živoucím duelu Frost/Nixon se nedá úplně jednoduše uchopit jako dokumentární politické drama, neboť mu ani tak nejde o komplexní zachycení určité historické události, jako o vykreslení psychického stavu a pocitů postav nebojujících pěstmi, nýbrž slovy. Frost je jako kočka snažící se o zasazení co nejpřímějšího úderu, ze kterého není úniku a Nixon lstivá myš, jejíž úkolem je co nejelegantněji se vysmeknout a obrátit situaci ve svůj prospěch. Ať už je to zásluhou scénáře, či samotného Franka Langella, Nixonovy pohnutky i celá osobnost byla vystižena dost přesvědčivě. K pochopení jeho myšlenek mnohdy stačil pouhý výraz v obličeji. Frost/Nixon je decentně zrežírované, divácky trochu méně atraktivní drama, ke kterému není nutné býti politickým znalcem/fanouškem, aby přineslo bytelný, intelektuální zážitek. 7/10 (10.01.2009)