Stratená dolina

Marnost nad trapnost. V tomto filmu nefunguje prostě nic... Příběh a scénář, herci, střih... Výsledek díky snaze zúčastněných vypadá ne jako komedie, ale jako tragikomedie o jejich špatně odvedené práci... Medená veža a Orlie pierko jsou filmy z jiné kategorie i o něčem jiném - Stratená dolina není třetí díl. (01.01.2011)

Mám hodně ráda Michala Dočolomanského, ale ani jeho přítomnost před kamerou mne nedokázala uhovořit, abych se na něco takového dokázala dívat. Jediná, kdo nepřehrává, je Zázvorková. Do slizu trapnosti sklouzli Krajíček, Kroner i Dočolomanský. Jedna hvězdička z outlocitnosti k mrtvým velikánům slovenského filmu. (03.02.2014)

Nevím, proč bývá tento film uváděn jako závěrečný díl trilogie, či volné pokračování filmů předešlých. Jako "komedie" nemá zdaleka na "Orlí pírko" a na skvělou "Medenou vežu" už teprve ne. Navíc už se pod toto pokračování ani nepodepsal Martin Hollý ml., což také o něčem svědčí. Kromě Michala Dočolomanského už jsou společné jen ty krásné Tatry, za ně o hvězdičku více, ale ani po letech jsem toto dílo na milost nevzal, přestože filmy z horského prostředí jsou mým šálkem čaje. (30.12.2018)

Návrat do Ztracené doliny s novými herci a novým pojetím celého vyprávění. Boj o chatu, která je pro hrstku lidí vším, co v životě mají, je pojat humorně a s nadsázkou. Ekologie, zachování původní přírody a nepřímý boj proti negativních stránkách turistického ruchu jsou hlavními tématy. Je spousta věcí, které bych dílu vyčetl, ať už jej autor zamýšlel jako přímé pokračování Orlího pírka a Měděné věže, či nikoli. Mistrně vystižené "dramatično", které diváka provází v předešlých dramatech se mění v groteskní snahu herců o solidní výkony před kamerou, a tak jediným jistým a neměnným zůstává ve filmu majestátní krajina slovenských Tater a její krása. Chybí mi staří herci, vypravěčský hlas úžasného Ivana Mistríka, stará chata, která je nyní zcela jiná a zcela jinde, solidní děj a příběh, který by alespoň trochu zaujal. Pokud by tento snímek existoval samostatně, zřejmě by se dočkal vyššího hodnocení. Bohužel přežívá ve stínu svých zdařilejších bratříčků, a tak tuto slátaninu vnímám, jako flusanec do xichtu předešlým hereckým legendám a jejich práci. 30% (14.05.2015)

„A jednu tatranskú po papuli by si nechcel?“ Trápne. To je slovo, ktoré STRATENÚ DOLINU vystihuje bohužiaľ najlepšie. Udivovalo ma, čo v mizernom scenári oslovilo hercov ako Michal Dočolomanský, Magda Paveleková, Dušan Tarageľ, Stella Zázvorková, či Jozef Kroner (ktorý ZASA „prehráva“ - ako tak pozerám do jeho minulosti, len minimum režisérov ho bolo schopných krotiť v prospech veci tak, ako Jakubisko v Tisícročnej včele). Nesympatické postavy, detinská žabomyšia vojna dobrí chatári/zlí stavitelia, nulová atmosféra. To, čo so sebou robia herci a ako si režisér predstavuje zábavnú scénu, je skutočne trápne. Miestami som musel odvracať tvár od obrazovky (finálny tanec). Hoci sa to vraví, Stratená dolina v skutočnosti nemá vôbec nič spoločné (okrem hôr a Dočolomanského) s fantastickou Medenou vežou a nefantastickým Orlím pierkom. (03.02.2010)