Zažít Woodstock

V popisu filmu jsou žánry komedie a hudební. Podle mě to není komedie a už vůbec to není hudební film. O hudbu jako takovou tady vůbec nejde, i onen koncert je spíš v pozadí toho šílenství, kdy do bezvýznamného městečka přijela na několik dní půlka Ameriky. Šílenství, co zažehl nevýraznej židovskej kluk, jehož matka se stále nevypořádala s nacistickou minulostí Evropy, i protože její syn je malá snědá židovská bytost a ještě ke všemu buzík, no to by byl pro nácky materiál. (02.06.2013)

Zažít Woodstock je dalším z odvážných počinů Anga Lee, který jde tak trochu ve stopách jiného slavného imigranta-režiséra Miloše Formana. Reflexe Ameriky pohledem cizince je vždy o trochu palčivější než sebekritičtější sebereflexe, Ang Lee má navíc odvahu analyzovat americké národní mýty, jak už to předvedl ve Zkrocené hoře s fenoménem homosexuality v oblasti tak mužské, jak jí jen svět kovbojů může být, stejně jako si nyní bere na paškál mýtus hudební - legendární festival Woodstock. A skutečně demaskovat symbol éry hippies coby stroj na peníze, to je určitě pohled hodně nový a odvážný. Papírové pytle plné cash hotovosti, konvoj černých limuzín plných právníků, obchodování v helikoptéře, kdy navíc v podstatě všem aktérům organizační složky jde jen a jen o zisk a peníze, neboť dojná kráva jsou pak ty miliony fanoušků (asociuje mi to jeden doslovný klip kapely Prodigy), což je pak umně zamaskováno balastem ideologií (právě se konstituující feministky pálí podprsenky, alternativní životní styl přitahuje levicové ideologie včetně kontroverzních ikon, jakou je čínský předseda Mao, antimilitaristické spolky protestují proti Vietnamu, hromady bláta maskuje slogan ,,Tři dny míru a hudby "...), pro něž se nedostatek suchých záchodků řeší změnou stravy s minimem vlákniny a potencionální nebezpečí zásahu elektrickým proudem je bagatelizováno a neřeší se vůbec. Zažít Woodstock je pohledem z druhé strany a o hudbu v něm vlastně ani nejde. Přesto je to pohled výsostně zajímavý... (14.09.2009)

Do hudobných komédií moc nerobím, menej robím asi len do včiel, no režisér Ang Lee mi dával nádej, že sa nemusím obávať sklamania. Nenatočil žiadnu buranskú akciu aka fanúšik SW či ST a nespoliehal sa ani na grgy a prdy hlavných postáv, ale ponúkol nenáročnú lajtku zo života hippies. Na koncert sa síce divák nedostane, hudby si užije poskromne, záchvaty smiechu tiež nehrozia, no atmosféru doby za pomoci dokonalej výpravy znázornil znamenite a výber hercov sa tiež nedá veľmi ošomrať. Nakoniec som zatúžil aj ja zažiť Woodstock a byť aspoň na tie dva dni Dieťaťom kvetov. Spokojnosť. (16.01.2010)

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)

Ang Lee je očividně moc velký suchar, na to aby natočil film o Woodstocku. Místo toho vypráví o rodinných hodnotách, které jsou asi tak zajímavé jako recyklace kelímků na titulním festivalu. Samotný Woodstock je pro něj kulisou, nutnou dekorací, tématem hrajícím v dáli. Stojíme za plotem, na pódiu se míhají figurky a nám s pernamentkou zbývají jen oči pro pláč. Ang Lee by měl někdy zkusit LSD, jít do kotle pod podium a opravdu zažít Woodstock, pak by pochopil proč mě tím odstupem naštval až do morku kostí. Když Woodstock tak dokument z roku 1970 ( http://www.youtube.com/watch?v=6v1sGABKOeE ) (01.10.2009)