Alois Nebel

Že to bude spíš než černobílý Valčík s Bašírem rotoskopický Muž z Londýna od Bély Tarra jsem čekal. Ale že film, ve kterém není skoro žádný děj (a ten je přitom po odhalení zápletky v presskitu hodně primitivní), bude tak nesrozumitelný na základní úrovni motivace postav, to jsem nečekal. Atmoška za 5 bodů, scénář za 2. (16.09.2011)

Použití rotoskopie je dvojsečné (však Fleischerovu patentu bude v roce 2017 sto let) , na jednu stranu zbytečné překreslování, na druhou stranu věrná animace. Jelikož mám ráda komiksovou grafiku, přikláním se k tomu, že některým hercům jejich animovaná podoba velmi lichotí. Mírně zkratkovitý příběh mne ani trochu neurazil, spíše mi vadí mnohdy polopatické vedení diváka za ručičku od úvodních titulků po ty závěrečné. (25.06.2012)

K uplynulému desetiletí české kinematografie, resp. k celé její polistopadové existenci, zaujímám, diplomaticky řečeno, rezervovaný postoj, protože jen malé množství natočených filmů spadá do průměru, natož aby jej v nějakém ohledu překročilo. Proto i Alois Nebel pro mě nepředstavoval lákadlo, i když byl nominován do oscarového klání, neboť i ohlasy na tenhle film byly rozporuplné. Nicméně nakonec mě zlákal k návštěvě kina, což u českých snímků dělám tak jednou do roka. A v žádném ohledu toho nelituju, protože Nebel pro mě představuje velmi příjemné překvapení - po dlouhé době se objevil český film, který promyšleně buduje atmosféru, má vybroušenou formu, není užvaněný a tak, jak má kinematografie působit, působí i on především obrazem na filmovém plátně. Nesmírně by mě překvapilo, kdyby Oscara přece jen získal, i když si myslím, že v řadě ohledů překonává slavné animované filmy nedávné minulosti. Valčík s Bašírem předčí způsobem animace, Persepolis zase po výtvarné stránce. Má ale smůlu, že se odehrává na periférii světového dění a autorská dvojice mu případný výlet do zahraniční distribuce neusnadňuje, protože motivaci a skutky svých hrdinů nelíčí tak, aby byly srozumitelné ve světovém měřítku, a ocení je spíš domácí, maximálně středoevropské publikum. Valčík s Bašírem pojednával o ničem menším než o válce a zločinech proti lidskosti, Persepolis zase o celosvětově známé náboženské revoluci v Íránu. Těch několik procent populace, které podobným tématům je schopno porozumět a dají se považovat za potenciální diváky, si k něm dokáže najít cestu nepoměrně snáz než k minimalistickému komorně laděnému Aloisi Nebelovi. Cílené oslovení obce amerických akademiků by znamenalo protáhnout příběh o celé desetiletí do minulosti, ukázat na osudech hrdinů jedné malé železniční zastávky, odstoupení Sudet a vyhnání českých obyvatel, nějakou tu partyzánskou sabotáž a válečnou akci wehrmachtu, dobytčácké nákladní vlaky směřující do Osvětimi, později zase přesun těžké vojenské techniky po kolejích při okupaci v r. 1968 a tím i delší, řekněme dvouhodinovou stopáž. Výsledný film by byl určitě epičtější a obsahoval by témata srozumitelná i v zámoří. Ale i v téhle verzi je pro našince Alois Nebel výbornou volbou i přes to, že autoři někdy přistupují k výkladu nedávné historie poněkud volněji. Na podzim 1989 už určitě nevykonávala polská pohraniční stráž zběsilé pronásledování přeběhlíků přes hranice a polská státní bezpečnost měla určitě jiné starosti a jiné úkoly, než se věnovat diverzantům. On ten pád polského režimu přišel poněkud dřív a hlavně jinak než ten náš. Alois Nebel je film intimní, ale přitom syrový, kde může divák často jen tušit, jaká dramata se odehrávají za zarostlými tvářemi a svítícím zrakem jednotlivých postav. Svou roli hraje i nepřístupná divočina a temné pohraniční hvozdy, rozvodněné řeky a lesní velikáni. Výborné obsazení, kdy jednotlivé herecké typy přesně odpovídají charakterům postav. Celkový dojem: 95 %. (07.01.2012)

Hned na začátku se vám přiznám - nemám ráda komiksy! Ale ... sedí mi Rudiš - se vším všudy! Miluju Jeseníky! A železnice, myslím tím staré železnice s výpravčími, plácačkou a píšťalkou a nádražáckými uniformami. Miluji minimalistické herectví Miroslava Krobota. A neskutečně mě bavilo odhalovat v každé postavičce konkrétního herce. Možná ještě víc než v Atasu mraků! Kochala jsem se výtvarným zpracováním! Nevadil mi ani průvodní komentář vypravěčky, i když jsem zpočátku tajně doufala, že to bylo jen na úvod a dál budou mluvit obrazy. Nerušilo to, protože ke komiksům to zkrátka patří a Lojzík JE komiks! Bez potíží jsem se orientovala v ději, líbilo se mi i vykreslení hlavních postav, byť někde jen náznakovou formou. Za mě zcela určitě pět! Dobře odvedená filmařina a ještě trochu navrh!! (16.02.2014)

Předem musím přiznat, že pro mě je Alois Nebel srdcová záležitost. Je to moje krevní skupina. Mám rád komiksovou předlohu, mám rád Priessnitz i Umakart, mám rád drsnou horskou přírodu v pohraničí i onu pohnutou nejednoznačnou historii těchto míst. Tedy už díky tomi je velice nepravděpodobné, že by se mi film mohl nelíbit. A ani se to nestalo. Že je film spíš vizuální a méně o příběhu to přece musel vědět každý, kdo původní příběh zná. Zde je skutečně děj podružný, hlavním motorem čehokoliv okolo Nebela je temná atmosféra. A tu se i přesto, že toho vzhledem k zfilmovatelnosti muselo být spoustu vypuštěno, podařilo do filmové řeči převést naprosto skvěle. A ani ten příběh zase až tak slabý není. Zdánlivé nic nedění se, je totiž záměrem, který dopomáhá utvářet atmosféru filmu. (11.10.2011)