Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    **

    NĚMÝ BYL SÁM. VRÁTIL SE, ABY SE POMSTIL..... /// No tak vono dohromady není vo čem vyprávět. V hlavní roli animace a roztaženej, krátkej jednoduchej příběh, jehož unylý tempo se postupně stává votravným. Tolik úsilí, kvůli takový kravině! Za pomocí černý, bílí a šedý barvy říct, že minulost si hajzla najde i v takový prdeli, jako je Bílý Potok, s mezipřistáním na pražským ,,Hlaváku“ a vekslem s Rusákama. Ale furt si říkám ,,hmm, nápad zajímavej, technická dokonalost, atmosféra plná Krobotova hlasu...... a pak přijde konec, pointa žádná a já řvu ,,VRÁTIT VSTUPNÝ!“ Aha....no tak nic. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Komiks tvůrců Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka číst nebudu. 2.) Jsem starej nádražák. 3.) Jsem starej estébák. 4.) Jsem starej. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(10.4.2012)

  • troufalka
    *****

    Hned na začátku se vám přiznám - nemám ráda komiksy! Ale ... sedí mi Rudiš - se vším všudy! Miluju Jeseníky! A železnice, myslím tím staré železnice s výpravčími, plácačkou a píšťalkou a nádražáckými uniformami. Miluji minimalistické herectví Miroslava Krobota. A neskutečně mě bavilo odhalovat v každé postavičce konkrétního herce. Možná ještě víc než v Atasu mraků! Kochala jsem se výtvarným zpracováním! Nevadil mi ani průvodní komentář vypravěčky, i když jsem zpočátku tajně doufala, že to bylo jen na úvod a dál budou mluvit obrazy. Nerušilo to, protože ke komiksům to zkrátka patří a Lojzík JE komiks! Bez potíží jsem se orientovala v ději, líbilo se mi i vykreslení hlavních postav, byť někde jen náznakovou formou. Za mě zcela určitě pět! Dobře odvedená filmařina a ještě trochu navrh!!(16.2.2014)

  • ORIN
    ****

    Nic pro velké fandy vyprávění, protože tady skoro žádné není, ale na tom film ani vlastně není postaven. Matně načrtnuté postavy, jejichž často kritizovaná motivace opravdu není lehce rozpoznatelná, volně prostupují dějem - několik styčných nás doprovází během celého filmu, mnoho jiných příběh bez většího vysvětlování opouští. Ta hlavní Aloise Nebela zažívá chmurný a tísnivý podzim roku ‘89 kdesi v Jeseníkách konfrontována s vlastními, velmi mlhavými vzpomínkami na rok ‘45, jímž přikládá větší důležitost než by možná měla. Nebel (a nejen on) vlastně ustrnul v bezčasí socialismu narušeného jen dějinnými událostmi roku ‘89 a postupným (a narozdíl od roku ‘45 poklidným) odsunem sovětských vojsk. Vnitřní klid přitom nacházel v rituálním stereotypu čtení jízdních řádů. Oba zmíněné, pro dějiny československého národa výjimečně důležité roky v podstatě rámují výhradně atmosferickou, vizuálně vycizelovanou podívanou, která je na české poměry pozoruhodná, leč na ty evropské vcelku průměrná. Slabé 4*.(17.11.2014)

  • strougy
    **

    Držet se snímek atmosféry scén z Hlavního nádraží plných melancholie, smutku a beznadějného doufání v lepší zítřky, pak bych byl spokojen. Bohužel se tvůrci po celý film nejsou schopni rozhodnout, o čem vlastně chtějí vyprávět a přeskakují z jednoho nedořečeného tématu na druhé, a tak i má pozornost se po čase vytratila a ani v rámci českého filmu zajímavá forma ji nedokázala připoutat zpět na plátno. Škoda, potenciál pro nezapomenutelný zážitek tu byl. Silné 2*.(1.10.2011)

  • mzss1
    **

    Velmi zvláštní film. Animace nebyla špatná, byla zajímavá. Příběh to snad ani nemá. Spíš se nad tím musí člověk zamyslet a právě to mě nebaví. Poetika ? Próza ? Nebo něco jiného ? Na tohle já stavěnej nejsem. Určitý nápad se ve filmu najde, nějaké scény a tak, ale to je asi všechno. Stopáž 81 minut je málo, ale mě film přišel tak na dvě hodiny táhlej. Film hodnotím jen na 34% = **(23.10.2012)

  • - Fasáda filmové psychiatrické léčebny, kde se Nebel v altánu se později pokouší hovořit s Němým, patří zámku v Měšicích u Prahy. Okolí je ale jiné než ve skutečnosti - nenajdeme zde altán, příjezdovou cestu, ani okolní kopcovitou krajinu. (hippyman)

  • - Snímek na 25. plzeňském festivalu Finále získal výroční cenu AČFK za nejlepší celovečerní český film. (Tom_Lachtan)

  • - Film, na který se v jedné ze scén skupina lidí dívá, je pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973). (Korbitch)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace