Trhliny

Výtečné drama s perfektním obsazením a krásnou hudbou mého velkého oblíbence, Javiera Navarreta. Má oblíbená María Valverde zde dostala další zajímavou roli, ve které je zcela oslňující a přivádí mě zde do mdlob - její postava tajemné cizinky - o její minulosti film nesděluje téměř nic! - s roztomilým španělským přízvukem má obrovský dramatický potenciál, který je zde beze zbytku vytěžen (i když v předloze tam asi některé věci mohly být vysvětleny víc). Film má velmi dobrou kameru a krásné lokace, a závěr je emočně hodně silný, i když je lehce předvídatelný. Za mě osobně bezvýhradné nadšení - ten film určitě není dokonalý, ale mě osobně velmi nadchnul. UPDATE 16.10.2019 - Na druhé zhlédnutí po 8 letech mě ten film dostal možná ještě víc než kdysi. Absolutně dokonalé lokace, kamera, soundtrack a obsazení - María Valverde - zachycena zde na vrcholu svého mládí - v některých záběrech zcela dechberoucí a přivádějící mě do erotického transu (jak nádherné má zde vlasy! ty božské rty skrývající řady sněhobílých zubů! jaký oduševnělý výraz a odzbrojující úsměv!), Eva Green mrazivě dokonalá jako vždy (jaká fantastická to herečka!), Imogen Poots navzdory malému prostoru její role taktéž velmi dobrá, a nejvíc mě asi tam nově bavila Juno Temple, která je zde absolutně bezchybná a strašně mě bavilo na ni koukat a cítit, jak to v ní všechno vře pod povrchem, s občasnými fascinujícími erupcemi. Stejně tak ten příběh je velmi dobrý, byť mě mrzí, že neodhalí více z minulosti Fiammy (něco se lze přece jen domýšlet mj. na základě scény, v níž je Miss G přistižena při pročítání jejích dokumentů) - lze se jen dohadovat, proč byla vlastně umístěna do ústavu, a jaký má vztah se svým otcem, který je pravděpodobně vdovec (o matce se Fiamma nezmiňuje vůbec). Jinak musím říct, že mi postavy těch dívek byly všechny do jedné strašně sympatické, a bylo mi jich chudinek líto, že musí žít v tak deprimujícím prostředí, stejně jako jsem měl velké pochopení pro postavu jejich vychovatelky - všechny postavy jsou zde podle mě představeny s velkým citem, každá je zajímavá a záleželo mi na tom, co se s nimi děje. Myslím, že v tomto ohledu je na tom filmu znát, že ho natočila žena (btw. trochu mi přijde škoda, že od té doby už nic jiného nenatočila - podle mě je velmi talentovaná). Celkově se mi ten film i na podruhé strašně líbil a vyvolal ve mně velké emoce - Trhliny přímo vibrují mládím a dívčí nevinností, a ten závěr, kdy je ta nevinnost porušena a Di přichází o dětské ideály a dospívá k zásadnímu rozhodnutí, je velmi dojemný a krásný. Soudím, že i ta předloha by mohla stát za přečtení. (05.11.2011)

Na téma učitel-žák toho bylo natočeno a napsáno mnoho. Já doufám, že ještě mnoho bude, protože je to téma takřka nevyčerpatelné. Záleží jen na režisérovi, scénáristovi nebo třeba spisovateli jak ho uchopí a co s ním ve výsledku provede. Eva Green nebyla psychopatická a ani jiným způsobem nějak vyšinutá. Byla jen stravovaná vlastními touhami a myšlenkami, které měly za následek to, co se stalo. To z ní vlastně udělalo politování hodnou chudinku. Ale nemám ji v úmyslu co by Miss G nějak obhajovat. Souhlasím s Malarkeyem ženské dokážou být někdy opravdu hodně drsné a to je celkem slabé slovo. K čemu vlastně bylo to skákání do vody, když nikdy nesoutěžily se žádnou jinou školou a nikdy nebyly na žádných závodech. Akorát se tu ukazovalo jak byla Miss G energická, excentrická, zapálená pro věc, ve velké míře vášnivá a zdálo by se i nespoutaná konvencemi. Eva Green tu podala mimořádný herecký výkon. (24.08.2011)

Ryze ženský film o ženách, nikoli však pouze pro ženy. Atmosféra zkostnatělého dívčího internátu je navozena velmi dobře a i když se příběh rozvíjí pozvolna, v druhé polovině se dostáváme do slušného psychologického inferna. Scéna z vesnického krámku či závěr v lese rozhodně utkví v paměti. Navzdory všem nepopíratelným kladům je hlavním magnetem excelentní výkon Evy Green, při jejímž přerodu z empatické učitelky na psychopatickou fúrii naskakuje husí kůže. Představitelka Fiammy mi bohužel nebyla příliš sympatická a Juno Temple na tom nebyla o moc líp (i když obě hrály skvěle), tudíž jsem jim moc nedokázal fandit. Jordan Scott se zjevně potatila a za svůj debut se věru nemusí stydět. 80%. (15.01.2018)

Dívčí škola z minulého či předminulého století, zkrátka z doby, ve které se tyto příběhy ze staré Anglie obvykle odehrávají. Žačky jsou oblečené do ohavných stejnokrojů a učitelky jsou staré, vrásčité a upjaté do svých korzetů a důstojnosti. Jako divoká lilie mezi bodláky se mezi nimi vyjímá „slečna G“. Její nekonvenční krásu a nespoutaného ducha žačky bezmezně obdivují a učitelky tolerují – i když s nesouhlasně sevřenými rty a pohoršeně se chvějícím chřípím. Při pohledu zblízka je ale patrné, že tenhle poetický výjev z anglického venkova má značné trhliny. Drobná šikana se občas povážlivě zvrhne a slečna G svýma pozoruhodnýma očima hypnotizuje dívky jako šelma vyhlédnuté oběti. A každého predátora nejvíce dráždí oběť, která se nevzdává… Jordanu Scottovi se podařilo natočit slušně temný komorní příběh, který se naštěstí nepokouší o analýzu ženské duše, ani si nepřisuzuje povinnost předat divákovi nějaké hlubokomyslné poselství. Zato však v člověku hezkou chvíli rezonuje jako chvění vysokého tónu, které zní v uších ještě dlouho potom, co nastalo ticho. (30.03.2012)

Film Trhliny mě nijak zvlášť neuchvátil, možná jen tím, že jsem od něho očekávala zázraky, ale ty se nakonec nekonaly. Hlavní role velmi pěkně zahraná, ovšem téma dívčí školy skýtalo mnoho míst, kdy se prakticky nic nedělo a jen jsem čekala, kdy už se to pohne, ta místa nešla ani nějak prorozjímat čímsi hlubším. Knihu jsem nečetla a možná v ní by se dala najít náplň pro ona inkriminovaná místa a narážky, které nebyly nijak dotažené jako rozdílnost náboženství mezi nově příchozí a ostatními, čili úplně zbytečné. Ve většině případů bývá lepší nejdřív vidět film a pak přečíst knihu, v opačném pořadí bývám pravidelně zklamaná, tenhle film mě dokázal zklamat i bez předchozí četby a rozhodně podruhé už se na něj nepodívám, ke knize bych se nechala přemluvit. (31.01.2012)