Jezero smrti

|| Scenár: James Watkins | Hudba: David Julyan | Produkcia: Christian Colson, Richard Holmes | Distribúcia: Rollercoaster Films (UK), The Weinstein Company (US) | Rozpočet: ? $ | Tržby: 5,463,294 $ || Prečo odpad? Pretože to vyvoláva pocit úzkozsti a nespravodlivosti až neskutočne intenzívne, za čo by patrilo plné hodnotenie. Avšak tá ľahkosť a prirodzenosť, s ktorou to tento film zdeluje môže byť pre prípadného deckého diváka nevysvetlitelným príkladom pre podobné pokusy a ľuďský terror. A tieto veci sa nesmú ani podnecovať, nie to ešte podávať na takomto kvalitnom zlatom táci. Dôvod morálny, zážitok plnohodnotný. (26.02.2013)

Wot da fak? Haranti mají supermanské schopnosti, nadlidskou sílu, stopují líp než Vinnetou a na youtubu je followuje pravděpodobně tak deset milionů lidí. Megadlouhá expozice nám toho řekne mnoho nepodstatného o páru a vůbec nic o situaci, která má nastat. Horor to není. Uvěřitelné (realistické) to není. Stylizované (nadsazené) to taky není. Je to popelnice po dně zaplněná nějakým hnusem a smrdí. A přitom to má potenciál. Víc učesat, nejet po víc kolejích současně, nesnažit se dělat zároveň zábavu pro masy a výpověď o masách. Z morálních a osobních hledisek ovšem nemůžu jinak než úplně zavrhnout. - Po roce už se svým původním komentářem úplně ve všem nesouhlasím, ale pořád to ještě neumím správně pojmenovat. Nový pocit je, že mě srdce bolí, jaké to musí být utrpení narodit se slabým mužem. Ale moje druhá polovina zase říká, že když si to muž uvědomí, musí začít posilovat a ne zůstat na místě. (09.03.2012)

Velmi silně deprimující thriller. Zběsilost, strach v útěku v lese s Kelly Reilly, která zahrála výborně a táhne celý film s mladým Jackem O'Connellem (vůdce teenegerů) - bohužel jen dvě dobré postavy. Zběsilý útěk, kdy se divák otáčí za své záda a se silným závěrem (Kelly jsem to opravdu nepřál), kdy se EDEN LAKE stává hororem roku. Rok 2008 byl hororově slabší a tohle mělo "nejsilnější látku" ze všech hororů, proto zvedám na 4 hvězdičky. (08.03.2012)

Děkuji Jamesi Watkinsi, píši si další důvod, proč nejezdit stanovat k jezeru!! Budu upřímná, k tomuhle závěru jsem dospěla až když jsem konečně (na třetí pokus) film dokoukala do konce. Protože jak bývá hororovým zvykem, postavy jednají bez špetky rozumu a pud sebezáchovy jim taky nic neříká (možná jim křivdím, až se dostanu do nějaké situace, kdy mi půjde o život a přežiji, dám Vám vědět, zda je takové jednání normální). Ale tady se to dá i omluvit, kdo by se dětí bál, že? (evidentně nikdy nebyli v ČR) Při prvním střetu s těmi grázlíky bych chlapečkovi ukázala, co si myslím o tom jeho nářadíčku a poté bych sebrala dementního přítele a jela pryč, ale jak by řekla moje maminka: „Je to přeci film. Herci hrají, co mají na papíře. Nemůžou za to, že má papír trhliny.“ A tak se tam objevuje ještě několik situací, z kterých zůstává rozum stát. Jenže jako by pan scénárista tušil a z ničeho nic mě uzemní několika scénami, kdy jsem konečně začala terorizovaný litovat. Udělala se mi lehce nevolno a dokonce filmu se mi v hlavě opakovala věta: „Toto se už bohužel neděje jenom ve filmu.“ Takže přiznávám, že Jezero smrti má své temné stránky, které posouvají můj pohled na horory o stupínek výš :o) (07.06.2010)

Loštomilý dětičky. Skoro jako pětiletá dcerka jednoho mého kamaráda, kterou jsme jednou spolu s klučíkem z mého příbuzenstva vzali s sebou ven. "Teto, až vyrostu, tak si tě vezmu, jo?" flirtoval se mnou Péťa s rafinovaností předškolního věku. "A co ty, taky si mě vezmeš, až budeš velká?" zeptal se kamarád své ratolesti. Adélka, vyrušená z házení placáků, mu věnovala pohled, jaký má většina lidí vynahrazený pro osoby s IQ pod hranicí mrazu a tónem, jakým obvykle učitelka žákům s obdobně mraženou inteligencí vysvětluje elementární fakta, odvětila: "Ne. Až já budu velká, tak ty přece umřeš." (30.01.2009)