Maratón

Přivírám oči nad tím, jak vyfešákovaní, slušní a usmívající se jsou tady snad všichni rudoarmějci, protože o nich Maratón není. Prim stále hraje úžasná dvojice Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová, dva mladí lidé, kteří se protloukají pražskými ulicemi plnými povstalců, táhnou se s těžkým kufrem a revoluci vnímají každý jinak. Moc pěkně se na ně dívá, jsou odhodlaní, vtipní i vyděšení, všechno jsem jim věřil. Druhá část filmu, ta válečná s kolonami tanků, výbuchy, demolicemi a přestřelkami se mi ovšem líbila také - výprava je velkorysá, bitvy jsou slušně natočené a mají tu potřebnou atmosféru a tu a tam se v nich objeví známá tvář, která někdy dostane jen větu (Svatopluk Beneš), jindy dvě věty (Bohuš Záhorský) a jindy plnohodnotnou roli se vším všudy (fantastický Karel Höger a samozřejmě Vladimír Menšík). Rozhodně bych Maratón nezatracoval. (30.09.2017)

Kdyby ten film zůstal jen u toho příběhu náhodně se setkavší dvojice, která kličkuje vzbouřenou Prahou, byl by to hodně dobrý film. Bohužel tam byla přidána ta linie velkých dějin, která celý film sráží, byť je někdy nechtěně legrační. To je prostě najednou jako jiný film - plný schematismu ve vyprávění, falšování dějin a ideologických klišé, která bych čekal ve filmu o pět let starším či o pět let mladším. Škoda. (30.12.2012)

Když před několika lety kulminovala éra laciných dvd (nejen) v Levných knihách, obchodně méně úspěšné kousky se objevovaly ve stáncích ve výprodejích, kde uplatňovaly nabídku typu dvou či tří filmů v jednom balení. No nekup to za tu láci. Posléze se sice téměř pravidelně ukazovalo, že mizerný odbyt nebyl způsobený nepochopením nepřejícího publika a měl mnohem přízemnější důvody, nic to ale nemění na faktu, že jako komerční strategie to fungovalo slušně. Stejnou filozofii 2v1 zjevně zastávali tvůrci Maratónu, když divákovi nabídli dva paralelně se odvíjející příběhy z posledních dnů války. Co na tom, že do sebe vlastně vůbec nezapadaly a oba jako by točil jiný režisér a jiný štáb. Příběh mladičkého vězně osvobozeného z pankrácké věznice, který během čtyř dnů květnového povstání stihne zúčastnit se se zbraní obrany Prahy i najít osudovou lásku, zapadá aspoň trochu do obrazu české kinematografie 60. let sázející na herecké výkony a intimitu okamžiku. Druhá linie ukazuje vítěznou sovětskou armádu, jak "spěchá na pomoc Praze", a tahle linie má zřetelně propagandistický rozměr a zapadá do tváře normalizované kinematografie 70. let. Patos, tragika lidské oběti na samém konci války, usměvavé tváře unavených sovětských vojáků a nekonečné kolony vojenské techniky vítězící armády. Je to průhledné a neuráží mě to už proto, že film, ať je jaký chce, dokáže aspoň v některých scénách zlidštit tvář protivníka a vyvolat úsměv na tváři. Na druhou stranu mě ale v žádném případě tenhle kousek nenaplňuje jakýmkoli obdivem. Velký, resp. hluboký, film vypadá úplně jinak a vyvolává jiné emoce. Celkový dojem: 50 %. (25.02.2015)

Tohle je ale vážně neprávem opomíjený film o vypuknutí Pražského povstání a jeho dalším průběhu. Takové herecké obsazení jsem snad ještě v žádném českém filmu neviděl, stačí se podívat na všechny ty uvedená jména v obsahu. Žádný kompars, všechno herci obrovských kvalit, kteří se ve filmu třeba jen mihnou na pár sekund. Například na začátku dozorci v pankrácké věznici Čestmír Řanda a Jaroslav Moučka jsou hned zastřeleni náckama a takhle se tam míhají prakticky v každém záběru další a další legendy naší tehdejší kinematografie. Ivo Novák neponechal zkrátka nic náhodě. Vysoký bodycount se v českém filmu taky jen tak nevidí, mrtvých přibývá s každou další minutou, mazec! Nákladná výprava je srovnatelná s leckterým válečným filmem ze zahraničí, mohutné davové scény, tanková bitva, kde je na bojišti nejméně sto tanků a náklaďáků v krásném širokoúhlém záběru, bez počítačových efektů, kdy se tanky, auta a lidé digitálně dolepují. Až na pár chvil co jsou spolu Jaromír Hanzlík a Jana Brejchová (krasavice překrásná) je to v podstatě pořád akce. Závěrečná scéna sakramentsky působivá....Kamera - to je pastva pro oči, zaostřování, přibližování, totální hrátky s obrazem a ten kinoformát, uáááááá, nádhera. Inu, Václav Hanuš - kameraman nesmírných kvalit. Válečné filmy Otakara Vávry se můžou jít zahrabat. Tady naštěstí není žádná přehnaná ideologie, jak ve Vávrových velkofilmech. Scénář totiž psal Jan Procházka, který se po srpnové okupaci stal pro režim nepohodlným a díky těm hajzlům předčasně umírá. Bylo mu 42 let. To jen tak pro zajímavost, proč ty komouše tak nesnáším. Každopádně Maratón není žádný ideologický blábol, ale dílo, které dobrodružně mapuje jednu důležitou kapitolu našich dějin. Ve srovnání by klidně obstál s francouzským válečným kultem Velký flám, místy komedie, místy drama, dohromady parádně vyvážené. Scéna, kdy sověti osvobozují Prahu a u Československého rozhlasu vyskakují z tanku a jeden říká "Přinášíme vám nový státní svátek" mě hodně pobavila :D. Co mě naprosto fascinovalo bylo, že atmosféra května pětačtyřicátého roku byla na dosah ruky a z obrazovky přímo sálala. Tohle dnes už nikdo nenatočí a proto obdivuji práci všech, kteří na filmu spolupracovali, klobouk dolů! No a co by k takovému technicky a dějově zmáknutému filmu nemělo chybět? No přece pořádná muzika! A kdo jinej by to mohl poslat až k nebesům? No přece Zdenda Lišákuj! Ten se zase vycajchnoval! Co ten tam rozehrává za vály, to je opět kapitola sama pro sebe. Neuvěřitelná dynamická jízda, střídání různých motivů, chorály, smyčce, klavír, dechovka, valčíky, změny temp....Génius. Jedinou výtku bych spatřoval v tom, že Rusáci a Němci mluvili povětšinou česky, tohle trochu kazí historický dojem, kdyby mluvili svými jazyky a pasáže by byly opatřeny titulky, bylo by to dokonalé. Na faktu to však nemění to, že Maratón je úžasná podívaná a pro mne nejlepší česká válečná tragikomedie. (18.11.2020)

Proboha, takových peněz vyhodit do luftu. Mohl to být parádní film o osvobození a vznikla komická fraška o příjezdu ruských tanků do Prahy. Ta linka těch dvou milenců Hanzlíka a a Brejchové by tam klidně mohla zůstat, ale ruští velitelé mluvící česky, čeští vojáci taky, komičtí Němci jichž se nikdo nebál, ještě se tam mohlo zpívat jako v Noci na Karlštejně. No to jsem tedy nedal. 40% (12.01.2017)