Expendables: Postradatelní

Postradatelní - další film o zabijácích - sice dobrý, řekněme lepší průměr, ale hlavně za tu přímočarou akci bez velkých keců. Např. z takového filmu R.E.D. jsem byl ale mnohem nadšenější. Navíc tady plní některá velká jména (Arnold Schwarzenegger, Bruce Willis) jen marketingovou roli a klidně by je mohl zahrát i komparzista. Trailer je zde na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/249788-expendables-postradatelni/videa/ (08.09.2013)

První setkání těch nejslavnějších veteránů ze střelnice, tatami a ringu snad u mě ani nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Osmdesátkově ujetou akci zpestřily suché hlášky, za které by se nemusel stydět nejeden nafouknutý svalovec z posilovny a nic víc jsem se od Slye neodvážil chtít. Ještě by na mě poslal toho vraha basketových míčů a ten by mi udělal pár uzlů na páteři, což by mi patrně poněkud změnilo kvalitu života. (17.09.2012)

Naivně přímočaré, a tudíž také účinné béčko za áčkové peníze u kterého nejvíce zamrzí, že s ohledem na stáří aktérů a s ním spojenou potřebu co nejkratší akce a co nejdelších odpočinků na place byl zvolen styl intenzifikující hollywoodské impresivní pojetí akce. Vše se odehrává v enormně krátkých blízkých záběrech, které sice skladbou dávají dojem řežby, ale popírají základní atrakci akčních filmů, tedy možnost vidět lidské tělo v akci. Nicméně je třeba ocenit, že film každému ze slovutných aktérů dává scény, kde může potencionálně rozehrát své přednosti (Arnold charisma, Rourke herectví, Statham mrštnost, Lundgren výšku a sílu atd.). Slůvko "potenciálně" je ovšem zásadní, neboť film se soustředí pouze na povrchní fetišizaci svých objektů. Vedle přemíry detailů tváří, kde obličeje cele vyplňují rám záběru, se to projevuje v hloupoučké plochosti figur - nejvíce na to doplatil Jet Li, kde jediná charakterizace jeho postavy spočívá na rasistickém konstatování, že je coby Asiat malý. Postavy de facto nemají žádnou osobnost, pouze tváře. V čem lze "Expendables" označit za sofistikované, je snaha o to, aby zdejší mastodontí hrátky a male bonding nevyznívaly gay. (02.09.2010)

"...boom-lay, boom-lay, boom! The story is just beginning. Everyone of us is expendable..." Sly oslovil největší ranaře bojových filmů a natočil svoje Avengers. Z nepochopitelných důvodů se omluvili jenom Boule z Belgie a Obtloustlý růženec, ale nevadí, všichni ostatní pochopili, že se schyluje k historické události a kývli. A Sly nezklamal. Předvedl poctivou filmařinu, jen škoda, že herce a akční stránku, jenž měli připomínat atmosféru 80. a 90. let, zahalil do dvou ´moderních´ hávů, kterým se říká Neurotická kamera a Zběsilý střih. Mrzí mě, že jsem si nemohl dosyta vychutnat jinak asi parádní choreografii soubojů. Dobrou polovinu filmu tvoří scény, nesoucí to skvělé a fanoušky žádané přizvisko ´over the top´. Nálet smrti, hlučné výstřely s kadencí 4 rány za vteřinu, závěr, to jsou prostě momenty, kdy jsem si to užíval celým srdcem. Sedíte na sedačce s pootevřenou hubou, zarýváte nehty do opěrek a zatímco vnímáte výbuchy, náboje, rány a hlášky, v mysli paralelně naskakuje naháněná vrtulníků z Ramba, ruská hymna z Rudého škorpióna nebo nezapomenutelný rakouský přízvuk. Vzpomínáte... Po scéně v kostele mě napadla pouze jedna věta: Kruh se uzavřel. No nic, jdu si nechat vytetovat doprostřed zad pořádně velkou lebku, seženu si jeden dva prvotřídní vrhačský nože a začnu trochu rvát ty bicáky... 80 miliónů dolarů(rozpočet)/274 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (20.08.2010)

Nejlepší letošní nakopnutí zpět do osmdesátek, kdy šel z akčních hrdinů přirozený respekt, protože pro svaly neprošli dveřma, kdy jednočlenné armády rozpoutávaly své soukromé války, a kdy se vykostění padoucha pointovalo ultrasuchou hláškou. Od úvodního nočního záběru se siluetou komanda v gumovém člunu (který jste mohli v kině vidět naposledy snad ve dvojce ŽHAVÝCH VÝSTŘELů před sedmnácti lety) a Lundgrenova následujícího "varovného výstřelu", je to všechno zpátky. Celá moje puberta strávená přepínáním mezi SMRTONOSNOU PASTÍ na Nově a soubežně běžící SMRTONOSNOU ZBRANÍ na jedničce, ve snaze vychytat z obou ty nejlepší scény. To vše se vrací díky téhle nesmírně pohodové variaci na čtvrtého RAMBA, v níž si Sly podává ruku s novou generací a symbolicky jí přenechává největší a nejhlučnější kanón. A kde nejlepší přestřelka je paradoxně ta verbální v kostele, kterou Sly a Arnie završují léta vzájemného pošťuchování ve svých filmech tváří v tvář. Stejně jako když se přepíná mezi jednotlivými bitkami a člověk v každé nadšeně poznává nějakou z akčních hvězd. To pak člověk odpustí i tu Slyovu nešťastnou snahu jít v nápaditých akčních scénách s dobou a kamerově a střihově je kurvit. Takže ještě jednou - ženské se nebijí (a už vůbec neznásilňují), chlapské přátelství nade vše a nikdy není pozdě udělat (aspoň jednu) správnou věc. Nálet smrti! (21.08.2010)