X-Men: První třída

Po X2 najlepšia x-menovka. Epické, spletité, akčné, sexy, so slušnými trikmi (teda až na ten ohavný pád ponorky), skvostnými cameami, emóciami i podväzkami. Vaughn je pán režisér. Scény, ktoré sa najviac vryjú do pamäti, sa vryjú vďaka jeho réžii - hlavne westernová epizódka z argentínskeho baru, v ktorej je všetko, od emócií cez humor až po zábavné násilie. Herci bez výhrady, Fassbender ale ťažko vládne - a to som s ním videl filmy, v ktorých bol slabým článkom. UPDATE: Po druhom zhliadnutí pocit dokonalého komerčného remesla, dvíham na plnú pálku. (02.06.2011)

Nenechajte sa zmiasť vysokým hodnotením. Vaughn nepokračuje tam, kde skončil Bryan Singer, bližšie má k Ratnerovej trojke. Čím však Vaughn Ratnera odstreľuje, je vyváženie medzi detinskosťou a vyspelosťou podania látky (oboje tu je prítomné, Ratner bol iba detinský), výrazne viacej postáv a nieľkonásobne rýchlejšie tempo (v normálnom „móde“ by film trval tri hodiny) a oveľa viac OVEĽA epickejšej over-the-top akcie, ktorá nikdy nepôsobí neustrážene alebo preplácane. Pritlačenie na parametre pestrofarebného eye-candy spektáklu, ktorý si podmaní aj násťročných (pre ktorých boli Singerove opusy zbytočne psychologické) potvrdzuje a odľahčuje fakt, že najlepšou scénou nabušeného filmu je niekoľkosekundové „go-fuck-yourself!“ cameo Hugha Jackmana, povaľujúceho sa v šedivom, zafajčenom bare. Tvorcovia ním dokazujú, že novým smerom látku nevedú preto, lebo by ju nezvládli singerovsky, ale preto, lebo vedia tento popový smer dotiahnuť do „dokonalosti“, a tak vyorgazmovať ŠIROKÉ publikum lepšie než ktokoľvek pred nimi. Z hercov jasne vedie Michael Fassbender, ktorý by mohol byť novým Ethanom Huntom či Jamesom Bondom (druhá najlepšia scéna filmu, zhodou okolností tiež z baru, je tá Fassbenderova z Argentíny), a veľmi dobre záporákuje Kevin Bacon. James McAvoy tak nejak OK, čo je na postavu Charlesa Xaviera málo. Zbytok osadenstva iba křoví, hoci plejáda ikonických minirolí kultových vedľajších hercov viac než poteší (Platt, Ironside...). (01.06.2011)

Horké období studené války, úsvit superschopností a dva muži, které spojuje přátelství a rozdělují ideály. X-Men First Class se zdánlivě pohybuje někde mezi freudovsky motivovanou bondovkou a Schindlerovým seznamem, ale ve skutečnosti vypráví zcela univerzálně o tom, co to znamená být odlišný nebo výjimečný- a jakou cenu takovou bytost nutí většinová společnost platit. Ideologie, které násilně potlačují práva menšin, jsou si ve své zrůdnosti podobné, ať jde o nacistickou nenávist k židům nebo nevraživost rasy homo sapiens sapiens k mutantům. Vaughn tyhle nuance vnímá a zručně je ilustruje, ale primárně jej fascinuje vztah mezi Erikem a Charlesem, formování jejich osobností a střet jejich světonázorů, zatímco ostatní postavy s výjimkou arcizáporáka macešsky zanedbává....Paradoxně právě proto je mi Vaughův počátek z xmenovského vesmíru nejbližší. (13.06.2011)

Tak nějak jsem čekal, že Meťjů Nakope prdel i Iksmenům. Můj předpoklad byl natolik optimistický, že jsem dokonce nelenil a podělil se o značnou skývu chleba vezdejšího s místním zlodějským multikinem, aniž bych netrpělivě vyhlížel na těch fuj, fuj sdílecích serverech nějakou dívatelnou ilegální kopii, kterou bych okradl ty ubohé, živořící umělce o pár nul na jejich nuzných honorářích. Ačkoliv se tak nestalo, ani moc nelituji toho, že mé děti budou kvůli této neuvážené investici týden hladovět a já budu muset odbouchat pár přesčasů u pásu. Vónova noha při kopu uvízla "jen" ve standardu hutných, řemeslně perfektně zvládnutých komiksových adaptací a já se konečně dozvěděl, mimo to, že by se dala docela zdařile ošukat i úplně modrá kikina se žlutýma očima, jak to ve skutečnosti bylo s vyřešením Karibské krize, proč má Magneto na hlavě nočník, jak dopadl vzdušný souboj Ječivce a Masařky či jak se Profesor X nominoval na telepatickou paralympiádu. Jediný estetický šok jsem utrpěl z obsazení toho slizkého Skřeta MekEvoje, z něhož mi natékají sliznice a objevuje se atopický ekzém. Ten byl ale naštěstí plně zastíněn velkolepým návratem pana Slaniny do áčkových vod a dokonalou kreací Herr Fassbendera, který i se svým čistě árijským vzhledem zvládl židovského hocha jako černoch Ježíše v seriózní biblické adaptaci. (14.06.2011)

Po čisto popcornovej trojke a rozporuplnom Wolverinovi sa dostala látka jednej z najdospelejších a (vďaka rozmanitosti postáv) najťažnejšie spracovateľných comicsových predlôh do správnych rúk. Matthew Vaughn bol zárukou kvality, ktorú bez problémov potvrdil, akurát neviem do akej miery mu začne preskakovať, keď každý rok bude skákať z jedného comicsu na druhý a snažiť sa ich zachrániť pred zánikom medzi celovečernými sériami. Zo začiatku som mal pocit akoby sa v postavách trošku strácal a nevedel k nim zaujať ten správny postoj. Postupom času si však vypracoval veľmi sľubnú východiskovú pozíciu k takmer všetkým aspektom, ktorý spravili z X-Menov tú pôvodnú singerovskú. Nestavia sa k filmu možno až tak psychologicky, čo nakoniec ani nie je jeho štýl, ale zároveň ani nemá tendenciu nasilu tlačiť akciu tam, kde to nemá zmysel. Zo začiatku tej akcie chýbalo možno viac ako sme boli zvyknutí, chýbajú svaly, monštruóznejšie efekty, to všetko sa ale záverom vráti a vyváži tak spomínaný pomalší nástup, ktorý by som ale spätne rozhodne nemenil. Film tak za dve hodiny uspokojí obe strany publika, do akej miery už je na každom samotnom. 85%. (07.06.2011)