Studio Kamarád

Klasika dětských pořadů za totáče. Kdo by si nevpoměl na Jirku a na Lenku.Do toho postavičky Jů a Hele , k tomu zákeřný Muf Supermuf (ty naštěstí vydrželi dodnes) a poněkud ztřeštěného Hary Šoumena co pořád zpíval , ale i ten byl perfektní. Besedy dětí s "dospěláky" vždy jsem chtěl to jedno s těch dětí být já. Pořad se svého času vysílal dokonce dvakrát týdně mimo neděle ráno ještě kratší verze v úterý odpoledne. Byli tam jak hrané seriály české , tak i zahraniční k tomu tv pohádky a kreslené ser. Třeba Lovec Pampaliny. Součástí pořadu byl nákou dobu i Televizní kabaret. Vždy si pomatuju , že po skončení Studia kamárád běžel seriál na , který jsem se rovněž díval a pak Objektiv. A ve stejném duchu to pokračuje dodnes. Název se různě měnil Studio Rosa, Ahoj neděle či Ahoj děti, Hriště 7 a já nevím už jak ještě. Dokonce se i snažili dát tam nové postavičky jako pták Čau či novější Pérák a jiný zrudnosti naštěstí děti nejsou hloupé a své oblíbené postavičky si vydupali zpátky. (23.01.2009)

Studio kamarád bylo jasným bodem každé neděle pokud člověk jako dítko někam s rodiči nejel. A ctili jej i babičky, které jinak hned po pořadu vyháněly dětičky ven na vzduch nebo na procházky.  Díky tomuto pořadu měla řada rodičů možnost se o víkendu trochu dospat, protože odrostlejší dětičky zvládnuvší si už samotné zapnout všechny ty televizory značek Tesla, Selena nebo Rubín se uměly vzbudit na čas. Pak už jen stačilo potichu  zmizet v obývacích pokojích před televizní obrazovky ještě pěkně v pyžamu, zachumlat se do heboučké larisy a koukat ... Je zajímavé, že si vybavím jakoukoliv socialistickou znělku tehdejších pořadů a to nejen pro děti, ale znělku Studia kamarád si nevybavuji.  Když jsem si jí pustil na ytb, vůbec mi to nic neříkalo...  Studio kamarád byl hlavně Jiří Chalupa, který mu opravdu vtiskl kus sebe a posunul tento pořad ještě někam dál. Ten se mi vybaví jako první a pak hned v závěsu samozřejmě Jů a Hele se svým - ahoj kamarádi! Máme vás rádi ! S hlasy pana Lábuse a Jiráka.  No a samozřejmě všichni ti černí loutkoherci míhající se černým pozadím studia držíc v rukách tryskomyšku nebo zlouna Mufa Supermufa. Časem přibyl i Hary šoumen dabovaný panem Cízlerem. A to vše byo zarámováno tehdy mnou ne tak oceňovanými (o to ale dnes více) kulisami a kresbami úžasného výtvarníka pana Stanislava Holého. Různá vyprávění a blbnutí Mufa s Jůheláky sice bavilo, ale vždy jsem se nejvíce těšil na pohádky, Malý televizní kabaret a pravidelný seriál v závěru. Arabela, Létající čestmír, Křeček v noční košili atd... Úžasný čas tehdy... Je zajímavé, že se pak kouzlo vytratilo. Objevili se novímoderátoři i nové figury např. pták Čau, ale to už nebavilo. On byl člověk už i trochu starší, takže je pochopitelné, že měl jiné zájmy. Zajímalo by mne ale zda na ty pozdější malé diváky mělo stejný účinek jako na nás co jsme jej sledovali ještě černobíle v úplných začátcích. Žádnou ideologii či propagandu režimu si nevybavuji, byť i tam nejspíše soudruzi zvolna tlačili na pilu už i u těch nejmenších diváků... Ze sentimentu přihazuji pátou hvězdičku. * * * * * (05.01.2022)

Na Slovensku sme mali najskôr Dancúľa a potom Kuka. Spolu s nimi to dlhé roky ťahala Patrícia Jariabková. Každú nedeľu ráno uvádzali pásmo rozprávok pre najmenších divákov. Málo kedy som si ich nechal ujsť. Avšak česká obdoba tejto detskej relácie šla vtedy úplne mimo mňa. Chlpatý hlupáci Jú a Hele a ich ďalší podivní kolegovia sa mi vôbec nepáčili. Bol som jednoducho odchovaný na niečom trocha inom. "Studio Kamarád" ma nezaujímalo. ** (26.05.2013)

Předpokládám, že se má hodnotit pouze "vata" mezi jednotlivými pohádkami, tj. vystoupení Jů a Hele a ostatních stvoření vč. Jirky Chalupy. Je velkou chybou, když si autoři dětských pořadů (knížek, filmů) myslí, že děti vyžadují, aby postavy byly naivní, aby si vymýšlely všelijaké přiblblé teorie, jak okolní svět funguje. Tyto teorie přijdou roztomilé tak maximálně některým dospělým, děti je naopak odhalí jako vrcholně hloupé. Alespoň tak soudím ze své vlastní zkušenosti. Mě v dětství vždycky otravovalo, jak Jů a Hele zdlouhavě řeší a rozebírají nějaké situace, které byly za prvé povětšinou nereálné a za druhé už dítě v mateřské školce vědělo, jak se v nich správně zachovat. Také tomuto pořadu patří poněkud smutná sláva za sestrojení slova "dospělák", které jsem nesnášel už jako dítě a s přibývajícím věkem se má animozita k němu rozhodně nesnižuje. (23.07.2012)

Pásmo pohádek a hlavně loutek od Vidlaře je nezapomenutelné. Kdysi jsem dokonce štval ostatní členy rodiny tím, jak jsem neustále jako dítě poukazoval na to, kdy je vidět vodič loutky a kdy ne. Později se na to všichni přestali dívat, protože mě měli nad hlavu. Kvalita šla rapidně dolů a kouzlo pohádkového pásma opadlo s přibývajícím věkem. Až nedávno jsem zjistil, že legendární Chalupa pořád na tom pořadu dělá a vypadá stejně jako před X lety. 60% (12.04.2012)