The Runaways

Bohužel, filmu se mě rozhodně nepodařilo přimět, aby mne začal zajímat osud oné začínající (rozpadající se) kapely a jejích členek. Holky by doma potřebovaly lehce výchovně profackovat a byl by klid. Tihle rebelové a rebelky bez příčiny mi lezou na nervy jenom od pohledu. Film po všech stránkách průměr. (21.06.2010)

Vedle Whip it další výborný holčičí film a tentokrát ze vzpomínek Cherie Currie o Joan Jett a kapele The Runaways. Hned na rovinu se sluší říct, že tenhle životopisný film neříká skoro vůbec nic ani o Cherie, ani o Joan, ale je velmi efektně a zábavně rock'n'rollově natočený a s výborným soundtrackem. Je v tom takové letem světem povídání o The Runaways s různými highlighty jejich veřejné i osobní kariéry, ale nějaké hlubší pohledy na obě hlavní postavy tam nejsou i přes pár náznaků, které ale rychle zaniknou a nejsou ani nijak zvlášť rozvinuté. Každopádně ale film tak pěkně běží dopředu a k tomu tak zábavným způsobem, že vůbec nevadí, že se člověk nedozví o Cherie Currie ani o Joan Jett nic podstatného, protože všechen ten rock'n'roll, stylové záběry a celé scény to dokážou v klidu utáhnout celé sami. Hodně tomu pomáhá i herecké obsazení s Kristen Stewart jako Joan Jett a Dakotou Fanning jako Cherie Currie a Michaelem Shannonem jako rockovým producentem Kimem Fowleym. Dakota teda sedí nejvíc, protože překvapivě pěkně zahrála a je zajímavé, že ji jako šestnáctiletou obsadili do role šestnáctileté, když je všude vidět jak do takových rolí obsazují třeba i o pět nebo víc let starší herečky. A zahrála fakt výborně a stylově a bylo na ní vidět, že ví jak má vypadat rock'n'roll i rock'n'rollová troskovitost :). Kristen Stewart si Joan Jett očividně užila a šlo jí to taky moc pěkně. Akorát teda byla škoda, že jak byl film tak rychlý, tak člověk ani nemusel zaregistrovat, že třeba v jejich kapele je i Scout Taylor-Compton, která si moc nezahrála vzhledem k tomu, že prakticky žádné vedlejší postavy neměly žádný prostor. A Michael Shannon si celou tu glamovost a extravaganci musel užít docela určitě, protože i když byl jen takovým popoháněčem děje mezi Cherie a Joan, tak to byla tak výrazná a zapamatovatelná postava, že mě to až překvapilo :). Takže jako pecka a chtěla jsem dokonce hned po kouknutí dát ***** za tu poslední scénu, ale nakonec jsem si to přes noc rozmyslela a ***** si kdyžtak schovám na druhé kouknutí :). (27.05.2011)

Hello, Daddy, Hello, Mom. I'm your cherry bomb! O kapele The Runaways jsem v životě neslyšel a když jsem viděl trailer na tento film, nejdřív jsem si myslel, že to bude typický snímek o malých holkách, co chtějí být slavné. Nicméně něco mi říkalo, ať tomuto snímku dám šanci. Nevím, možná jsem jen chtěl vidět Kristen Stewart, jak opravdu hraje, možná jsem chtěl vidět Dakotu, z které už roste opravdu pěkná kočka. Ale faktem zůstává, že tenhle film mě opravdu překvapil. Jeden by řekl, že to je neoriginální příběh (holky chtějí být slavné, zažijí momenty slávy, samozřejmě se to neobejde bez drog a alkoholu, aby se nakonec rozpadly) ale já říkám, že mi to bylo jedno, když to tenkrát takhle bylo. A já to prožíval s nimi. The Runaways je snímek, který má po většinu stopáže neuvěřitelné tempo, skvělé písničky (jo, pravej rock, to není jak dneska Tokio Hotel a podobný sračky) a dvě naprosto dokonalé herecké výkony v hlavních rolích. Kristen mě opravdu přesvědčila o tom, že tu drsňačku nehraje, ale že jí opravdu je. Nikdy nepochopím, proč zrovna ona musela uvíznout ve Stmívání… A Dakota… mít klobouk, tak smeknu. Vynikající výkon, kterým mě i ona přesvědčila o tom, že z ní něco bude. Neříkám, že tohle je dokonalý film, pár klopýtnutí tam bylo (některé scény jsou ukončeny dost rychle, posledních 20 minut není tak energických, jako předešlých 80) ale přesto musím dát plný počet, protože jsem se bavil, poslechl jsem si skvělou hudbu a zřejmě si i pár písniček seženu. A jestli tohle nejsou důvody pro plný počet, tak už nevím. P. S. Michael Shannon byl zřejmě ten nejvíc ujetý manažer, jakého jsem kdy viděl. Každopádně si dokážu představit, že i dnes je někde v šoubyznysu někdo jemu podobný… (26.08.2010)

Zklamání na pomezí 2 a 3 hvězd. Z mého pohledu jde o naprosto sterilní "životopisný" film, který láká pouze na zajímavé dívčí obsazení. O Runaways jsem se nikdy nezajímal a ani tento film mě nedonutil si o nich najít další podrobnosti. Těžko na filmu hledat vyložené chyby (řemeslné, herecké apod.) až na tu nejzásadnější - absolutně mě nedokázal vtáhnout do děje. (04.04.2011)

Z filmů žánru životopisného/hudebního se během let stala předvídatelná podívaná, která rezignuje na vypravěčskou originalitu a místo toho nabízí pouze popisné epizody ze života známých postav, na jejichž popularitě staví atraktivitu celého filmu. Takové filmy jsou pak vděčnými látkami pro herce toužící po nějaké té oscarové nominaci. Povětšinou to jsou filmy technicky precizní a dobře zahrané, které fungují jako vděčné inscenace pro zaryté fanoušky a „náborové filmy“ pro diváky tvorbou umělce, o němž film vypráví, neposkvrněné. V těchto případech se pak ikonické momenty ze života hlavní postavy a samotný výkon herce, jenž tuto postavu ztvárňuje, staví mnohem výše nad potenciální záměry o inovativní přístup k látce a umělecké ambice samotných filmových tvůrců, následkem čehož se z takovýchto filmů stává sterilní a ničím nevybočující podívaná. Toto tvrzení samozřejmě není možné brát jako pravidlo, spíše se jedná o lehce nakažlivý mor postihující ty méně osobité snímky daného žánru. Např. Joe Wright skrze sobě audiovizuální virtuozitu povýšil životopisného Sólistu na osobitou podívanou, která jen prostě nepopisuje životní příběh.____ Film The Runaways vykazuje většinu výše uvedených znaků, avšak režisérka Floria Sigismondi, která natáčela klipy např. pro Marilyna Mansona (Tourniuet, The Beautiful People) a Davida Bowieho (Little Wonder,…), tématu své celovečerní prvotiny rozumí natolik, že se jí podařilo nijak originálně pojatý scénář poutavě zadaptovat v duchu 70. let a éry glam-rocku. Díky ní jsou The Runaways i přes svou předvídatelnost a scénáristickou „zaprděnost“ (což však neplatí o svěže pojaté úvodní scéně s menstruací…) svižnou a zábavnou podívanou, která zaručeně potěší fanoušky kapely. Největší rozruch tento film vzbudí nepochybně skrze obě hlavní aktérky, Dakotu Fanning a Kristen Stewart, které v rolích odvážných rockových div Cherie Currie a Joan Jett celkem rázně zaútočily proti všeobecných představách o jejich osobách, jak je prezentují média a vnímá širší společnost. Dakota se proslavila jako talentovaná dětská herečka a nyní na prahu dospělosti ve filmu vystupuje v erotickém prádle, šňupe koks, „fuckuje“ a pálí jednu cigaretu za druhou. Stejně tak i energická Kristen Stewart v punkovém sestřihu a pánské kožené bundě ani vzdáleně nepřipomíná tu křehkou Bellu ze série Twilight, která ji proslavila. Vzhledem k úvodu mého textu to bude nejspíše znít jako vynucené klišé, avšak je nutné dodat, že se obě herečky svých partů zhostily na výbornou, což platí i o jejich hlasovém projevu – to, že jsou ve zpívaných pasážích ponechány jejich hlasy, mě velmi potěšilo. Tradičně skvělý je Michael Shannon v roli producenta Kima Fowleyho jakožto jediné výraznější mužské postavy. ____ The Runaways nepředstavují žádnou (r)evoluci ve svém žánru, ale pro své výše zmíněné kvality si nepochybně zaslouží pozornost. 75% (22.07.2010)