Dostaň ho tam

I wanna be a rock star... Judd Apatow opět nezklamal a přinesl další z komedií. Oproti minulému průměrnému filmu Funny People (který také i režiroval) z prostředí stand-up komediantů přichází s rockovou hvězdou. A jak bývá zvykem, je to pořádná nonstop jízda plná sexu, drog, rocku a humoru. Hláška za hláškou a vy nemáte šanci si všechny zapamatovat. A já se poprvé setkávám se slangem "It's Kubrickian". Takže je to poučný film, děcka! (25.09.2010)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

Judd Apatow má talent na komediální příběhy, které působí jako ze života a právě díky tomu mají filmy na kterých se podílí -většinou jako producent a scénarista- takový úspěch. Nejinak tomu bude i v případě "Dostaň ho tam", který režíruje jedno z jeho dítek a do hlavní role obsadil svého oblíbence Jonaha Hilla. Když Nicholas Stoller natočil "Kopačky" obejvil se v nich výstřední Aldous Snow, kterého nesmírně obdivoval jistý obtloustlý mladík a právě tyto postavy si podle tvůrce zasloužili vlastní film. "Dostaň ho tam" je ve své podstatě "road movie" o dlouhé cestě, kde jsou jediné zástavky divoké večírky plné alkoholu, drog a polonahých žen. Filmy Judda Apatowa poznáte okamžitě a je jedno zda je píše, platí nebo točí. Vždy tam jsou mladí lidé, kteří mají rádi sex, mluví sprostě a dost často i popíjí nebo berou drogy. Nejinak je tomu i zde. Bohužel jeho filmy mají vedle řady pozitiv i některá negativa. Jeho filmy jsou vtipné a díky reálnému vyznění se divák dokáže s postavami stotožnit a hlavně dokáže uvěřit, že sleduje skutečné lidi. Bohužel jsou příběhy těchto postav někdy až zbytečné dlouhé. V "Dostaň ho tam" je řada scén, které mě opravdu pobavili, herci jsou vynikající, (Jonah Hill podává umírněnější výkon než v "Superbad", takže jeho postava působí mnohem dospělejším dojmem, Russell Brand nejspíš hraje sám sebe a jde mu to výborně a Rose Byrne se moc nepředvede ale neskutečně jí to sluší) scénář propracovaný ale je zde taková spousta nudných a nezáživných dialogů, že kdyby tvůrci film zkrátili o půl hodiny mohla z toho vzniknout skutečně divoká komediální jízda, které nic nechybí. Takhle vznikla další sprostá ale v jádru inteligentní komedie, kde se všechny vtipné scény ztrácejí ve zbytečně dlouhé stopáži. (27.09.2010)

Klasická skvělá komedie kterou produkoval sám mistr Apatow. Čekal jsem linii ve stylu dostaň rockera z bodu A do bodu B, ale naštěstí tomu tak není a v půlce filmů se prohrubuje vztah mezi rockerem a Greenbergem. Casting je skvělý tak jako u všech filmů od Apatowa, protože nebere do hlavních rolí žádné nažehlené hezounky. (15.08.2010)

Get Him to the Greek bych nejlépe přirovnal k třídenní pařbě - člověku se sem tam udělá špatně, sem tam se směje, aniž by věděl proč, ale převážně je to skvělý pocit, i když jste na konci "trošičku" žíznivý a vyčerpaný… Za mě napíšu jen tolik, že kdyby tenhle film měl více momentů, jako byl ten s "Jeffreym" a poté s "infarktem", šel bych nekompromisně na pět, protože to jsem se mohl smíchy potrhat. 80 %. (23.10.2010)