Dostaň ho tam

Soundtrack Lyle Workman: 1."Just Say Yes" - Jarvis Cocker, Jason Buckle, Tim McCall, Ross Orton 2."Gang of Lust" - Carl Barat 3."Furry Walls" - Dan Bern, Mike Viola, Judd Apatow 4."Going Up" - Jason Segel, Lyle Workman 5."Bangers, Beans and Mash" - Jason Segel, Lyle Workman 6."The Clap" - Dan Bern, Mike Viola 7."I Am Jesus" - Jason Segel, Lyle Workman 8."Riding Daphne" - Jason Segel, Lyle Workman 9."F.O.H." - Jarvis Cocker, Chilly Gonzales 10."Yeah Yeah Oi Oi" - Dan Bern, Mitch Marine 11."African Child (Trapped in Me)" - Mike Viola 12."Little Bird" - Mike Viola 13."Searching for a Father" - Jason Segel, Lyle Workman 14."Supertight" - Jason Segel, Lyle Workman, Russell Brand 15."Ring Round" - Greg Kurstin, Inara George (10.05.2011)

Get Him to the Greek bych nejlépe přirovnal k třídenní pařbě - člověku se sem tam udělá špatně, sem tam se směje, aniž by věděl proč, ale převážně je to skvělý pocit, i když jste na konci "trošičku" žíznivý a vyčerpaný… Za mě napíšu jen tolik, že kdyby tenhle film měl více momentů, jako byl ten s "Jeffreym" a poté s "infarktem", šel bych nekompromisně na pět, protože to jsem se mohl smíchy potrhat. 80 %. (23.10.2010)

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

Je pravda, že Geth him to the Greek más slabší momenty. Především ty, ve které se snaží sdělovat vážnější pravdy o životě o vztazích atp. Jinak je to, ale vážně zábavný film, u kterého jsem se smál opravdu nahlas zplna hrdla, což už mě dlouho nepotkalo. Parodie na typickou rockovou hvězdu a její hvězdné manýry je trefou do černého. Russel Brand svou postavu opravdu vystihnul výborně. (05.01.2011)

Kopačky se mi těžce nelíbily a skoro celou stopáž mě tak nudily, že jsem s touhle komedií dlouho dlouho otálela věříc tomu, že to bude na jedno brdo. Nakonec jsem mile překvapená, Aldous měl docela charisma, ostatní postavy taky nebyly špatné, písně jakž takž znělé a jejich texty docela humorné (Já jsem nátura, která zkousne hodně přitvrzený humor, takže u mě vede hnedle úvodní African child.) Slušné množství fórů, hlášek i odkazů o fous přebíjí zápory, za něž považuji chvílema už přehnané a těžko uvěřitelné jednání postav (Aaronova šéfa především), věčné blití (Tomuto druhu 'humoru' moje nátura naopak neholduje vůbec.) a chvílema scény, které opravdu dokázaly připomínat Kubrickovu chodbu tím, jak byly zbytečně dlouhé a natahované dávno po pointě. Takže jak říkam, klady těsně zvítězily nad zápory a já se přikláním k silnějšim třem hvězdám, které s opadnutím prvotního nadšení (nejspíš se zítřejším zvukem budíku) opadnou na čisté tři. (22.01.2011)