Suzanne

Tak tady jsem nevěřil opravdu takřka ničemu. Nevím, jakou osobní zkušenost měli tvůrci s touhle problematikou, ale jestli takovou, jak předvedli, tak na tom nebyli tak zle... Vše bylo naaranžovaně barevné, Kramár i Polívka jen tak propluli, aniž by zanechali větší stopu...ale u tohohle snímku jim to nemám za zlé. Byla to opravdu příliš okatá agitka. A Cohenova píseň v kontextu tohoto filmu ztratila veškerou magičnost... (03.06.2010)

Suzanne není nějak špatný film. Asi bych tedy na něj možná koukal jinak, kdyby nám ho v rámci jakési prevence pouštěli ve škole (páč tam úvodními proslovy dokázali zkazit a zhnusit kde co). Naštěstí já už v době vzniku filmu byl dávno v pracovním procesu. Ale tak nějak si říkám, proč skoro všechny ty příběhy o drogách (alespoň tedy ty, s nimiž jsem se setkal) mají tak nekompromisně ultimátní odstrašující sdělení: Jakmile jednou čichneš ke drogám, jsi ztracen! Nedělej to. Protože co je odkazem Suzanne? Jakmile jednou čichneš k drogám, nepomůže ti ani odvykačka, stejně skončíš špatně. Je to opravdu pozitivní přístup? Co takhle té cílovce říct třeba i to, že i když k těm drogám přičichnete, pořád je určitou dobu ještě cesta ven? Že když ty drogy vyzkoušíte, nemusí to nutně znamenat, že jste ztraceni a skončíte v pekle? že opravdu ne každý, kdo se k drogám dostanbe skončí putupnou smrtí. A ne pořád jen děsit tou nejhorší možnou variantou a brát jim pozitivní vidiny a možnosti? Ale zpět k filmu. Je samozřejmě svým způsobem "propagandistický", plánovitě odstrašující (čemuž se přizpůsobuje všechno, od dějových linek, oslích můstků náhody, až po použité výrazivo) a nutně citově vyděračský, ale jak už jsem psal, není to špatné. Je to asi první (nepočítám první Fontánu) film s Vejmělkovou, co jsem viděl, kde není jen jako okrasa, ale kde i něco hraje a o něco se snaží. Má to i zábavné okamžiky (scéna s nádražním rozhlasem, nebo když Suzanne jednu natáhne klukovi na ulici). A když už jsem u té Evy, Eva vždycky byla hrozně krásná, ale když se tady postaví vedle Chantal, i její krása bledne závistí. (07.04.2016)

Nemám rád filmy Dušana Rapoša. Všetky tie jeho "Fontány pre Zuzanu" mi vždy liezli na nervy. I jeho tituly "F.T." a elánistická "Rabaka" boli úplne mimo môj hudobný vkus. No najviac ma rozosmial svojim pokusom natočiť sociálnu drámu o tvrdých drogách. Do hlavných úloh silne závislých feťákov absolutne nevhodne obsadil svoju budúcu manželku Evu Vejmělkovú a toporného Maroša Kramára. Tento titul bol v roku 1997 vraj ocenený ako najlepší snímok na Festivale mladého filmu v poľskom Gdaňsku, no ja mu viac ako jednu hviezdičku veru nedám. ** (29.10.2017)

Rapoš je ťažký týpek, ktorý dokáže do filmu o narkomanoch vložiť na úvod citlivú baladu Suzanne od Cohena, a to iba preto, že filmu dal taký názov. Najhoršie na celom filme je jeho monštrózna dĺžka cez dve hodiny. Počúvať výlevy Kramára ma bavilo tak maximálne 30 minút. Navyše spojenie Kramár a Vejmělková ma moc nepresvedčilo a obaja skôr zaujali zjavom ako výkonom. Vejmělková je celý film bledá ako smrť, Kramár natretý všetkými možnými farbami neodstrašuje, naopak rozosmieva. Päsťou na oko je otecko vo filme v podaní Polívku, ktorému sa vážne čudujem, že do tohto projektu vôbec šiel. Záver, v ktorom otec nezasiahne, hoci musel dcéru počuť, je fail a ukážka ako Rapoš pracuje s ústrednými postavami. Suzanne nie je antidrogová propaganda, to je amatérsky paškvil. (04.10.2018)

Na Suzanne sme boli počas strednej školy v kine v rámci nejakej osvety proti drogám, či niečomu podobnému. Vačšina z nej mala pomerne veľkú srandu, mne sa film vtedy relatívne páčil. Minimálne tým, že sa snažil tváriť pomerne drsne a závažne. Spracovanie a naivita niektorých pasáží, ach tie Kramárove preslovy, musí byť dnes ešte omnoho neznesiteľnejšia, ako v dobe vzniku. Ale určitým spôsobom v roku 1996 film svoj účel splnil. Dnes by som to znova vidieť nechcel, možno by som hodnotil už nekompromisným odpadom. (19.10.2013)