Kawasaki's Rose
Kawasakiho ruže
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Lenka Vlasáková, Milan Mikulčík, Martin Huba, Daniela Kolářová, Antonín Kratochvíl, Anna Šimonová, Petra Hřebíčková, Martin Schulz, Ladislav Chudík (více)Obsahy(2)
Psychiatr Pavel Josek se těší uznání nejen ve své profesi, ale i v širší společnosti. Je totiž bývalým disidentem, signatářem Charty 77, který po boku své ženy snášel šikanování ze strany komunistické Státní bezpečnosti. Nyní se chystá převzít Cenu paměti národa a poskytuje rozhovory do dokumentárního filmu. Jeho zeť Luděk, jenž na dokumentu pracuje jako zvukař, se v rodině cítí jako méněcenný. Proto jej nenechá chladným Joskova složka z estébáckého archivu, kterou jeho kolegové získají. Vyplývá z ní, že Josek počátkem sedmdesátých let naopak s StB spolupracoval. Jako mladý psychiatr donášel na nadějného sochaře Bořka, který byl jeho sokem v lásce a který se nakonec nechal vyštvat z rodné země. Pro všechny členy Joskovy rodiny, včetně těch, kteří v inkriminované době nebyli na světě, tak nastává těžké období. Tím spíše, že každý má svůj úhel pohledu na to, co se odehrálo. Své k tomu může povědět i bývalý pracovník StB Kafka, jenž měl kdysi oba mladé muže na starosti a nyní si užívá klidného důchodu… (Česká televize)
(více)Recenze (747)
Musíte přistoupit na Hřebejkovo hru. Pak se vám dostane nadstandartního zážitku. ()
Od Jana Hřebejka jsem po Medvídkovi a zejména pak po Nestydovi už nečekal vůbec nic a dlouho jsem váhal, zda se na to vůbec podívat. Po úvodních 15 minutách klasického klišé z dílny Hřebejk - Jarchovský jsem byl v rozpacích. Ale pak se to vše začalo ubírat téměř dokumentárním směrem, začalo to být hodně zajímavé a ve výsledku je to velmi dobré. Hodně obtížné téma, kterého se asi obtížně dalo chopit dříve něž 20 let po revoluci. Ukazuje se, že ono období socializmu bude stigmatem a neuralgickým bodem naší společnosti ještě velmi velmi dlouho, tuším asi tak jako pro němce období 3. říše (vždyť Předčítač, či Baader Meinhof Komplex jsou relativně nové filmy). Různí kostlivci se asi budou objevovat ještě desítky let a co na tom, že mezitím jiní napáchají mraky svinstev. Specifikem pak jistě je pozice všech těch vyšetřovatelů, soudců a jiných manipulátorů a administrátorů celého toho svinstva, kteří ač nepochybně byli hlavními viníky, jimž mohl jen velmi silný jedinec odolat, tak nějak v poklidu zůstávají v ústraní. Postava skvěle ztvárněná Ladislavem Chudíkem je vynikajícím zachycením tohoto fenoménu a jeho popis technologie manipulace snad zachová budoucím generacím představu o tom, jak náročné bylo odolat a vědomě či nevědomě nepodlehnout. Celkem se mi líbí takový až dokumentaristický tón filmu, který nechává na divákovi zvážit do jaké míry je možno desítkami let příkladného života a boje odčinit starý, avšak velmi závažný poklesek. Jediné co mi kromě úvodu vadí je Daniela Kolářová, která bohužel hraje a přehrává celý život dokola jednu roli a už by bylo opravdu fajn na to najít někoho jiného. ()
Na české poměry velice slušný film. Škoda zhruba první půlhodinky, kdy je film tak neuvěřitelně nudný, že jsem uvažoval, že ho okamžitě vypnu. Pak už nový počin Jana Hřebejka dokázal udržet mou pozornost, ikdyž se místy tempo vyprávění přece jen zadrhne.I tak si ale Kawasakiho růže 3* zaslouží a to hlavně díky geniálnímu výkonu pana Chudíka. Jeho estébácká svině je dokonalým vtělením zla. ()
Jak mám Hřebejkovi filmy rád, tady sem se nějak ztrácet mezi postavami a jejich dialogy, které snad normální člověk z pusy nevypustí. A to nemluvě o Milanu Mikulčíkovi, jehož postava mě natolik iritovala, že jsem radši po hodině usnul a jakmile usnu, je jasné, že to nebylo nic pro mě ()
Ve své jednoduchosti dokazuje tento snímek daleko více na poli lidských osudů nežli by mohly kdy ukázat jiná složitá díla. Ve své strohosti dokazuje, že lze stvořit výmluvný obraz, aniž by však tratil na své důstojnosti, která je v současné, zejména domácí tvorbě velmi sporá. Kawasakiho růži lze bezesporu označit za obdivuhodné dílo. Při závěrečných scénách se člověku tají dech, mám na mysli tyto tři: Pavel promlouvá při přebírání ocenění, Bořek čte z knihy nadávek, Kafka sfoukává svíčky. Vkusné, poučné, skvělé. ()
Kdepak, zlo nezvítězilo. Kafkovy narozeniny jsou jen dočasné a věčná je Pravda, kterou si většina protagonistů (kromě Luďka a Kafky) nejen dokázala přiznat, ale i říci a přijmout od druhých a tak dospět k tomu, čím se lidský život stává snesitelným a věčným, k odpuštění. ()
Výborné dialogy pronášené skvělými herci. A ještě k tomu dobře natočeno... ()
Zajímavý námět, ale podobných zpracování je tu dost a dost. Bohužel nic nového Hřebejk nepřinesl, tak zbývá sledovat mistrovství některých herců v čele s panem Chudíkem. ()
Silná komorná dráma, po Pelíškoch druhý najlepší autorov film. ()
Skutečně poutavá mozaika, která je zajímavá ani ne tak tématem jako jeho podáním, které není černobílé a nabízí propletenec názorů a pohledů na toliko omleté "jaké to bylo" a možná ještě předněji "jací jsme byli" v protikladu k tomu, jaké je to dnes. Účty je zkrátka třeba někdy složit. Názor si pak může každý udělat sám, film si nikterak nerazí vlastní. Finální bodík dávám za skvělou etudu manžela s milenkou a manželkou, kdybych já následoval svůj vnitřní hlas, k dárku by se ani nedostali... Třeba dodat, že film se, alespoň pro mě, vyznačuje zajímavou kamerou a osvícením (což je atribut, který jsem snad ještě nikdy nezmínil). ()
naprosto vynikající Chudík, který nám dává připomenout, jak čas dokáže polidštit i největší grázly, protože člověk má prostě ve své povaze na hrůzu zapomenout. Pěkný film, který ale v přímém souboji s jiným "StB story" (Pouta) přece jen ztrácí dech, což mu bere půl hvězdy a tedy ...tři a půl ()
Poutavé, dramatické, dojemné dílo z naprosto neprobádaných vod na které hřebejk vsadil a jeho kún rozhodne na plné čáre vítezí. Film je zpracován živím zpúsobem a emoce z nej vystupují a dostávají se nám až pod kúži. Celou dobu balancuje nekde medzi filmem a dokumentem. Celou atmosféru jenom podtrhujou herci svýma výkonama jaké sem už hodne dlouho nevidel. Pripadalo mi to jako by tam ani kamery nebyli a všechno bylo jenom ze života. Na Chudíka sem se obzvlášt tešil. Při poslední scéne kdy sfukuje svíčky mi behal mráz po zádech. ()
Ladislav Chudík hraje ve filmu sice pár minut, ale těch pár minut mě naprosto odrovnaly. Herec s velkým H.. smekám.. ()
Zprvu trochu rozpačitý film se ve druhé polovině kdy člověk pochopí o co jde pěkně rozjede a zpočátku velmi nezdařené herecké výkony najednou začnou dávat smysl. Překvapivě dobrá komorní podívaná! ()
Vyborna,vyborna kamera. ()
Hřebejkovi filmy mě velmi iritují a tento film by mě snad vyvedl z mého přesvědčení, bohužel podobné kvality jsou v české kinematografii k vidění jen zřídka, takže smutně konstatuji, co se kvality týče, že výjimka potvrzuje pravidlo. Bylo to hodně dobrý, skvělá reakce na aktuální téma, perfektně pojaté a konfrontující současnost a minulost. Jemnými náznaky nás vedou cestou zdánlivého udavače a při tom všem si ani neuvědomíme, že podobný hadi jsou všude kolem nás. Je to perfektní zamyšlení se skvěle povedenou atmosférou. V podstatě z jednoduchého tématu vykřesali maximum a vznikl opravdu prvotřídní film. ()
Bez ohledu na všeobecnou předpojatost vůči režisérovi, podle mého rozhodně nejlepší Hřebejk (až se to Hřebejkovi ani nepodobá.) Takže zatímco se bude národ o Vánocích nostalgicky rochnit v Pelíškách, já si s radostí sáhnu (tedy vzhledem k mému věku pouze hypoteticky) do svědomí u Kawasakiho růže. ()
Absolutně nezvládnutý pokus o psychologické drama na téma viny, odpuštění, vypořádání se s minulostí a vlastními/cizými chybami naroubované na společenskou snahu srovnat se s vlastní historií. Ač tématicky zajímavé, provedením absolutně nefungující. Po celou dobu filmu jsem měl dojem suché plochosti, kdy všechny postavy jen jaksi kloužou po povrchu, málo se dozvídám o jejich vnitřních pocitech a motivacích. Vlastně ani netuším, jak se s nepříjemnými situacemi vypořádaly a proč. Sochař Bořek, který má být zřejmě jakousi kladnou, morálně nejčistší postavou, vyznívá díky obsazení neherce Antonína Kratochvíla jako neskutečný debil a paradoxně kvůli tradičně dobrému herectví z příběhu vycházejí jako nejreálnější postavy problematického doktora Martina Huby a StBáka Ladislava Chudíka. Škoda... ()
Ani přesně nevím, jak jsem někdy po r. 2000 získal nechuť k novým českým filmům - když se na ně vůbec nedívám. Kamarádi mi doporučili Kawasakiho růži - nahrál jsem si ji z TV na video a ležela tam skoro rok, než jsem dostal chuť si ji pustit. Tím dlouhým úvodem chci říct, že tento film nehodnotím z pozice fanouška, spíše z pozice ne-fanouška. Ale je velice dobrý, má originální publicistické pojetí, herci jsou výteční (všichni, ale přesto bych vypíchl velice osvěžující zjev p. Kratochvíla, což byl geniální tah při obsazení role) a má dobré téma. Lze snad namítnout, že je málo realistický v tom smyslu, že neřeší problémy mé, protože se zabývá problémy společenské elity. Ale osobně mi toto moc nevadilo. ()
Skutočne sugestívny a autentický výkon Ladislava Chudíka. Výborne napísané a zahrané. Vytvoril stovky divadelných a filmových úloh, ale ja si ho budem pamätať v tejto. ()
Související novinky
Evropské filmové ceny
Od roku 1988 uděluje evropská filmová akademie filmové ceny pro evropskou kinematografii. Původně se ocenění jmenovalo Cena Felix a od roku 1997 bylo přejmenováno na Evropské filmové ceny. Udílení… (více)
Ladislav Chudík 1924 - 2015
Po těžké nemoci ve věku 91 let zemřel v bratislavské nemocnici herec Ladislav Chudík. Syn hutnického mistra projevoval zálibu v recitaci a herectví již na gymnáziu a později v ochotnickém kroužku.… (více)
Hřebejk v Hlavní soutěži 48. MFF Karlovy Vary
Do hlavní festivalové sekce čítající sedm světových a sedm mezinárodních premiér se s novými snímky vrací šest režisérů, z nichž dva si v nedávné minulosti z Karlových Varů odnesli Křišťálové glóby… (více)