Kawasakiho růže

Kravina, která si nezaslouží druhou podívanou. Ale vidím, že je zde stále dostatek ovcí, které mají za to, že když filmu udělí 5 hvězdiček (netuším proč), budou IN nebo co a tím budou lepší. (31.03.2014)

Proti silným filmovým obviněním komunistického režimu z 60. let, kde téměř každý film zasáhne tvrdě na terč, je Kawasakiho růže rozplizlé zklamání. (30.03.2015)

Ne já prostě nemám rád Danielu Kolářovou. Ubírám hvězdu a řadím do mé kategorie, příště už vidět netřeba. Začne to z ničeho a jde to nikam. Autorská dvojice Hřebejk+Jarchovský mě naposledy oslovila Medvídkem (2007) a to už je letos 8 let. Chlapci tak co bude dál? (31.03.2015)

Trochu jsem měla obavy, že se mi tenhle film líbit nebude a ono ejhle-líbil a moc. To, že se na věci nahlíželo z obou stran, dalo situaci úplně jiný rozměr. Nikdy jsem nenahlížela na tyhle záležitosti ze strany má dáti-dal a ono to tak bylo. Lidé jsou slabí a manipulovatelní v každé době, tak kdo nám dal právo soudit? Všichni mají cenu, za kterou jsou ochotni obětovat svědomí. (12.04.2015)

Snímek to byl jistě podařený, umělecky natočený, civilní. Kameraman volil zajímavé záběry s prosvitem slunce, filtr byl celou dobu hezky žlutý. Co se týče dramatičnosti děje, tolik mě to neuchvátilo. Oceňuji výkon Kovářové, její vyhrocená scéna s dcerou je to nejlepší, co se za film z hlediska emocí objeví. Palec nahoru také za výkon Huby a Kratochvíla. Palec dolů naopak za postavu zeťáka, troufám si říct, že tvůrci mohli mít rozhodně citlivější ruku s výběrem protagonisty. Film skvěle ukázal, že praktiky StB byly hrozivé a že rozhodování prostých lidí ve složitých záležitostech muselo být velmi obtížné. Líbí se mi trend nových filmů v ukázání toho, že nic není v životě lidském černobílé a nepřísluší nám nikoho soudit. Film to byl dobrý, ovšem nevyvolal ve mně příliš mnoho emocí, proto hodnotím slabšími 4*. (13.07.2015)

Příběh sám o sobě by šel, navíc považuju za přínosné připomínat lidem, co se dělo za minulého režimu za svinstva. Ale někteří herci jsou neuvěřitelně nesympatičtí až otravní, to samé hudba a ke zpracování námětu by stačilo 50 minut a ne 95. (03.02.2019)

Když jsem snímek viděl prvně, tak jsem ho neocenil. Jenže to bylo v době jeho vzniku. Což mi bylo jednadvacet. O deset let později, vlastně jedenáct, dokážu film chápat mnohem lépe. I když například Ladislav Chudík mi do role nesedl ač chápu rejžovo vysvětlení, že i zlo může mít glanc. Jinak se ale tvůrci opírají především o výborně napsaný scénář a herecké výkony, které na něj navazují. Film je navíc typickým pro Česko před deseti lety. Dnes už se to tak moc neřeší, ale ještě pár let zpátky byla spolupráce s komunisty žhavým tématem. Lidé chtěli vědět, zda jejich soused neudával a jasně se tak ukazovalo, že čtyřicet let na nás zanechalo veliké jizvy a křivdy dosud nevyřešené. Povinný by měl být snímek pro ty, kteří soudili Jaromír Nohavicu a také pro ty, kteří tvrdí, že Jiřina Bohdalová nikdy nespolupracovala. Jsem si jistý, že o celé řadě umělců se to ještě ani neví. Ale jak říká Martin Huba: každý nemůže být hrdinou. Zvláště ne, má-li rodinu a přátele. Lehce se házejí do koše ti, kteří se uvolili podepsat. Nikdo z nás ale netuší, jakým mučením, psychickým terorem a nátlakem museli projít. Kdo tu dobu nezažil - jako já, kdo nezažil to, co lidé, kteří něco takového udělali, těžko je může odsuzovat. Bohužel je Kawasakiho růže jen "odporný alibismus". Protože každý se na něj podívá, pokývá hlavou, tvrdí, že ho chápe a pak stejně na "viníky" zírá společnost svým způsobem. (17.06.2020)

Kawasakiho růže se za každou cenu tváří jinak, než Hřebejkovy filmy, ale neduhy svého mistra nezapře. Zajímavé téma je zpracované citlivým způsobem, ale Hřebejk i Jarchovský se obět projevují jako autoři neschopni vypointovat příběh, kteří mají zálibu ve zbytečných scénách a postavách. Kdyby se soutředili na hlavní téma a odpustili si vatu typu sekťáckého vymývání mozku, výsledek by byl podstatně lepší. http://chromy.blog.idnes.cz/c/118255/Pamet-naroda-podle-Kawasakiho.html (10.12.2009)

Dlouho přemýšlím, kde se vzala móda jízlivých poznámek k Hřebejkovi… Protože točí hodně filmů? Protože mají jeho filmy vysokou návštěvnost? Nebo je to opravdu pro tu údajnou „smířlivost“, „uhýbání před zúčtováním“? Anebo teda proto, že příliš „doříkává“ a „moralizuje“? A jak to jde dohromady? Podle mého Hřebejk neuhýbá. Možná někdo vnímá Pelíšky jako komedii nabitou „hláškami“, u mě jsou však zapsány především apokalyptickou atmosférou po obsazení země Sověty. Dialogy Duška s Polívkou v Pupendu považuju za přesnou obžalobu kolaborantství i moralizování a pokrytectví některých z opačné strany barikády. Musím přiznat, že Kawasakiho růže mě v úvodu znejistěla, netušil jsem, k čemu má vést trojmítink dcery-manželky, zetě-manžela a novinářky-manželovy milenky. S úlevou jsem vzápětí zjistil, že šlo o ticho před bouří. Estébákovu zpověď v podání Chudíka jsem byl připraven fascinovaně poslouchat několikanásobek věnovaného času. Nahlédl jsem pod pokličku tak, jak se mi to za dvacet let po revoluci nepodařilo i přes fakt, že se o téma silně zajímám. Na Chudíka jsem se nesmírně těšil a on mé očekávání naplnil. Rovněž na velkou roli Huby, a ani ten mě nezklamal, zejména při obžalobě novinářky. Obsadit přirozeného a přesvědčivého Kratochvíla byl skvělý nápad. Potěšilo mě, že se nepodávaly ruce, že se nepadalo do náručí. Když má někdo co říci, nechť je upovídaný, nechť doříkává, když má někdo pádné slovo na jazyku, nechť zvedne prst – já si ho vždy rád poslechnu a rád se na něj podívám. Tři sezóny v pekle šly jaksi mimo mě, Protektor byl za 5 hvězd, ale sorry - tenhle film si zapamatuju a chci ho znovu vidět. (26.01.2010)

S lehkým uzarděním se přiznávám, že mě mrzí, že tento film (zatím) hodnotím více body než Pouta a 3 sezóny v pekle. (Ale ne více než Protektora! Nebo Zoufalce.) Jmenované filmy jsou totiž podle mě důležitější (i tím, co říkají, snaží se říct a v mnoha ohledech i tím, jak to říkají). V čem vítězí Kawasakiho růže? Jistě ne v klasicky Hřebejkovsko – Jarchovsko vtípcích až schválnostech. (Duchovní seance milostného trouhelníku – i když pobavila, švagrovo scrabble a fuj! a mimoběžná lekce češtiny u „švédského“ stolu, kdy se postava sochaře chovala jako naprostý buran – proč?) Nevítězí ani díky setrvalé neschopnosti odolat „hřejivému“ co sme si to sme si, ani sklonem k figurkaření, nebo v okatém, doslovném a drkotavém pokusu o univerzalitu – viz. dle mého zbytečná a pozornost narušující postava japonského malíře, podivně probuzeného k tvorbě Lenkou Vlasákovou. (Ne že by tato šaramantní žena neprobudila tvůrčího ducha i ve mně, kdyby se snažila!). Univerzálnost buď v příběhu je, nebo není. Pokud by příběh nebyl univerzální, Japonec by trapně trčel, vzhledem k tomu, že příběh univerzální je působí chtěně, přebytečně… A už vůbec nevítězí díky podivným postavám švagra a jeho milenky, která se z husičky náhle promění v jakousi dobrou vílu příběhu… Ale! Všechny klasické Hřebejkovo a Jarchovského mínusy, jsou tu přítomny v zatím nejmenší míře! Mezi plusy počítám: Silné a dobře zpracované téma. Absence Macháčka, Lišky, Vilhemové, Polívky a spol. Vynikající D. Kolářovou (které tleskám ne za vypjatou scénu v lese!, ale hlavně za to „bezděčné“ herectví „u dřezu s nádobím“) a spolehlivě skvělého M. Hubu. Skvěle napsané „proslovy“… Ale hlavně: Vyrovnanost filmu, formu neustále odpovídající obsahu… Vše plyne, nezadrhává se – zkrátka a dobře: Kawasakiho růže je film jako víno vyzrálého vypravěče, a já holt jen preferuji sušší vína. Pro mě nejlepší Hřebejkův film. (Ale pět hvězdiček ani náhodou.) Ten pán přeci jen snad jednou natočí něco opravdu velkého. Jen nestát u zdi! Nestyď se být jiný, nestyď se, uplivnou, bambulo! P. S. Estébák Kafka skutečně žil (žije), jen nemá Chudíkovo zmijí charisma a scénářem napsanou sofistikovanost… Byl to zmrd, kterej měl mimo jiné na „starosti“ Vlastu Třešňáka, a který si v tom típání liboval a po revoluci dostal podmínku… P. S. S. STB nepodlehli jen někteří disidenti, na které byly nasazeny všechny páky, ale i spousta „obyčejných“ lidí – To bych chtěl vidět! Sousedské udávání. V poslední době se zdá, že agenty byli jen ti, kdo se proti komunismu postavili. Upevňovat tento stereotyp (šlo jen o válku komunistů a disidentů, která se chalupářů netýkala a v níž disidenti selhávali, STB byla perfektně fungující mašina a KSČ nebyla zas tak hrozná) je na pováženou. Disidenti totiž možná selhávali, ale MY jsme selhali. P.S.S.S. Ve filmu, kde jde i o típání cigár do lidí, všichni tak slastně hulí. To je symbolické, nebo kouzlo nechtěného? Spíše to druhé, bohužel. (25.02.2010)

Skvělé!!! Ze začátku jsem se bál, že to bude nuda, ale po 20 - 30 minutách se to rozjelo a bylo to krásné! Film, který by se vás měl dotknout, tolik ´´dotýkacích´´ linií jsem v jednom filmu ještě neviděl (nejméně tři). Bylo to smutné, melancholické a dojímavé. Nejvíce ze všeho ale realisticky pravdivé!!! Nenechte si ujít! (04.03.2010)

Udělalo se mi špatně a chtěla jsem odejít z kina, profesorka mě nepustila, tak jsem to dokoukala. Komunisti. (04.05.2010)

Asi jeden z nejlepších a nejpřemýšlivějších českých filmů poslední doby,co jsem viděl. *** a 65%. ...Nějak extra bomba to ale není. (17.05.2010)

Na tenhle film jsem se opravdu těšil po té chvále, kterou jsem o něm slyšel. Ale musím se přiznat, že mně trošku zklamal. Scénář filmu je dobrý, téma emigrantů, STB asi v Česku stále platí. Nicméně jsem postrádal takovou tu jiskru, která udrží diváka připoutaného k filmu. Tento film mně prostě trochu nudil. Když se na to podívám s nadhledem, tak tento film asi zaujme lidi, kteří toto období prožili nebo znají aspoň nějaké známé co tím prošli. Nicméně pro ostatní je to takovej ten druh žánru, který jsme už mohli vidět několikrát. I když bychom toto téma neměli zatracovat, film prostě nenabídli nic nového. K tomu nudný začátek filmu moc nepřidá. Ke konci se to sice přiostří a vše se tak nějak vyjasní, nicméně celkové hodnocení filmu je na 2*. Už jsem prostě viděl mnohem lepší české filmy. (19.05.2010)

Hřebejk se po dlouhé době vytáhl a mohl tak natočit svůj nejlepší snímek. Film s výborným námětem, ale zůstavá někde na půl cesty. Vše nejvíc kazí rozjezdová linie, která se nakonec natáhla na první půlhodinu ve které plné zbytečných dialogů film nesmírně nudí. Pak se však Hřebejk začíná zabývat velmi hodnotnějšími otázkami. Škoda jen, že závěr působí poněkud nedotaženě, kde mu zůstali některé otevřené části příběhu. Z herců bych hlavně vyzdvihl duo Martin Huba a celkem nevyužitého Ladislava Chudíka. Škoda, protože s tímto námětem mohl Hřebejk vyfouknout Českého lva všem ostatním nominovaným. (19.05.2010)

Film, který bylo nutné natočit. Těžké téma výborně zvládnuté. (09.06.2010)

Ne na všechno na čem se podílí TV Nova se dá koukat. Velké zklamání kde je to samá politika. (22.06.2010)

Hřebejk z Hřebejků nejméně hřebejkovatý, a proto také za poslední léta nejlepší. Autorské duo J+H konečně přehodilo výhybku od podbízivých, nekonfliktních "člověčinek" směrem k čistému, znepokojujícímu dramatu a (alespoň u mě) si po bezbarvých Medvídcích a spol. výrazně vylepšuje reputaci. Klíčem k úspěchu bylo jasně definované (co se českého filmu týče navíc téměř netknuté) téma, zvýšený důraz na technickou stránku snímku a výkony zúčastněných herců. Kawasakiho růže vesměs netrpí neduhy předešlých Hřebejkových děl, každá scéna má ve filmu své místo a celý snímek má jedinečnou atmosféru, která s postupem děje graduje. Především se však tvůrci nesnaží (tak jako dříve) omlouvat a zlehčovat neduhy svých postav, naopak na nikom nenechávají nit suchou. Vytknout lze Kawasakiho růži jistou nerovnoměrnost co se týče prostoru, který mají jednotlivé postavy a jejich příběhy, např. nesympatická, ale zajímavá postava Luďka, která se po půlce filmu zcela vytratí. V každém případě ale Hřebejk s Jarchovským stvořilo dílo, které se v jistém smyslu vyniká z české tvorby jak tématem, tak zpracováním, a je třeba doufat, že je z nastoupené cesty nic nesvede. (23.10.2010)

Jedna hvězdička za to, že se film dal dokoukat, druhá za tématiku spolupráce s STB, která se ale v hodině a pů objevuje pořádně asi tak 20 minut. Zbytek vyplňuje rozpačitý příběh který vlastně neví na co se chce soustředit, tak lítá mezi několika tématy (a dost z nich je zbytečných). Podíváte-li se na jeden díl "Zlořiny komunismu" odnesete si stejné informace ale za méně nudy. (06.11.2010)

Emoce vzbuzující film, který mě nenechal klidným. Leckteré křivdy zůstanou nepotrestány, nevysvětleny, zapomenuty a zůstávají hluboko v lidech, leč jediná pomoc je vyrovnat se s nimi sám v sobě. Nikdo jiný Vám s tím nepomůže. Tož, ale koukat na to v neděli večer pro odreagování nebyl dvakrát chytrý nápad. (11.11.2010)