Psychoville

Nijak převratná dějová zápletka, spíše naopak se tu jedná o příběh už mnohokrát použitý ve filmech i seriálech. Co (nebo spíše kdo) tuto ministerii dělá pro mě zajímavější oproti ostatním, jsou postavy a jejich neotřelé a černo-humorné situace do kterých se dostávají. Vtípky a atmosféru jsem si užíval hlavně díky někdy až divadelnímu vystupování herců. (27.09.2009)

Šílené, vtipné a veřejnoprávní. Takže Sajkou made in UK. Polovička Ligy se vrátila ve formě a opětovně mě dobře bavila. Ve čtvrtém díle první série se potkáme i se třetím do Ligy - Gatissem. Obě série mají výborné nápady a několik nehorázných point. Postavy Lomaxe a Knihovníka - to je to pověstné Comedy gold, které má i mimo ostrovy tak dobrý zvuk. Upjatá Imelda se taky povedla. Vůbec herecké výkony ani nemá cenu vyzdvyhovat. To musí každý soudný divák vidět, co neskutečného Steven a Reece předvádějí. (11.07.2011)

No ... prostě psycho .. Jediné pozitivum na celém seriálu je příběh. Nic víc. Ale ono to úplně stačí k tomu, abych byla schopná dát tomu celé tři hvězdy a přemýšlet nad čtyřmi (což už bych ale opravdu byla asi padlá na hlavu). Směsice černého humoru, velmi netradičních poruch osobnosti a špatných herců dá zavdat seriálu toliko absurdnímu, až se člověk smát a divit prostě musí. Na druhou stranu přiznávám, že jsem se nemohla přestat koukat, dokud jsem se nedozvěděla, jak to dopadne. Pro slabší nátury to zřejmě nebude to pravé ořechové, ale pro vděčné diváky, kteří nepohrdnou černočernou absurditou, to bude balzám po dlouhém dni :) ..... Přidávám hvězdičku po druhém kole .. jsem padlá na hlavu :)) (10.07.2011)

Ještě po třetím díle jsem si říkala, že tohle nebude seriál pro každého ... možná ani pro mě ne. Pak přišel náhlý obrat a to, co mi ještě před chvíli přišlo hloupé a trapné, se mi najednou strašně líbilo. A tím myslím opravdu hodně. U Psychoville by se nemělo dát na první dojem ... přesto, tohle určitě není seriál pro každého. (23.07.2012)

Psychoville je něco jako retardovaný kamarád, kterého musíte mít rádi. Vidíte spoustu nedokonalostí, křeče, ve kterých se zmítá, ale nakonec si stejně uvědomíte, že to co ze sebe vypotil je docela dobré. Psychoville mi v mnohém připomíná snahy amatérských filmařů o natočení něčeho velkého. Vzhledem k nedostatku talentu a finančních prostředků se většina z nich hrne do natáčení za běhu vymýšlených šíleností. Většinou z toho vzniknou nepříliš zajímavé snímky, které ocení jen hrstka diváků (ta hrstka, co zná protagonisty, či se podílela na natáčení), ale občas se vynoří něco, co jistým způsobem zaujme. Ač se tenhle nenápadný seriálový počin dá, co do produkčního i tvůrčího pozadí, s amatérskou scénou srovnávat jen velmi těžko, svou nápaditostí se jí přibližuje mnohem více než „první lize“. Znatelné je to jak na charakterech hlavních postav – těch nenormálních se tu sešlo opravdu požehnaně – tak zejména na použitém humoru. Ten se většinu stopáže drží jen kousíček od naprosté trapnosti, a pokud se mu do ní podaří spadnout, velmi rychle zase vymanévruje zpět. Psychoville má rozhodně daleko k seriálu pro každého, určitému spektru publika se ovšem trefí do vkusu dokonale. (10.01.2011)