Nowhere Boy

Mám v sobě přirozenou antipatii k filmům, popisujícím skutečné události a tvářících se dokumentárně, které jsou přitom postaveny do značné míry na neověřených představách. Nechci si pamatovat mladého Lennona z tohoto filmu, protože to prostě není on. Ačkoli charakter postavy celkem vystihuje informace, které jsem o něm četl, jsem toho názoru, že tato část Lennonova života už nepatří veřejnosti, patřit nemohla a nemůže. Vzniká tu nový obraz raného života slavného muzikanta, založený na představách fanoušků. Lidé si život mladého Lennona znovu vytvořili a pro vlastní potřebu ho resuscitovali. Přijde mi to trochu neetické. Vztah tetičky Mimi, matky Julie a Johna je zajímavý a jako takový je silným a hlavním nosným prvkem filmu. (Mnohem více než vznik skupiny). Zda se to stalo přesně takhle, nevíme. Určitě už ale chodí po světě spousta lidí, kteří vám bez mrknutí oka řeknou. „Přesně takhle to bylo. Viděl jsem to ve filmu.“ To mi vadí. Přesto objektivně vzato jde o film dobrý. Pro fanoušky Lennona povinnost. 65% (08.09.2011)

On už jen ten casting je v podobě Aarona "Kick Asse" Taylora-Johnsona v roli Johna Lennona jeden velkej přešlap, nejen, že se na asi nejlepšího muzikanta všech dob nepodobá, ale nevidím ho v něm ani v gestech, mluvě (o zpěvu ani nehovořím) atd. atp., navíc je na vyhublýho Lennona hrozně nasvalenej :-) Ale tak ono se tady na to, aby byli herci svým předlohám aspoň trochu podobní, očividně nehrálo, viz. McCartney... A ani příběhově to není žádná pecka, Lennon je tady vyobrazenej jako hroznej dickhead, kterej jen chodí po Liverpoolu jako hroznej mačo, fláká se a mlátí lidi. Ono na pohled to vypadá hezky, Angláni se zase vytáhli a tu dobovou atmosféru tomu vtiskli pěkně, ale prostě v tom nevidíte TOHO Lennona, tudíž to ve výsledku vypadá spíš jako parodie... Ale jako takový televizní film na jedno nedělní odpoledne to i celkem zabaví. Což je však na biografický film o někom, kdo se jmenoval John Winston Lennon, zatraceně málo. (28.02.2016)

Beatles jsem nikdy nemusela, nicméně fakt, že životopisné filmy dobře trávím, sliboval obstojnou zábavu s rozšířením obzorů, zvlášť, když mně John Lennon býval z celé formace nejsympatičtější... no, musím říct, že onen dojem dvakrát neposílil, tenhle pomníček pro velikána nevyzněl zrovna jako důvod k oslavě člověka, myslím, že pokud by kostrbaté rodinné vazby opravňovaly dospívající k výkyvům nálad, vypointovaných pravým hákem, chirurgům by brzy došly nitě... I magoři se totiž dělí na dobré a ty druhé... Z ustálené hladiny nezájmu mě vytrhla až poslední třetina, Aaron Taylor-Johnson nijak neoslnil (ne tak režisérku, viz její biografie ;-)), Kristin Scott Thomas odvedla svůj standard a překvapila snad jen Anne-Marie Duff, která dokázala, že role, kde ji to fakt sluší, mohou existovat. Ale tak, nakonec lepší, než číst suchá konstatování na Wiki, a ještě to mám s muzikou. (17.03.2015)

Herci byli perfektní. Aaron Taylor-Johnson nemohl být obsazen lépe, Kristin Scott Thomas bezchybná jako vždy a zazářila i Anne-Marie Duff. Jejich společná scéna, ve které se tahalo špinavé prádlo, měla hodně do sebe. Problém byl, že všechno ostatní kolem mě prošlo bez valného zájmu. Nic moc mi neřikalo rokenrolové blbnutí, nijak se mě nedotýkaly osobní problémy hlavního hrdiny a vůbec jsem měl problém najít ve filmu nějakou nit, které bych se mohl chytit. U mě průměr. 50% (18.09.2014)

Zajímavý pohled na jednu z největších hudebních celebrit 20. století. Koncipováno příjemně jako hudební drama, dokáže Nowhere Boy v několika scénách překvapit. Ať už bezvadnými hereckými výkony dvou vedlejších představitelek, stylovou režií anebo dojemnými momenty. Jen ten Kick-Ass mi v několika scénách připomínal prkennost nesmělých začínajících herců... ovšem nic, co by nespravil čas. Lehce stravitelný snímek a nádherných 98 minut. (23.01.2011)