Death Note

Je nutno podotknout, že jsem jako debil (protože mě primárně zajímal tento remake, který všichni nenávidí, ale lidi, co je mám v oblíbených chválí) viděl nejdřív všech asi 37 dílů anime, abych zde nevypadal a nebyl jako totální pozér. No a potom všem jsem zde. Naplněný touhou vidět jak to Amerika zase posrala. Je nutno také říci, že nestojím ani na jedné straně. Anime bylo pro mě obohacující zážitek, který se mi však více než deseti díly prvotními do paměti zřejmě nezapíše. A film si nyní můžeme zhodnotit. Prvně je nutno říct, že to na mě klasicky opět působilo jako komedie. V moment kdy začal Nat Wolff volat o pomoc když viděl boha smrti ve mně vyvolalo záchvat smíchu jako dlouho ne. A nebylo to, to jediné. Hned první sekvence, nebo scéna dejme tomu byla humorná sama o sobě. To jak si předávali postavy mezi sebou peníze bylo asi stejně přirozené jako srát při pohřbu na rakev. To že poté se to točí kolem toho, že hlavní postava prcá, zabíjí, pak zabíjí a zase prcá a pak prcá i když zabíjí je debilní kapitola sama o sobě. Je taky hold těžké vecpat třicet sedm dílů anime do jednoho filmu. Zvlášť s tím, když hlavní ženská hrdinka je stejně otravná jako v anime a navíc tam má mnohem více prostoru než je zdrávo. To, že Light není úplně takový sobecký zmrd vítám, ale zase je pro změnu naivní ťulpas. Ryuk hlavně nepůsobí jako Lightův rádce a něco jako pomocník, ale spíše někdo kdo mu naopak chce zmařit plány. Všechno je naservírováno všem na podnose a vše se řeší samo. Zde moc nechápu prostě jak někdo toto může hodnotit pozitivně. Kamera je v celku dobrá, stejně tak efekty a střih. O to není pochyb. Ale stále to nic nemění na tom, že příběh je naprostá slátanina, která anime tvrdě znásilňuje do análu. A i kdyby ne, tak znásilňuje lepší jiné filmy tím, že jim lehce kazí pověst. Krom toho, já vím a mám i někdy rád otevřené konce. Ale tohle není otevřený konec. Tohle bylo spíš jako kdyby si někdo uvědomil, že jim došli prachy na dotočení posledních asi patnácti minut a tak se na to prostě vysrali. Nicméně bylo hustý vidět v titulcích jak se to vlastně lehce natáčelo. To je nevídané, originální, lehce ještě zbytečně nadčasové, ale dobré. V každém případě, anime jede a tenhle film válcuje. A to ne protože to je anime, ale protože anime od filmu alespoň dává trochu smysl a stupidní. Těch padesát procent je asi nejlépe vystihující číslo, co jsem kdy takto viděl. (03.09.2017)

Anime / manga předlohou nedotčen jsem film sledoval jako film. Chvíli to skutečně vypadalo na zajímavý horor ve stylu Nezvratných smrtí a podobných titulů, ale pak jsem jen nevěřícně sledoval, jak se to mění v Beverly Hills 90210: Death Note, a pak ještě na jakousi poměrně nezajímavou naháněčku. Pravidla knihy jsou na několik stran, a ten borec si je ani nepřečte, když ví, že čelí něčemu mimo tento svět? Jestli mu třeba nehrozí nějaké nebezpečí, když knihu bude používat? Každou smlouvu si má člověk přečíst celou, i s poznámkami malým písmem pod čarou. To ho doma neučili? Holka mi taky přišla pěkně vyšinutá, a celé to má i takový nepříjemný look a atmosféru. Každopádně mne to už půl hodině nebavilo, postavy mi byly ukradené, a místo, aby se rozvíjelo téma, kam až by se s notesem v ruce mohlo zajít, a dokdy by to ještě mělo smysl a tak, je z toho tupá a někdy hloupá naháněčka. (12.09.2017)

Původní japonský Death Note mám i přes postupně klesající kvalitu rád a proto mne opravdu zajímalo, jak nakonec dopadne i americká hraná verze. No dobře, není to nejlepší, vše je až moc zjednodušené nebo udělané pro efekt, ale co byste od Amíků čekali. Zatímco Japonci vám jako hrdinu naservírují stylového, inteligentního a velmi oblíbeného studenta, Američané sáhnou po looserovi, kterému se s deníkem v rukou začnou plnit i některé z jeho snů. Jako Ryuk se určitě povedl a pokud bude pokračování, kouknu i na dvojku, ale rozhodně je to slabší, než adaptace Ocelového alchymisty. 60% (19.12.2019)

Když začne úřadovat přerostlý, jablka pojídající dikobraz s hlasem Willema Dafoea, vypadá to na osvědčený teen-prostor ala Final Destination či Wish Upon, ale jakmile se mladej Spader a jeho vamp-rozku…roztleskávačka vydají v globálních stopách originálu, premiant Kira začne projevovat inteligenci Pažouta a Air Supply spustí svou The Power of Love, zhroutí se ten hybrid Wingardovi pod rukama jak domeček z karet. Tohle zasazení specifické japonské mytologie do plytkého prostředí americké střední nemohlo nikdy fungovat.. (31.01.2018)

Zdejší hodnocení mě dost zmátlo, protože tento film by si zasloužil o pár procent více. Původní japonský seriál jsem neviděl, většina lidí ho vynáší skoro až do nebes, ale já to porovnat nemůžu, tudíž se budu řídit svými instinkty a nabytými zkušenostmi z filmu. Zápisník smrti má doopravdy originální příběh, nic tak podobného jsem doposud neviděl, proto si to v tomto ohledu zasluhuje jasný palec nahoru. Možná, že herecké obsazení není nikterak perfektní, ale všichni odehrají v zásadě to, co se od nich očekává. Herec v hlavní roli byl vskutku sympatický, ačkoliv ze začátku jsem mu nevěřil jediný jeho výraz. Ryyuk coby bůh smrti v podání Defoea famózní, jeho hlas naháněl husí kůži po celém těle, celkově byla jeho postava dost zajímavá. Příběh se vyvíjel dobře, vše mělo správné tempo a film si udržoval napětí, ale stejně nečekejte bůhvíjak hluboce se prezentující děj (v rámci hororů je to ale na úrovni OK). Závěr s úžasným podkreslujícím soundtrackem tomu dal třešničku na dortu. Jedinou, ale dost zásadní chybou byla minutová přítomnost Ryyuka, nejlepšího aspektu filmu. Chtělo to více minut pro boha smrti. Kdo si nebude dávat nějaké vysoké nároky, tak si u filmu přijde na své. Za mě dávám 68 % (30.08.2017)