The Game
Hra
Režie:
David FincherKamera:
Harris SavidesHudba:
Howard ShoreHrají:
Michael Douglas, Sean Penn, Deborah Kara Unger, James Rebhorn, Peter Donat, Carroll Baker, Armin Mueller-Stahl, Anna Katarina, John Aprea, Kimberly Russell (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Multimilionář, bankéř Nicholas Van Orton (Michael Douglas), dostane od svého zhýralého bratra originální dárek k narozeninám: hru - ďábelskou, nebezpečnou, která se nedá ani dohrát. Hru, která naruší jeho soukromí a zničí jeho kariéru. Nicholas chce za každou cenu zjistit, kdo tahá za nitky, a hru zastavit. To však nelze. Jakmile do hry vstoupil, musí ji dokončit, ať je konec jakýkoliv... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (1 415)
Přiznám se, že úplně nevím, jak mám The Game hodnotit. Konec byl dle mého názoru luxusní, miluju filmy s podobnými zvraty na konci, ale problém je v tom, že mi to prostě nějak nesedělo. Začátek mi přišel možná trochu nudnější, když se to pak ale všechno pomalu rozjelo, film si dokonale budoval atmosféru. Ze začátku to byly jenom maličkosti, které mi ve filmu vyloženě neseděly, čím víc se ale děj zamotával, tím víc otazníků ohledně souvislostí se mi v hlavě začalo rojit. Samotný závěr mě opravdu překvapil, ale přiznám se, že mi přišel moc "vyumělkovaný" a až moc hraný na co nejvíce zvratů. Navíc si myslím, že z něčeho podobného by měl Nicholas noční můry do konce života ... Po prvním shlédnutí dám hvězdičky čtyři, teď když už ale vím, jak to dopadne, zkusím se zaměřit na detaily. Možná mi v té hromadě informací některé přece jenom zanikly. ()
Natočit po Se7en alespoň trochu konkurenceschopný film je pro naprostou většinu režisérů něco naprosto nereálného, ale Fincher se tady znovu minimálně vyrovnal a čestně musím uznat, že mě dokonale přelstil, oddělal a ve výsledku dokončil svými nekonečnými twisty a scénářem. No a o zbytek se postaralo skvělé herecké sestavení včele s Douglasem. 5* ()
Pre mna jeden z najlepsich filmov. Videl som ho uz x krat a vzdy ma bavi ako by som ho pozeral prvy krat. Velmi dobry thriller, ktory je celkom temny. Velmi dobry scenar, ktory vynikne aj vdaka super hercom. Je to proste film s atmosferou Davida Finchera, viac napisat asi netreba. ()
Wow! Mám rád, když nevim na čem u filmu jsem a musím nad tím přemýšlet, přehodnocovat svůj názor atd. A tohle bylo přesně ono. Za mě super! ()
Neoslovilo mě to. Vadili mě tu nerealistické náhody, přesto že se film tvářil realisticky, jak vše vycházelo podle plánu a nakonec zaklaplo. Tato Hra s divákem mě nechytla, zdála se mi moc umělá a na sílu, na rozdíl od předchozího Fincherova filmu Sedm. Asi to bylo natočeno jak nejlíp to šlo. Podobný námět, by se pravděpodobně nedal zfilmovat líp, protože už ve svém základu je nerealisticky hloupý. Alespoň má nějaké morální poselství. ()
Neuvěřitelný film, který ani okamžik nenudí . Poměrně nezvyklý námět a docela šokující konec. Pozastavit by se dalo snad jen nad tím, že by bylo ve skutečnosti nemožný připravit takovouto "paranoidní" hru... ()
SUPER ()
Škoda, že jde o typ filmu s překvapivou pointou, takže při dalším zhlédnutí se vytrácí velká porce napětí. ()
Přistupte na pravidla hry a užijete si to! Podtitul podobného významu by si film jistě zasloužil, protože si ho z velké pravděpodobnosti pořádně vychutnáte.Pohlcující atmosféra vás nutí lačnit po dalším posunu v ději a až budete zírat s údivem a otevřenou tlamou na závěrečné titulky, nezbavíte se radosti z dobře investovaného času. ()
Ikdyž je ten konec takový podraz na diváky, tak se mi líbil hodně. Opravdu jsem nevěděl co je ještě hra a co skutečnost. ()
Tipický David Fincher, to nemohlo dopadnot jinak než na výbornou. Michael Douglas nepatří k mým oblíbeným hercům, ale musím přiznat, že role bohatého a osamělého bankéře mu opravdu skvěle sedla. Fincherova těžká deprese a zmatenost hlavního hrdiny (potom samozřejmě i diváka) opět zafungovala, jak jinak ... ()
jasných 5 ()
Zajímavý film se slušnou zápletkou a napětím, který dokáže uvést diváka v pocit nevěřit ničemu. Toť ale vše. ()
Výborný thriller, který si s hlavní postavou i divákem celou dobu zahrává. A hrdina i vy jste stále na pochybách, jak to vlastně je. Myslím, že by některým lidem prospělo si něco takového zahrát. Konec jsem po většinu filmu takový předpokládala, takže škoda, že film neskončil o pár minut dříve, to by byl pro mě opravdu šok a jistých 5 hvězdiček. ... 8/10 ()
Tak to byl řádný blázinec! Po shlédnutí Počátku a Hry už člověk ve světě kolem nás nemůže snad vůbec ničemu a nikomu věřit. ()
Možno som bol trošičku sklamaný úplným záverom (keď nad tým premýšľam, taký som ho ale naozaj nečakal), to však nič nemení na tom, že film je doslova ukážkovým thrillerom, počas ktorého som sedel zadkom poctivo zaborený do seačky. Fincherova réžia smrdí na sto honov. Našťastie. ()
Ve své době originální, strhující podívaná s perfektní kamerou, mrazivým, plíživě paranoidním klavírním doprovodem Howarda Shora a psychologickým Douglasovým výkonem. Bohužel, na druhé pokoukání, když už divák na "hru" nemůže podruhé přistoupit, se její působivost podstatně snižuje a zbyde jen skeptické hodnocení všech "over the top" momentů. ()
Co tohle ksakru bylo.. Do posledních minut jsem se nechal ošálit.. ale i po tom "úžasném" skoku jsem byl plný pochyb.. Až závěrečné titulky mě nechaly klidným. Film svižný, tajemný.. výborně obsazený.. takhle to mám rád. =5* ()
I přes občasné nudnější pasáže se jedná o velmi zajímavý thriller, kdy po hodině už nemáte (stejně jako hlavní hrdina) tušení, co se vlastně děje, a jen si užíváte další a další střípky mozaiky a čekáte na závěrečné vyvrcholení. 75 % ()
Investiční bankéř Nicholas Van Orten je držitelem residence, luxusního vozu a jedné hospodyně do poslední naběračky substitující servis populární sociologií nazývaný „mama hotel“. Vede dosti chudý, do svého úspěchu zahleděný osamocený život, jemuž chybí jakákoli autentická blízkost jiné osoby, zřejmě v důsledku odpuzující arogance, kterou si však divák musí domyslet právě z tohoto osamocení a celkového pojetí postavy (osobně jsem ji totiž v žádné mimořádné míře nezaznamenal a považuji například za zcela nevybočující z povahy komunikace, na kterou jsem zvyklý, sdělení o propuštění po vyhodnocení neuspokojivých ekonomických výsledků daného oddělení). Domyslet si musíme i to, že tomuto zpovykanci již chybí schopnost jakéhokoli pro něj ještě myslitelného vzrušení, opustily ho nápady, omrzely se tak snadno přístupné hodnoty okázalé/soutěživé spotřeby. Spíše než k názoru „dívám se, jak může vypadat arogantní zmetek“ jsme tedy atmosféricky vtaženi do světa nudy a drásavého sebezpytu: kdo jsem, proč dělám, co dělám. Do této pseudotragické boháčské idyly pronikne bratr s narozeninovým dárkem obsahujícím nabídku jakési „hry“, prý zážitku, který jej vyvede ze stereotypu a definitivně mu změní pohled na sebe i na svět. Pak už je film jen o gradujícím (logisticky uvažováno zcela mysteriózním, protože nezvladatelném) aranžování jakési konspirační reality, která jej má připravit o veškerý majetek a jím reprezentovanou rozhodovací moc. Když přistoupíte na tento nadsazený prvek a odpustíte míru, v jaké při vší té divoké fikci mohlo dojít ke smrtím v okolí a jak imaginárně otevřený nabízela rozpočet, oceníte dynamickou zápletku a samozřejmě uchvacující uměleckou metodiku celkového sdělení. Gradovaná pointa se ovšem leckterému esteticko-hygienickému vkusu nemusí pozdávat smysluplnou bez výhrady k tomu, jak perverzní je celý nápad o v bratrovi nastoupivším „proškolení arogantního blba“, kdy se plán celé „hry“ odhaluje ve finále počítajícím s fingováním nešťastného zabití, ústícím v pokus o sebevraždu. Phone Booth/2002 mi zkrátka připravil mnohem pronikavější zážitek s námětem nápravy; tamní „napravovaný“ vítězí statisticky i co do konsistence popisu mnohem realističtějšími proporcemi a osobně považuji i tamní formu nápravy za jak méně mystifikující, tak hlavně legitimnější a hodnu mě co sympatizanta. Zároveň chci marxisticky neobjektivně podotknout, že se mi příčí všechny uznale sebekritické kajícné výlevy viny, jimiž zámožná třída dospívá k dojmu o katarzi a tuto domělou katarzi, způsobenou spíše špatným trávením nezodpovědně rozvrženého konsumu než chápáním jeho důsledků, prodává mase nezámožných diváků jako omluvu sugerující falešnou výlučnou ekvivalenci mezi schopností škody a nápravy: my jsme to zkazili, věřte, že jen my to také můžeme napravit. Za chudáka je tu nakonec nebohý pan dolarový multimilionář, s nímž jsme vyzváni soucítit, rozuměj představovat si někde ve zvráceném nitru: to jsem vlastně já, žiji teď těmito krásnými vznešenými, rozhodně neprůměrnými problémy. () (méně) (více)