Dívka, která si hrála s ohněm

Da se rict, ze druhej dil navazuje na prvni, ale ne v momente, kdy prvni skoncil a je tu samostatnej pribeh, jen s nekolika odkazama na udalosti prvniho dilu, takze je dobry videt nejdriv dil prvni, ale ne nezbytny. Problem druhyho dilu neni ani tak zmena rezisera, jako pribeh. Pres pul hodiny neni vlastne vubec jasny, o co tu pujde, neustale se predstavujou novy a novy postavy, az v nich ma clovek po chvily zmatek, obzvlast, kdyz vetsina jsou dedci. Od nejakyho detektivniho patrani se to zacina presouvat k ruznejm tajnejm vladnim organizacim a je to proste neprehledny a zmateny. Nicmene docela dost se tu zabiji, s pribejvajicim casem to zacne bejt i vcelku atmosfericky a konec je libovej, herci tradicne obstojny, takze nakonec docela spokojenost a i kdyz to na prvni dil zdaleka nema, takle mizerny hodnoceni moc nechapu. (20.06.2011)

Koncept podobný prvému dielu. No v porovnaní s ním dosť rozriedený. V oboch častiach išlo o násilie v rámci rodiny (potvrdzuje to tézu, že pravé peklo často netreba hľadať ďaleko od rodného hniezda). No kým v "Mužoch, ktorí nenávidia ženy" sa riešila záhada uprostred cudzej rodiny veľkopriemyselníka, tu bola záhadou rodina aktérky príbehu. Atraktívne zlo superbohatých ustúpilo o čosi menej zaujímavému zlu skrývajúceho sa invalidného dôchodcu. Motivácie spoločenských zločinov (nacizmus a neonacizmus, finančné podvody, prostitúcia) boli oveľa precíznejšie podané v predchodcovi (bolo to síce len stručné a povrchné, no v porovnaní s týmto sa jednalo takmer o hlbinný rozbor). "Dievča, ktoré sa hralo s ohňom" si vystačilo s hrou. Presúva sa z bodu A do bodu B a odtiaľ do C aby prostredníctvom odhalenia Ozrutného bieleho zla vypátralo Zlo minulosti. Skôr akcia a reakcia ako nejaký premyslený film. Udržuje si ale zároveň celkom slušné tempo a rozhodne nie je horší než drvivá väčšina televíznych kriminálok. Takže priemer. 58% (28.10.2013)

Spoilery! Nedoporučuji si dopřávat mezi prvním a druhým (tímto) dílem příliš dlouhou pauzu. Ta moje trvala skoro 7 let a bylo to znát. Děj prvního dílu jsem si osvěžil krátkou četbou a navíc tento díl nabízel více než dost flashbacků vracejících se k prvnímu dílu. Přesto bylo k vidění tak brutální množství postav (nebyl jsem si vůbec jistý, zda nových), že jsem měl problém se v tom celém zorientovat. Po určité době se mi to podařilo, ale objevil se zase jiný problém - nějak mě to celé závratně nebavilo. Chaotický začátek pouze vystřídal neatraktivní zbytek. Dost mi vadila celá řada umělých zvratů. Nejvíce asi to, když se blonďatý pán pokoušel upálit v dřevěné chaloupce pár lidí, které předtím pouze mírně omráčil a jaksi se neobtěžoval řešit možnost, že je více než pravděpodobné, že kouř lidi vzbudí a nebude až takový problém prorazit dřevěnou zeď a uniknout na svobodu. Byl opravdu neřešitelný problém je k něčemu v rychlosti přivázat. Značnou část stopáže mě to celé opravdu dost vydatně nudilo. Netuším, zda byla knižní předloha opravdu o tolik horší než v případě vynikajícího prvního dílu, nebo zkrátka jen na celé čáře selhalo zpracování. Stopáž je neúměrně dlouhá žalostnému obsahu. Já to zkrátka nevidím ani na ty tři hvězdy. (08.03.2017)

Dost hrozná záležitost. Televizní až na půdu, nudná a neinvenční Alfredsonova režie, skoro žádné napětí, hudba taky skoro o ničem a Michael Nyqvist jako Mikael Blomkvist je strašný. Nemá žádné charisma a divákovi je prakticky ukradený. "Dívka, která si hrála s ohněm" je jenom nudná výplň. Byl jsem z toho docela dost otrávený. Uvidíme, jak dopadne třetí část, ale po tomto zážitku jsou očekávání na bodu mrazu. (27.10.2013)

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! Věřím tomu, že knížku budu hltat a že v ní spousta věcí funguje na rozdíl od adaptace, protože tady jich hodně působí dojmem totální odluky od kontextu. Na po všech stránkách necitelnou árijskou stvůru jsem koukala jak mladý skot na nová vrata, na závěrečné zmrtvýchvstání už jako stará kráva na zřícená vrata a být scénáristkou, tak se podobné berličky stydím použít i ve dvacet let staré bondovce. Nehledě na to, že oproti zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem v kině dostala škytavku, ale všichni byli tak pohlcení tím, co se dělo na plátně, že je ani moje neustálé a stěží tlumené "hyk" uprostřed mrazivých scén nevyprovokovalo k úšklebkům nebo k hození mi těžkého předmětu na hlavu, se tady při scéně, kdy mladá Lisbeth neuvěřitelně připomíná starého Brůnu, chechtal celý sál. Ale jak říkám, v knížce to s pomocí neosekaných pasáží drhnout nemusí. A i tady je vcelku dost důvodů ke chválení, Noomi a Michael by svým umem vystavěli bytelný pilíř i horším katastrofám, odsýpá to pěkně i a když si atmosféra zřejmě kvůli svým přesčasům z Mužů, kteří nenávidí ženy vybírala náhradní volno, Dívka se zase až tak moc nepopálila a stále vede nad mnohými zaoceánskými pokusy o thriller. Ovšem své americké konkurenty to přebíjí způsobem, který mi připomíná vítězství mého kocoura v jedné z jeho mnoha pranic. To jednou tak přihlížel rvačce druhých dvou kocourů, a když byli oba soupeři už dost unavení, vletěl na ně, dorazil je pár ranami a pak opustil bojiště krokem hlásajícím, jaký on je frajer. (31.01.2011)