Dívka, která si hrála s ohněm

Musim rict, ze me druhy dil knihy bavil vic nez ten prvni, ale to bude spis tim, ze se ke mne vubec nedostaly informace o tom, co se v nem bude dit nebo jak skonci. U prvniho dilu jsem bohuzel znala konec predem, coz sice nemeni nic na tom, ze je to skvela kniha, ale tady jsem si mohla vsechny prekvapive zvraty a postupne sestavovani kusu skladacky uzit naplno. Film bohuzel vsechny kvality knihy opet pohrbil - s vyberem hercu jsou zase uplne mimo a herecke vykony nejen ze se nezlepsily, jsou snad jeste horsi, pokud je to vubec mozne. Dokonce i Noomi je tu nejaka nemastna neslana. Tvurci se snazi vypichnout jen dulezite momenty, ale tim se ztraci kouzlo tapani a podezirani. Larsson to se samotnym koncem dost prehnal, takze jsem trochu doufala, ze by to ve filmu mohli poupravit, aby to nebylo tak moc pritazene za vlasy, lec nestalo se. Jsem zvedava, co s timhle nametem provedou Americani. Verim, ze se toho za par let dockame a ze se mi to bude libit vic nez tohle. (09.06.2012)

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina! Věřím tomu, že knížku budu hltat a že v ní spousta věcí funguje na rozdíl od adaptace, protože tady jich hodně působí dojmem totální odluky od kontextu. Na po všech stránkách necitelnou árijskou stvůru jsem koukala jak mladý skot na nová vrata, na závěrečné zmrtvýchvstání už jako stará kráva na zřícená vrata a být scénáristkou, tak se podobné berličky stydím použít i ve dvacet let staré bondovce. Nehledě na to, že oproti zkušenosti z prvního dílu, kdy jsem v kině dostala škytavku, ale všichni byli tak pohlcení tím, co se dělo na plátně, že je ani moje neustálé a stěží tlumené "hyk" uprostřed mrazivých scén nevyprovokovalo k úšklebkům nebo k hození mi těžkého předmětu na hlavu, se tady při scéně, kdy mladá Lisbeth neuvěřitelně připomíná starého Brůnu, chechtal celý sál. Ale jak říkám, v knížce to s pomocí neosekaných pasáží drhnout nemusí. A i tady je vcelku dost důvodů ke chválení, Noomi a Michael by svým umem vystavěli bytelný pilíř i horším katastrofám, odsýpá to pěkně i a když si atmosféra zřejmě kvůli svým přesčasům z Mužů, kteří nenávidí ženy vybírala náhradní volno, Dívka se zase až tak moc nepopálila a stále vede nad mnohými zaoceánskými pokusy o thriller. Ovšem své americké konkurenty to přebíjí způsobem, který mi připomíná vítězství mého kocoura v jedné z jeho mnoha pranic. To jednou tak přihlížel rvačce druhých dvou kocourů, a když byli oba soupeři už dost unavení, vletěl na ně, dorazil je pár ranami a pak opustil bojiště krokem hlásajícím, jaký on je frajer. (31.01.2011)

Před časem jsem dal neplánovaně přednost Fincherově verzi a mrazivá detektivka z americké produkce mě přitavila k sedačce o trochu intenzivněji než starší skandinávský sourozenec. V druhém setkání s počítačovou hackerkou Lisbeth Salander žádné srovnání (zatím) není, tudíž jsem si mohl severskou verzi bez zaoceánského pokušení náležitě vychutnat. Moderní kriminální thriller stále žije!! Lisbeth má znovu všechno, čeho se běžný konzumní člověk bojí – oblíbenou černou kůži, piercingy po celém ksichtě, tetování, homosexualitu v krvi, nasraný výraz, výbušnou povahu, odlišný pohled na svět, asociální chování, emocionální chaos v hlavě, bolavou minulost – a taky jí to díkybohu kurevsky pálí. Nastupuje tentokrát coby jednoznačně hlavní postava a bude si hrát s ohněm a následně kopat do vosího hnízda. Kolem ní se totiž znovu nebezpečně rojí úlisní kravaťáci s hodně podezřelou minulostí a nebudeme se tak příliš divit, když podezření z trojnásobné vraždy padne na tuhle hutnou a vrstevnatou postavu. Navíc dvě oběti patří do skupinky novinářů okolo starého známého Mikaela Blomkvista a jeho Millenia, kteří jdou po hodně velké rybě. Škoda, že Blomkvist ustupuje tak moc stranou. I když je zřejmé, že rozplétání Lisbethiných bolístek je zajímavější, celek bych raději viděl víc dotaženější. Škoda ještě jednou, tentokrát černobílého vykreslení (až velkého množství) postav a zahlcenosti vyprávění v pasti nekonečného dialogu. Precizní filmařina to ale pořád je, herci nezklamou, severská atmosféra jakbysmet, režie mohla být nápaditější, ale buďme za ní rádi. Stejně jako za blonďatého nemluvku, který jakoby vypadl z nějaké starší bondovky. PS: Na taťku jedině se sekyrou!! 70% (16.11.2013)

Tak v rámci prvního dílu se zde jedná o vcelku velký pokles kvality. Vymizela všechna ta temná a tajemná atmosféra, která dokonale vedla a zdobila Muže, kteří nenávidí ženy. Kvality samozřejmě pokračování upřít nelze, už jen kvůli skvělému výkonu Noomi Rapace , ale je to už prostě něco jiného a dát víc než tři hvězdy by bylo nefér vůči Dívce s dračím tetováním, které jsem chtěl dát pět za skvělou thrillerovou zábavu, zatímco zde jde už spíše jen o temné drama ze švédského politického podsvětí. Slušné, ale nijak úchvatné. Uvidíme, jak na tom bude třetí díl. (15.01.2012)

„Myslela som, že si mŕtva alebo také niečo.“ – „Také niečo.“ Je to paradox, že prvej časti som sa vyhýbal a potom som zostal príjemne zaskočený, kým na druhú časť som sa tešil a nakoniec som z nej zostal sklamaný. Nie, nie je to zlé. Lisbeth je stále príliš šokujúca postava na to, aby bol film, v ktorom vystupuje, vyložene zlý. Jej herecká predstaviteľka je na to príliš uhrančivá, niektoré scény príliš v dobrom vtipné (skrinka, zbitie dvoch o sto kíl ťažších opičiakov) a v druhej polovičke dostane príbeh pôsobivý osobný rozmer a stane sa ešte zaujímavejším. Bohužiaľ, počas prvej hodiny som takmer vôbec netušil, o čo ide, novinár a Lisbeth majú jedinú (!) spoločnú scénu a celé to vyzerá ako lepší televízny film (čo tiež nie je zrovna moc veľká pochvala). Viac o celej trilógii v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/triler/488-potetovane-dievca-ktore-sa-hralo-s-ohnom-a-kopalo-do-osieho-hniezda (07.02.2011)