Serge Gainsbourg
Gainsbourg (Vie héroïque)
Gainsbourg: A Heroic Life
Režie:
Joann SfarKamera:
Guillaume SchiffmanHrají:
Eric Elmosnino, Lucy Gordon, Laetitia Casta, Doug Jones, Anna Mouglalis, Mylène Jampanoï, Sara Forestier, Răzvan Vasilescu, Kacey Mottet Klein (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Pyšné Francii zazpíval parodii Marseillaisy v rytmu reggae, v přímém přenosu si zapaloval cigarety bankovkami, svedl sex-symbol Brigitte Bardot v dobách její největší slávy, jeho duet s Jane Birkin “Je t'aime... moi non plus“ odmítli hrát v několika zemích kvůli obscénnímu textu. Serge Gainsbourg byl provokatér a skandalista stejně jako skvělý hudebník a umělec. V porovnání s jeho životem jsou všichni pověstní rebelové 20. století jen vzteklé děti. Koho urazil a svedl, jaké hity nesou jeho rukopis a kam až sahalo jeho charizma ukáže film Gainsbourg, který je stejně zábavný a bouřlivý jako celý Gainsbourgův život. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (137)
Chtělo by to víc používat při střihu nůžky, ale jinak mi ten film zlepšil náladu. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na nosaté Sergeovo alter ego, ale pak jsem si řekla, vlastně proč ne? Není to nijak objevný snímek a francouzský písničkář nepatří k umělcům, o kterých bych přemýšlela, nebo bez nich nemohla žít, ale jako každý životopisný film čerpá i tenhle příběh sílu z toho, že se skutečně stal. A je vcelku jedno jestli přesně takhle (což asi určitě ne), nebo to byl jen dojem, který Gainsbourg udělal na scénáristu, režiséra a herce. +++ Zapůsobil na mě jako celek otevřeností a svobodomyslností, která byla sice zničující, ale zároveň i tvořivá. ()
Nejzajímavější byla úvodní část z Gainsbourgova dětství. Vidět malého kluka rozmlouvat s modelkami po barech a tak podobně mělo jisté kouzlo. Film ale začíná nudit, když se pak přenášíme do Sergeovy dospělosti, kde je zobrazen jen jako nevyléčitelný sukničkář, co se vyspí s každou (vlastně ani nechápu, proč s ním všechny chtěly něco mít). Sice občas zazní pár taktů z nějaké Gainsbourgovy písně, ale pokud mělo v tom jeho "heroismu" jít ještě o něco víc než alkohol, ženy a zpěv, tak to divák nemá šanci z filmu vyčíst. Škoda. ()
Serge Gainsbourg ? Je pro mě něco jako bůh, v opačném světě. Jeho život, jeho skladby, básně ... pro mě dokonalá záležitost. Když jsem si všiml, že má vyjít jeho biografický film, nevěděl jsem, že mě tolik uchvátí. Eric Elmosnino předvádí vskutku nadpřirozené výkony. Do toho zataženo i "upravení" Marseillaisy, nahrání mé velmi oblíbené Je t'aime... moi non plus a jak by se dalo čekat pár scének s Brigitte Bardot ! Ano, Gainsbourga miluji a tenhle film ? Ano, tenhle film také miluji. "Právě jste prodělal infarkt, co uděláte pro zlepšení stavu? Gainsbourg: No asi začnu tím, že zvětším dávku alkoholu a cigaret." ()
Tak tohle tedy bylo svým způsobem veliké zklamání. Většina filmu se točí okolo toho, se kterou ženskou S. G. spal a kterou miloval. Pak je tam pár songů, ale jen těch nejskandálnějších. Je to vůbec svým způsobem skandální a skandalizující film o skandálním zpěvákovi, který se postupně stal další francouzskou modlou. Co je třeba vyzvednout, jsou zejména snové (možná spíš schizofrenní) pasáže s loutkou (vysvětlení přijde až na samém konci filmu). Je to ale experimentální film a vlastně je dost těžko stravitelný. Ta část s B. B. (aneb Laetitiou Castou) se mi líbila asi nejvíc (zaprvé mám ráda Je t´aime moi non plus v jejím podání, ne v podání Jane Birkin, a zadruhé tahle pasáž byla úžasně hravá a originální a pak - je to přece B. B.) a tu jednu obrovskou hvězdu navíc dávám za představitele hlávní role - Wau! ()
Galerie (78)
Zajímavosti (17)
- Film je věnován Lucy Gordon, která se oběsila během dokončování filmu. (Teodorik)
- Báseň, ktorú ako chlapec Serge Gainsbourg (Kacey Mottet Klein) recituje pri predstave kreslenia modelu, je „Le serpent qui danse“ („Tancujúci had“) od Charlesa Baudelaira. (Arsenal83)
- Scéna vo filme, kde sa Serge Gainsbourg (Eric Elmosnino) pýta France Gall (Sara Forestier), či by chcela, aby jej napísal „špinavú pieseň“, a potom opisuje pieseň o dievčati, ktoré miluje cmúľanie lízaniek, odkazuje na pieseň „Les Sucettes“, ktorú napísal pre Gall v roku 1966. France Gall spočiatku nerozumela dvojitému významu textu a bola zhrozená, keď naň bolo poukázané po rozšírenej popularite piesne a do smrti v roku 2018 ju odmietala spievať. (Arsenal83)
Lucien Ginsburg, neboli Serge Gainsbourg, byl výraznou personou francouzského uměleckého světa. Do mého podvědomí se dostal již před lety na základě své vlastní osobité hudební tvorby a otevřených textů věčného rebela a společenského provokatéra. Jeho bouřlivé bohémství nenechávalo nikoho chladným, jeho způsob přitahoval, podmaňoval a rozeštvával. I dnes je jeho aura a odkaz lákavým zbožím, se kterým chtějí ostatní zaujmout, či vzdát originálnímu umělci zasloužený hold. Joann Sfar dokázal zachytit rozpolcenou duši, která se dříve, nebo později snaží uniknout ze sevření a objetí, byť milovaného a nezištného. Film má svůj originální styl, se kterým se provádí až freudovská psychoanalýza svérázného umělce. Ústřední postavou životopisného příběhu je Lucien Ginsburg alias Serge Gainsbourg (velmi dobrý Eric Elmosnino, jako malý pozoruhodný Kacey Mottet Klein) a jeho neobvyklá individuální cesta životem a uměleckým světem již od útlého mládí. Bez předsudků a přetvářky, bez strachu a prospěchářství. Po překonání posledního zbytku ostýchavé zdrženlivosti se mu otevírá svět bez hranic. Mince a život ovšem mají dvě odvrácené strany a otvírají těžkou kovovou petlici vrat rozpolcené duše v osvobozujících omamných bouřích a sebevědomého skandalizování. Sebedestruktivně a upřímně. Není to ovšem zapšklá provokace, nýbrž odhození všech masek standardizovaného společenského chování a přijímání života. Hlavní ženskou postavou je Lucienova životní partnerka a obletovaná atraktivní herečka Jane Birkin (šarmantní Lucy Gordon) v bezprostřednosti, okouzlení i konečném zklamání. Pozoruhodnou postavou je La Gueule - Ksicht (zajímavý Doug Jones s hlasem Erica Elmosnina, jako malý Montse Ribé) v jedinečné metafoře Lucienova vnitřního hlasu dychtivé a dekadentní rozbouřenosti, která nenasytně nabírá rozkoše, rozhazuje je vůkol a ničí vybudované symboly. Zvláštní kategorií jsou ženy, které podléhali neodbytnému šarmu rozháraného života: nenaplněná francouzská herecká hvězda Brigitte Bardot (elegantní Laetitia Casta), trpící a ostražitá první manželka Lise Levitzky (velmi zajímavá Deborah Grall), vytažená růže z popela a poslední umělcova manželka Bambou alias Caroline von Paulus (zajímavá Mylène Jampanoï), sebevědomá oblíbená šansoniérka Juliette Gréco (půvabná Anna Mouglalis), či modelka z malířské akademie (pozoruhodná Ophélia Kolb). Z dalších rolí: slavná zpěvačka v odkvětu Fréhel (zajímavá Yolande Moreau), nevyzrálá zpěvačka France Gall (křehká Sara Forestier), přísný i nadšený otec Joseph Ginsburg (dobrý Razvan Vasilescu), starostlivá matka Olga Ginsburg (elegantní Dinara Drukarova), významný a extravagantní francouzský hudební skladatel a kritik Boris Vian (příjemný Philippe Katerine), či odvážný hudební producent (Claude Chabrol). Film se záměrně přehrabuje ve skandálních situacích, libuje si v nich a provokuje. Celková forma v osobitém autorském stylu sugestivním způsobem zasvěcuje do života uměleckého velikána s upřímnou a rozervanou duší. Pobaví, uchvátí a uspokojí a inspiruje. () (méně) (více)