Midnight in Paris
Midnight in Paris
Minuit à Paris
Polnoc v Paríži
Midnight in Paris
Midnight in Paris
Midnight in Paris
Midnight in Paris
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Darius KhondjiHrají:
Owen Wilson, Rachel McAdams, Marion Cotillard, Kurt Fuller, Mimi Kennedy, Michael Sheen, Alison Pill, Adrien Brody, Sonia Rolland, Léa Seydoux, Kathy Bates (více)VOD (1)
Obsahy(3)
Mladý pár Gil (Owen Wilson) a Inez (Rachel McAdams), který se má na podzim brát, přijíždí s jejími rodiči do Paříže. Gil je nevýznamným spisovatelem, který miluje Paříž a chtěl by se sem po svatbě přestěhovat. Ovšem Inez jeho romantickou představu nesdílí a nemyslí si, že toto město bylo ve 20. letech minulého století zlatým věkem. Jednoho večera jde Inez se svými přáteli tancovat a Gil se prochází noční Paříží. Jeho půlnoční zážitky mu odhalí Paříž v jiném světle a ovlivní nejen jeho budoucí život. Žije v iluzi, kterou lidé někdy trpí a domnívá se, že život ostatních lidí, by byl pro něho daleko lepší. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 343)
DivX/// Obsazení 9/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 10/10/// PLUS: prostředí mé milované Paříže, krásné záběry, námět který jsem dlouho nosil v hlavě, herci a osobnosti všude kam se podíváte, krásná hudba, dobře vymyšlený scénář, kouzelná atmosféra MÍNUS: některé dialogy (hlavně mezi ústřední dvojicí) byly nezajímavé, závěr nemusel být tak uspěchaný a ve stylu "však oni si to nějak domyslí./// Shrnutí: S Woodyho filmy je to jak na houpačce, jednou je pochopíte, jindy ne, jednou se bavíte, jindy nudou zíváte, jednou nechápete o co jde, ovšem tentokrát i díky tomu, že jsem o filmu moc nevěděl jsem okouzlen. A doslova vším a všemi. Krásný romantický snímek s jistou dávkou fantasy ve městě které k tomu přímo vybízí./// Celkem 90%/// ()
Woody Allen udělal službu nám všem. Ukázal krásu Paříže, v době jejího zlatého věku. V době mezi válkami, kdy byla Paříž plná nejlepších světových umělců a spisovatelů ztracené generace. To vše v přímé konfrontaci s Paříží dnešní. Právě prolínání obrazů současné Paříže a Paříže 20. let minulého století, má jakýsi hypnotizující účinek na diváka. Jsou to chvíle, kdy síla genia loci vzrůstá na nejvyšší možnou míru. Woody jako mávnutím kouzelného proutku očistil Paříž od McDonaldů, Burger Kingů, Kebabů, záplavy automobilů, černých bagristů prodávajících přívěšky Eiffelovy věže na každém rohu. Těch peněžních bagristů, kteří vám při podání ruky kolem ní uváží provázek a řeknou si o 5 euro. Sundal z příjemného historického města špinavou deku desetimilionové metropole. Navíc vše podbarvil mlhou vkusného a nevtíravého humoru. Myslím, že kdo miluje Paříž, musí milovat tento film. Woodymu se podařilo vtáhnout diváka do jeho vlastního idylického snění o starých časech. Člověk nemusí být zrovna dvakrát umělec, ale setkání s Hemingwayem, Fitzgeraldem, Piccasem, rozmlouvat se Salvatorem Dalím a Bunuelem o surrealismu, poslouchat živé vystoupení Josephiny Bakerové, to musí vyrazit dech každému. A nemusí být zrovna spisovatel, aby mu to vnuklo novou životní inspiraci. Blahodárný lék na řešení tvůrčí krize. Člověk si pak snadno uvědomí, že strach a problémy, kterými žije v dnešní době, jsou do značné míry iluzorní. Optimistické a velmi poučné je pak samotné zakončení: Nelze žít jen minulostí nebo obdivem k ní, ať se nám zdá minulost sebekrásnější a dnešní doba fádní a šedivou. I současnost může být stejně bohatá. Možná i bohatší, protože jí utváříme. 80% ()
Skvělá reklama na Paříž - kdypak pochopí pražský magistrát, že by vůůůbec nebylo záhodno dát Woodymu nějakou pobídku na filmování v Prez, hmmm ?! ------------- jo a k filmu :-) : Nevěřil bych tomu, ale Owen Wilson dovede zahrát dokonalou neurotickou allenovskou hnidu. Herečky nejsou ani zdaleka tak smyslné a sexy jak bych si přál. Moralizování je tentokrát celkem laciné a odfláklé, ale aspoň nenudí. Díky bohu, že se Allen na stará kolena naučil STABILNĚ točit do devadesáti minut - hodně to pomáhá ... 70% ()
Pro umělecky laděné duše a nekonečné snílky. Díky, Woody. ()
Fucking pseudo-intelectuals all over the place! Ale i Woody to bere s nadhledem, takže mně to bavilo, a to přitom většinou Owena Wilsona fakt nemám rád. 7/10 ()
Veľmi príjemný film so zaujímavým fantasy námetom. Strašne dobre sa to pozerá, čas prejde ani neviete ako... a zrazu je tu koniec filmu. Zápletka je síce jednoduchá, človek už dopredu vie, ako to skončí, ale takým krásnym umeleckým obalom a spracovaním sa môže pochváliť iba málo filmov. Podaril sa filmový umelecký kúsok, ktorý na mňa zapôsobil veľmi príjemne a dokázal vo mne vyvolať vnútornú pohodu, ktorá mi pred týmto snímkom chýbala. 85/100 ()
Zapomeňte na to, že z toho filmu budete něco mít pokud nemáte podrobnější dějiny znalosti umění konce 19. a první poloviny 20. stol., fórky a kulturními odkazy tam bylo doslova přerváno, kdo má načteny klasiky, nebo Pohyblivý svátek od Hemingwaye ví, o čem mluvím. V kině jsme se u těhle fórů smáli čtyři a to bylo relativně plno, narážky na spisovatele, malíře, filmaře, zpěváky atd. Úžasná atmosféra, kamera, herecké obsazení super Owen Wilson to urval pro sebe, ale každá rolička se fakt povedla, zejména Adrien Brody jako Salvador Dalí. Ve filmu jsou samozřejmě komické situace a fóry čerpající ze situačního humoru, ale tenhle film je postaven na něčem jiném. Na nostalgii, iluzích, vyrovnání se s nimi na Allena vynikající film, asi nejlepší za šest let, plus optimistický konec. Tohle rád shlédnu znova. ()
Zamilovali jsme se s Allenem do stejného města, on to jen, na rozdíl ode mne, dokázal vyjádřit Uměním. Půlnoc v Paříži pohladí po duši. A přiznám se, docela dost Gilovi závidím. ()
Zcela chapu, kdyz nekdo Pulnoc v Parizi odsoudi jako dalsi z rady nudnejsich a "na pasu vyrobenych" snimku Allena z posledni doby. Tentokrat se ale ani tak nebabra ve vztazich nesympatickych lidi, jako spise ve snech, predstavach a idealech jedince. Jakmile patrite mezi ty, kteri obdivuji Gaugina ci Bunuela, vite, jak silene manzelstvi mel Fitzgerald, a cetli jste alespon jednoho Hemingwaye, pak vas Allenova Pariz pohlti. Jde totiz o film pro vzdelane (nerikam nutne chytre!) divaky, kteri se budou bavit uz jen nad mirne egoistickym pocitem "Ja poznal Toulouse Lautreca!". ()
Tak toto bola bomba! To by som chcel, aby sa prihodilo mne! ()
Téda... tohle mi celou dobu tak těšilo oči... Woodyho Allena zrovna nemusím, ale tenhle kousek je opravdu jiný, působil na mě velice přirozeně a příjemně. Skvělý nápad s prolínáním do jiné doby, kde Marion Cotillard je naprosto okouzlující jako vždy, kde se snoubí elegance, skvostnost, nonšalance, obdivuju 20.léta, takže jsem si vychutnávala opravdu každou scénu. Noční procházky, úžasnou hudbu, módu žen a všechno pospolu v Paříži. Všechny ty uličky a zakoutí mi učarovaly, že se tam rozhodně někdy musím jet podívat a zažít si to. Rachel McAdams mi tam moc nesedla, ale jinak celý film byl tak kouzelný, včetně konce a celkově námět podařený :) ()
Začnu trochu oklikou. Woody Allen 21.st. je jiný než ten z Purpurové růže z Káhiry, Manhattanu, popř. Annie Hall. (byť podobnosti jsou stále na první pohled patrné). Neříkám, že je to špatně či dobře, to je holé konstatování a koneckonců i pochopitelné. Doba se zatraceně mění a Woody je schopen na tyto změny reagovat (přizpůsobit se) a přesto zůstat svůj a zachovat si punc originality. Toliko úvod, teď pojďme k snímku samotnému. Pokud bych měl jedním (resp. dvěma slovy) charakterizovat tento snímek, neváhal bych ani vteřinu. NOSTALGICKÉ VZPOMÍNÁNÍ. Woody vzpomíná na „staré dobré časy“ a Půlnoc v Paříži je jakýmsi jeho útěkem před tíživou přítomností do let minulých, které (co si budeme nalhávat) nemuseli býti nutně lepší, ale člověk má tendenci si je idealizovat. Jak jsem již výše psal, je to jakýsi Woodyho útěk do let minulých a nutno jedních dechem dodat, že velmi roztomilým, kdy se vám o zpříjemnění chvil tu stará P. Picasso, S. Fitzerald, S. Dali, E. Hemingway, T.S. Eliot, popř. „úsměvně nechápající“ L. Bunuel. Bez nadsázky se dá napsat, že O. Wilson zde hraje samotného mladého Woodyho a nutno podotknout, že ho „kopíruje“ překvapivě věrně. Pozor neplést si s parodováním! Postavu mladého američana Gila (majícího velké spisovatelské ambice v kontextu s realitou výnosného psaní film. scénářů) hraje s tolik typickou dávkou Allenovi těkavosti, dychtivosti, potřebné nervozity, ale nechybí ani nutná dávka ironie. O představitelkách ženských rolí netřeba jakéhokoliv komentáře. Ostatně pro R. McAdams a zejména M. Cotillard JÁ měl vždy slabost. Výsledkem je tak VELMI příjemný pocit při opouštění kina, kdy je vám sice jasné, že o „žádné velké umění“ se nejednalo, nicméně příjemně jste se bavili, užívali si každičkou vteřinu snímku a vy se přistihnete, že se vám vyloudil na tváři ten tolik (ne)známý blažený (připitomělý) úsměv a při pohlednu na jasnou oblohu si pouze hlasitě povzdechnete, jaká škoda, protože máte neodolatelnou chuť projít se noční Prahou za zvuků bubnujících kapek deště dopadajících na dlažbu. Přiznejme si upřímně, kolika snímkům (režisérům) se tohoto (po)daří v současné době dosahovat?! Co říci závěrem? Tak kam vás srdce (popř. money) zavedou příště pane Allene? Pokud bych si směl tipnout.....Benátky? Upřímně bych se za to i přimlouval. Uvidíme. p.s. na narážky typu: Woody Allen má již definitivně nejlepší léta za sebou, za sebe odpovídám „chtěl bych mít (alespoň jednou v životě) takovouhle „tvůrčí krizi“! Děkuji Woody. 85% ()
Vadilo mi, že většinou Gilovo setkání s některou s osobností vyústí pouze v údiv a málo které setkání je dovedeno k hezké scénce, nebo je příjemně vypointované jako setkání s Pablem Picasem, nebo Luisem Buñuelem. A také mi vadilo, že film natočil Woody Allen. ()
Malé, skromné a velmi milé. Nejvíce potěší asi casting (obzvlášť Wilson, Cotillard a Brody), hlavní myšlenka (týkající se zlatého věku) a moc fajn závěr, který není předem vysloveně jasný a přitom je asi nejlepší možný. Po MATCH POINTU možná nejlepší allenovka za dlouhé roky... 70 - 80 % ()
Puštění snímku jsem odkládal a měl smíšené pocity - Rachel mám moc rád, ale Allanově tvorbě jsem nikdy nepřišel na chuť. A úvod mě jen utvrdil - takřka bez hudby, nezábavná konverzačka, otravný přitroublý romantik Wilson. Jenomže pak přišly na scénu jeho noční "výlety" do dvacátých let a setkání s významnými umělci, uznávám, je to fantasy (ups, nepodíval jsem se předem na žánr) a jindy bych si řekl "wtf", ale dnes mě to bavilo. Jen jsem se nechal unášet hezkým příběhem a čekal na střet dvou světů - jaký bude, co to bude, probuzení, nebo nějaký nesmysl? Rachel hraje druhé housle, hudba dobová, ústřední postava je Owen Wilson. Výjimečný film tím, jak změnil mé dojmy z počáteční nuly na téměř 80 % (často tomu bývá opačně). # příběh 8 | hudba 5 | humor 2 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 6 ()
Jan Šmíd popsal ve své knize Paříž jako město, které si zamilujete kvůli každodenním drobnostem, které vás okouzlí. No a já si stejným způsobem zamiloval Woodyho nejnovější flák. Kdo by odolal karakaturně ztvárněnému Hemingayovi, či Dalímu? Kdo by odolal melancholickému hlasu Owena Wilsona a Marion Cottilard? Kdo by odolal těm všem drobným gagům, pohledům na Paříž a neskonale neoposlouchatelné jazzové hudbě? P.S.: V blízkém budoucnosti se budu s Woodym soudit, samosebou s láskou a úctou, o copyright, jelikož jeho hrdina jakoby vypadl z mého ne tak působivého blogového článku. Za vysouzené peníze si koupím láhev fracouzského vína a nový zubní kartáček ()
Povedené, to ano, ale hlubší dojmy to na mně i tak nezanechalo... Líbilo se mi zobrazení Paříže a pak ta myšlenka, že si lidé často stěžují na součanou dobu a chtěli by se vrátit do nějakého staršího období, aniž by jim úplně docházelo, že i starší doba měla svoje "pro" a "proti". Také byly zajímavé hezky rozehrané vztahy mezi postavami (Gil a Inez, Gil a jeho nadcházející tchán, Gil a "nechutně otravný" Paul atd.) Škoda jen toho, že po skončení ve mně z tohoto filmu vážně nic nezůstalo. ~(4,0★)~ ()
"And I see... rhinoceros!" ()
Nemohla jsem se pořádně soustředit a unášet se příjemnou hudbou a překrásnou Paříží, protože mě rozptylovalo vědomí, že Gil si jen tak přeskočí do 20.let a pokecá si s Dalím, Hemingwayem nebo Man Rayem a ani mu to nepřijde tak moc divný. Rušilo mě, že nevím jak se tam dostává a že ten svět nemá žádné hranice. Asi jsem v tomhle trochu pragmatická a taky mi to trochu mrzí. Proti filmu ale nic nemám a víceméně chápu, proč jsou z něho lidé nadšení. Možná jen nemám tu správnou snovou náladu, ale pesimisticky zamračenou a ta tomu škodí. ()
Související novinky
Aero oslaví osmdesátiny W. Allena festivalem
Přímo v den osmdesátých narozenin Woodyho Allena – v úterý 1. prosince – odstartuje pražské kino Aero přehlídku filmů Všechno, co jste kdy chtěli vidět od Woodyho Allena. Od 20.30 uvede Allenův… (více)
ČSFD.cz - 30 nejlepších filmů roku 2011
Žebříček nejlepších celovečerních filmů roku 2011 dle ČSFD.cz se v budoucnu bude měnit - obsahuje totiž filmy, které se teprve chystají do naší distribuce a budou časem hodnoceny více diváky, což… (více)
Best of 2011 dle vybraných uživatelů
Další filmový rok je za námi, a tak vám přinášíme přehled nejlepších filmů roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Jako vítězný snímek z tohoto… (více)
46. ročník MFF Karlovy Vary
Od 1.7. do 9.7. se v Karlových Varech uskuteční nejvýznamnější filmový festival kategorie A ve střední a východní Evropě. Festival představí 178 celovečerních filmů, převážná většina z nich bude mít… (více)
Nápaditý film plný inspirujících myšlenek. Půlnoc v Paříži obsahuje motivy, které jsem našel již v předchozích Allenových filmech, a líbí se mi, že se k nim vrací a nově je variuje neotřelým způsobem. Ten film, podobně jako jiné Allenovy snímky z posledních let, obsahuje naléhavé sdělení, jak naložit správným způsobem se svým životem a jak si plnit své sny - a sice tak, že nebudeme neztrácet život postáváním na místě, v nefungujícím vztahu, s nedůvěrou ke svým schopnostech, a místo toho dáme na svou intuici a spolehneme se na svou přirozenost, která pomůže dát dosavadnímu tápání smysl. Půlnoc v Paříži klade otázky o hledání autentického života a nabízí na ně sympatickou odpověď, která dle mého názoru v mnohém vychází z režisérova osobního přesvědčení a životních zkušeností. Je to oduševnělý a krásný film zkušeného tvůrce, u něhož jsem zažíval podobné pocity jako u jiných režisérových filmů typu "Všichni říkají: Miluji tě", "Vicky Cristina Barcelona", "Cokoliv", ad. Po zhlédnutí by člověk nejraději hned taky vyrazil do nějaké té své vysněné Paříže, kde by také našel onen zlomový okamžik, po kterém není cesty zpět a který mu změní život. Spolu s filmem "Všichni říkají: Miluji tě" je to mimochodem asi nejromantičtější Allenův film. Premiéra v pražském kinu Aero byla skvělým zážitkem a bylo cítit, že většina lidí v sále ten film přijala velmi vstřícně a byla naladěna přesně tak, že ocenila kultivovaný Allenův humor. Z herců mě asi nejvíce potěšil Adrien Brody, jehož Salvador Dalí je prostě kouzelný. Obsazení dalších postav se rovněž vydařilo a v kombinaci s atraktivními lokacemi vznikla divácky atraktivní podívaná a filmový hold krásám Paříže. UPDATE 7. 2. 2016 - Na druhé zhlédnutí (tentokrát v telce) mě ten film už zdaleka tak nebavil jako kdysi před lety. Některé herecké výkony mi přišly, řekněme, rozpačité. Rovněž humor některých situací a dialogů mě příliš neoslovil, a celkově jsem se u toho filmu skoro až nudil. Vadila mi i doslovnost filmu - hlavní sdělení, že žádná éra není ideální, protože lidé budou mít vždycky tendenci si idealizovat dobu, kterou sami nezažili, je ve filmu pro jistotu sděleno opakovaně a naprosto po lopatě, aby ho pochopil i nejprostší divák. Nově si myslím, že z Allenovy filmografie je to spíše slabší kousek a že v něm docela hodně vykrádá sám sebe. Za mě tedy podruhé docela velké zklamání - ten film už u mě vůbec nefungoval, bohužel. UPDATE 23. 6. 2018 - Napotřetí (znovu v telce) mě to kupodivu zase bavilo. Super herci, krásné nasvícení, perfektní lokace, a výborný humor (byť ne na 100%). Nevadil mi ani český dabing, naopak mi přišel vcelku zdařilý. Celkově si teď myslím, že tohle byl dost možná jeden z posledních dobrých Allenových filmů - sice už zde se začínal vykrádat (podobnost s Match Pointem je zřejmá), ale výsledek ještě pořád stál za to. Vadí mi zde jen to, že se Allen nijak neobtěžoval vysvětlit cestování v čase - postavy se tak přesouvají z roku do roku, aniž by bylo aspoň trochu vysvětleno, jak je to možné, což mi přijde docela nefér. () (méně) (více)