Super 8

Nie je to zlé, má to občasné záblesky výnimočnosti a detskí herci sú fajn, ale k dokonalosti majú ďaleko, scenár ma nebavil, réžia mi pripadala čudná, Abramsova posadnutosť ukazovať "realistické found footage triky zahalené v tme" ma už fakt prestáva baviť: je tma, noc, dážď, postavy nič nevidia, divák nič nevidí, postavy tušia a počujú, že tam niečo je, divák takisto tuší a počuje, že tam niečo je, potom postavy začnú kričať a strih a ide sa na úplne inú scénu. To ako vážne? Som prvý, kto by rád videl nové Pri mne stoj!, žiaľ Super 8 ním nie je. Najhoršie je, že mohlo byť. (19.11.2016)

Spielbergovější než současný Spielberg, ale něco z esence hravosti a humanismu E.T Abramsovi stále chybí. 85 % P.S. Zombie film ve filmu byl dokonalý a vytvořil onen potřebný přesah jinak průzračné sci-fi flákoty. Elle Fanning roste v nejslibnější herečku posledního desetiletí, připomíná graciézní ledovou blondýnku Grace Kelly. (16.08.2011)

Možná je to tím, že v současnosti intenzivně promýšlím vlastní postoj vůči světu, míru odpovědnosti, kterou k němu mohu zaujmout, ale před Super 8 dám vždycky přednost jakémukoli blockbusteru, který je něčím víc než jen opojnou hříčkou, který dokáže být přemýšlivý, aktuální a přínosný (podobně jako Zrození Planety opic). Pokud je pro Super 8 nějaký záběr skutečně emblematický, je to detail tváře hlavního hrdiny v závěrečné scéně, kdy se kamera pomalu přibližuje k jeho dobrodružstvím umouněné tváři, z níž vystupuje vědoucí úsměv a fascinací rozšířené oči. (Oči, které hledí na resuscitovaný klukovský sen.) Je to právě ten moment, kdy se na jeho místě octne každý, koho Abramsův staromilský stroj času přemístil zpátky do dětských let - nebo alespoň do doby, kdy s nadšením sledoval klasické spielbergovské fláky. Na tom samozřejmě není nic špatného. Tedy alespoň do chvíle, než si uvědomíme, že je to zároveň okamžik, kdy se film usvědčí z hrdelního protimluvu, kdy s definitivní drzostí vystaví na odiv svou rozpornost. <> <> Sám J. J. Abrams tvrdí, že Super 8 je především o tom (floskule, fuj!), jak se vyrovnat se ztrátou. A to tak, že přestaneme lpět na minulosti, která nás k oné tragédii váže, která nám nedovoluje se posunout dál a vést plnohodnotný život v přítomnosti. Toliko ukazuje právě finále. Aniž bych chtěl snižovat potenciální terapeutickou hodnotu, kterou díky tomu Super 8 oplývá, aniž bych toužil být přehnaně cynický, musím poslednímu Abramsovu dílu diagnostikovat povrchnost a pokrytectví. Film samotný se totiž minulosti bohužel nijak vzdát netouží a lavíruje na ní od první do poslední minuty. Vlastně rezignuje na jakýkoli tvořivý vývoj. A to je také důvod, proč se nikdy nedokáže postavit na vlastní nohy, proč zůstává váhavě rozkročený mezi svojskostí a spoléháním se na zbožštěné vzory (pietní nápodobou). Super 8 v podstatě trpí velmi podobným neduhem jako zaslouženě vysmívaná Světová invaze, akorát s tím rozdílem, že střet různých mediálním forem (filmu a videohry) a jejich vzájemné pohlcování bylo nahrazeno střetem osobností, které spolu nemohou vést rovnocenný dialog, neboť promlouvají z rozdílných časových období. (zbytek zde) (10.08.2011)

Zatímco české multiplexy terorizuje senilní "Saxána" mají diváci možnost si dvěma filmy připomenout, že dříve se mainstreamové snímky pro děti či rodiny dělaly trochu jinak. Vedle přímého flashbacku v podobě "Lvího krále" převedeného do 3D, přináší J.J. Abrams reminiscenci filmů 80. let. V souvislosti se "Super 8" se hodně mluví o Spielbergově "E.T.", při čemž si kritika neodpustí poznamenat, že originál, k němuž se domněle měl současný film upínat, je dramaturgicky sevřenější a scenáristicky stabilnější. Jenže "E.T." prostě byl výjimečný, ale zdaleka není jediný dětský film osmedesátkového stylu, kde tvůrci k dětem na plátně i před ním přistupovali jako k myslícím bytostem, jejichž svět je stejnou mírou utvářen rozjívenou fantazií i strachem a traumaty. Spíše než k Spielbergovi má "Super 8" blíže k filmům Joa Danteho "Gremlins" či "Badatelé"; obzvláště s druhým jmenovaným vykazuje spoustu podobností. Abrams sice nevytvořil žádný nový kult či milník, k němuž by se vztahovala historie, ale stejně jako Danteho filmy má i jeho počin potenciál stát se pro malé diváky srdcovou záležitostí. Přes všechen mediální humbuk okolo pocty či kopie titulů z 80. let "Super 8" nesklouzlo do poznávacího kvízu pro zasvěcené. Naopak zůstává soběstačným retro dílem, které se straní citací či aluzí (fakt, že má jeden hrdina pokoj vlepený filmovými plakáty zde není klíčem k dešifrování díla či prostitutkovským pomrknutím po fandech, ale prostě prostředek profilace postavy). Z hlediska neanimované rodinné produkce rozhodně "Super 8" v dnešní době představuje výjimečně kvalitní počin a historicky se řadí mezi hrstku těch, které dokáží uhranout. Sice tentokrát není fantaskní rovina tolik dominantní, ale zato zde zůstává důraz na dobrodružství, které lze zažít bez toho, aby člověk musel narazit na mimozemšťana; stačí vzít rodičům kameru. Je otázkou, do jaké míry může retro vyprávění oslovit děti doby mobilů a online her, ale jelikož se nezdá, že by je vyloženě lákaly filmy zasazené do dneška, nebude snad ani "Super 8" mít žádný startovní handicap. (18.09.2011)

[imdb: 7.6/10] | me: Prvých 30 minút pripraví diváka na niečo ... čo sa už vôbec nedostaví. Výborne vystavaná atmosféra sa rozpadá v jednoduchom, čitateľnom a deravom scenári vhodnom tak pre "Troch pátračov". Po teaseroch a traileroch som očakával mysteriózny mrazivý thriller, ktorý mal pod záštitou Spielberga zabezpečiť stálu neistotu a strach, no dostavili sa len zmiešané pocity zo strašidelnej rozprávky kde deťúrence zachraňujú to čo americké vzdušné sily nedokázali ani po 50-rokoch výskumu a skúsenosti. [2 a pol *] (11.08.2011)