Tři
Drei
Tri
Three
Režie:
Tom TykwerScénář:
Tom TykwerKamera:
Frank GriebeHrají:
Sophie Rois, Sebastian Schipper, Devid Striesow, Angela Winkler, Carina N. Wiese, Hannes Wegener, Karl Alexander Seidel, Cedric Eich, Tino Mewes (více)Obsahy(1)
Novinářka Hanna a architekt Simon jsou úspěšný pár žijící v Berlíně v harmonickém svazku, který trvá již dvacet let. Různé aférky, plánování dítěte a svatby, každodenní starosti i radosti mileneckého páru, to vše mají za sebou. Až do okamžiku, kdy do jejich života vstoupí atraktivní Adam. Problém je v tom, že Hanna ani Simon o svých vzájemných citech k Adamovi netuší... Milostný příběh, ve kterém nechybí smysl pro humor, nečekané zvraty a překvapení je natočen s dynamikou a s citem pro výtvarnou stránku. Každá část příběhu zapadá do dokonalé mozaiky, ve které se osudy tří hlavních hrdinů propojí.
Snímek poukazuje k tanci, divadlu, sochařství a pohrává si i s filmovými citacemi, např. ze slavného filmu ZÁZRAK V MILÁNĚ (1951, režie Vittorio De Sica). Tykwer i ve svém posledním filmu řeší své oblíbené téma lásky, mezilidských vztahů a dotýká se nadčasových otázek života a smrti. Zabývá se problémem krize středního věku, svobody jedince, jeho sexuální orientace a záměrně se vymezuje vůči tradičnímu pojetí partnerského svazku. Oceňovaný současný německý režisér, scenárista a hudebník Tom Tykwer /1965/ patří mezi umělecké a zároveň komerčně úspěšné tvůrce. Jeho filmy jsou pravidelně uváděny na prestižních festivalech a patří mezi očekávané události. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Velice nabubřelé, ale formálně a stylizačně dokonalé. ()
Láska je láska, když chodí kluci s .....aneb píchám dobře, píchám rád, přestože jsem samotář. Němci se otázkou sexu nikdy moc nemazali. Tady je to přes čáru, ale zajímavé je to, že mně to neprudilo ani neodpuzovalo, naopak bavilo a nadchlo. Film plynul zajímavým směrem a světe div se, nějak jsem chápala všechny účastníky tohoto sexuálně - milostného tripu. ()
Učit se německy, studovat německou literaturu, žít pár měsíců v Berlíně, alespoň trochu proniknout do místní mentality a brečet u Pramenů života od Roehlera - přesně pak člověk pochopí, že podivná nalajnovanost scénáře, zdánlivě krkolomně vystavěné situace, klišé a nerealistické náhody, jsou prostě jen čistým projevem německého ducha. A přesně tak je potřeba tento film přijímat. / Velmi pozitivně hodnotím bezprostřední pohled na nejaktuálnější problematiku a nastínění hranic lidskosti/nelidskosti. ()
Hodně zvláštní a divný film. Tykwer se tu tak nějak krotí a zvolil spíš komorní atmosféru. Na jednu stranu tu jsou zajímavé věci jako třeba občasné rozdělování plátna na několik částí, což mi přijde fajn a oživující. On ani celý ten nápad není úplně marný, jen by potřeboval být lépe uchopen. Tykwer totiž používá strašně moc symbolů, což je na škodu. Člověk se v tom ztratí a nenajde tak vlastně to úplně nejzákladnější poselství celého filmu. Ústřední trojice je trošku nešťastně obsazená. Sophie Rois je "v pohodě", ta se tam hodí, má určité charisma a ta role jí sedne. Ti dva chlapi, tam je to horší. Schipper je nevýrazný, Striesow vlastně taky, takže ani nevíme, co je k sobě táhne. Zamrzí taky to, že k ústřední zápletce filmu se dostaneme až za hodinu a sledujeme trošku zbytečnou scénu s umírající mámou. První hodina je dost nudná, pak se to ale zvedne, ale lepší jak průměr to není. Nejlepší je tak hudba. Promarněný potenciál. 50% ()
úchvatný a hluboký zážitek. Tykwer i nadále experimentuje s formou. Netušil jsem ovšem, že mě tak intenzivně pohltí vnitřním světem svých postav. Celým filmem prostupuje ohromná citlivost k postávám, k tématu i k hloubce filmu. A k tomu jako bonus je jeden sen prakticky učebnicový příklad z Freudova Výkladu snů, či spíše bych si dovolil tvrdit, je jakousi velmi zábavnou a poučenou parafrází.. To potěší. :) ()
velmi zajímavý příběh, který je i dobře natočen. Určitě bude stát za to se na něj podívat znovu. Začátek byl pro mne sice zmatený díky vědeckým diskusím, ale po půlhodině jsem se už v tom našel. Je plný emocí a velmi citlivě natočen. Jako komedii mě film teda nepřipadal, i když některé situace byly úsměvné, hlavně ty absudrdní. Lepší čtyři hvězdičky, možná po druhém zkouknutí dám i plný počet. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
To je asi nejromantičtější film, dotýkající se stáří a smrti, který jsem zatím viděl. Super. ()
Příjemně podvratná romantická komedie, která si pohrává s klišé moderní doby. Aneb když to nejde ve dvou, zkusíme to ve třech. Tenhle Tykwer zase velmi chytl. ()
Tykwer se odkouzlil. Zfassbinderl. Německo v roce dnes … Umění, věda, filosofie, život … Paralelní světy, zkušenost, vztahy … Kategorie, pojmy a hranice, bez kterých nefunguje svět, ale které se stále překročují a popírají … Třetí jako katalyzátor, jako elixír života, jako vnuknutí a objev … Děti jsou mimozemšťané nebo přesněji mimokosmosťané. Aliens … Heinlein – Cizinec v cizí zemi. Láska … Svoboda, rovnost, bratrství a sesterství. Žij a nech žít jiné. Prostě žij, co cítíš … V nekonečnu se všechny rovnoběžky sbíhají v jednom bodě. ()
Ich bin beeindruckt und fasziniert. Danke, Tom! ()
...v jednom společném loži. Klasickému vztahu ve dvou bylo odzvoněno. Berme v potaz rozpoznatelně přitažlivé, nepoznané trojspřeží sexuální magie. Vizuální konverzaci v milostné alternaci. Napravo pokládám tebe, nalevo tebe, uprostřed sebe. Vztahový kompromis bez limitů pro zúčastněné. Jsme tady, jeden pro druhého, druhý pro třetího. Omluvte naše těšení se. Útěšné hlazení dělené tělesné lásky, tradičnímu rámci vymezující se. Třívrstvý elixír pout hladovějící člověčí jednotky, souznící bod lidského souostroví. Neodvažujte se nás kritizovat, neopovažujte se nás pochopit. Přijměte fakt našeho rozhodnutí, zóny moderní rozložené doby. ()
Nesnesitelná lehkost bytí, plynoucí z biologicky determinovaného žití. Nevadilo mi to, k jakému modelu soužití postavy dospěly, ale způsob jakým k němu dospěly. Nevzrušivá existence bez jakýchkoli vrcholů, která navzdory nonkorfomnímu patnerskému soužití je vlastně výsledkem pohodlného konformního chování. ()
Další film Toma Tykwera,který je německy intimní a nekonvenční.Velmi dobře napsané rodinné drama s prvky komedie(myslím,že ty u někoho zdaleka převládnou),velmi zručně a nápaditě režírované a příjemně zahrané.Režisé má náhodu opravdu rád,takže nechá dlouholetý manželský pár,aby se zamiloval do jednoho muže.Někdo řekne-zajímavé,někdo divné,někdo skandální a někoho to ničím nepřekvapí.Podle toho bude taky na film reagovat.Řemeslně je natočen opravdu skvěle,včetně kamery(občasné rozdělení obrazu na několik částí je opravdu oživující),zvuku a hudby.Postavy jsou skvěle prokreslené(to přece Tykwer umí),jen myslím bude mít někdo problém s jejich uvěřitelností a chováním.Místy mi to připadlo trochu moc vykonstruované,ale nijak co by příliš vadilo.Místy taky střihač moc tlačí na pilu a divák se v tom ztrácí,protože se tu opravdu hodně mění lokace a místa,což může působit trochu chaoticky.Rozhodně film bourá společenské konvence a tabu,s kterým se potýká každá společnost,protože je vázána určitými pravdly,proti kterým se pak velmi těžko bojuje.To je myslím hlavní poselství tohohle filmu,který ho navíc servíruje s citem,humorem(některé scény jsou opravdu k popukání) a patřičnou intimitou.Osobně bych trochu zrychlil tempo vyprávění v první polovině,která se místy trochu vleče.Spousta lidí asi film šokuje,či bude zhnusena.No a to je dobře.Rozhodně bude většina odcházet z kina velmi přemýšlivě a to i díky typickému Tykwerovu konci.Tohle společenské drama rozhodně stojí za vidění i když většina se k němu už asi nevrátí.Takže Trojce dávám 75% a jdu se mrknout po nějakém mikroskopu. ()
3 = 3 ()
„Drei“ má určité uhrančivé kúzlo, ktorým Tykwer uvádza do pohybu svoje nekonvenčné rozprávanie. Napr. introspektívny začiatok, kedy je Hanna na konferencii v myšliekach úplne inde, alebo keď Simon počíta číslo 39 v „osudovej“ koláži. Na toto ale nenaväzuje druhá časť rozvíjajúca vlastnú „trojku“. Telesné vzťahy sú tu čisto sexuálne bez akejkoľvek emocionality, ktorá dominovala úvodu. Navyše my, odchovanci Adriana Lyna (Osudová príťažlivosť, Neslušmý návrh, Neverná), dobre vieme, ako neslávne cudzoložstvo končí :-( ()
Vstahové drama, prakticky o pouhých 3 postavách, zajímavě stíněné komediálními náladami. Tykwer se zde úročí co by schopný tvůrce, scény podle potřeby zrychluje, nic neskrývá a hlavně umělecky nenudí. II Scénář: Tom Tykwer. 85% ()
Pominu-li pár scén, které svou trapností nemají daleko do Parfému, jedná se o velmi dobrou komedii. ()
Skvělý film, ještě se mi to rozleželo přes noc v hlavě a musím dát maximální hodnocení. Chytré, vtipné, nápaditá zápletka, donutí k zamyšlení a ještě si člověk prosviští němčinu, co víc si přát. ()
Tykwer umí točit i psát a je radost sledovat jeho vyprávění. Možná je tentokrát příběh až příliš čitelný a konstrukt má tak tlusté sloupy, že se obcházejí dvě hodiny, ale když někdo umí... Kamera v pohybu, agresivní vizuál je zpět, uhrančivý soundtrack, zábavné a akční dialogy, spolehliví herci. Znalci vědí, že se zde bude skládat pocta architektuře a urbanismu. Láska zvítězí a příběh je přijemně originální. Těším se na další produkt tohoto neměckého mistra! Asi takhle on miluje ji, ona jeho, ale navíc on i jiného a ona taky, není to tak jde čas, je to Tom Tykwer!... 80% ()
Tykwerovi filmy mi vždycky přišly, že jsou sice promyšlené, pečlivě komponované a jistou rukou zrežírované, ale že jim přesto něco chybí. Že jsou příliš sterilní, chladné a odosobněné a to úplně jiným způsobem než u takového Nolana, který vytváří precizní struktury, přičemž postavy a to, o čem se obvykle mluví jako o "emocích", u něj jsou jen jejich materiálem, a tak nemohou překračovat svou pozici a stávat se živoucnějšími na úkor celku. Tykwer se ale narozdíl od Nolana o emocionální dopady snaží. A v prvním záběru Drei se mu to i vcelku daří. Jenže následně celý film doslova utopí v množství nesmyslného balastu, přes který se při nejleší vůli už přímost první scény neprodere. A to počínaje tanečním prologem. Reps. abstraktem: tak jako mají odborné texty na konci nebo na začátku své stručné shrnutí v angličtině nebo němčině, v Drei se před odstartováním zápletky odehraje její resumé v jiném médiu, tedy tanci. Proč by ale měl mít film abstrakt, to netuším. Podobně zbytečný/iritující je Simonův voice-over, který se záhy vytratí, resp. zjevení jeho mrtvé matky jako anděla, které je vážně otřesné.__________Drei proti sobě staví opozice, které vcelku důvtipně invertuje: umění (Hanna a Simon) X věda (Adam), kdy Hanna a Simon jsou ustrnulí v mechanickém stereotypu svých životů a vědec Adam žije takřka jako beatnický básník půlky 20. století (bisexualita, nic moc nevlastní a na ničem nelpí); nebo svoboda X predeterminace. Přitom ale chápat Drei jako film o vyvázání se ze společenského (i biologického?) determinismu a přijetí (embrace) možností činit nestadardní rozhodnutí, by bylo mylné. Např. Simonova homo/bi-sexualita je předzamenaná totiž už ve scéna, v níž Hanna objevuje na zdi reprodukci obrazu Gilberta a George a označuje je za jeho hrdiny. Signifikantnější pro porozumění směru, kterým se Drei ubírá, bude ale patrně Koonsova série Made in Heaven, o které fantazíruje Hanna během Adamovi přednášky. Dostanu se k němu malým obloukem: po tom co Kant odřízl subjekt od světa, který vnímá, 20. století prošlo (velmi zjednodušeně) třemi fázemi vztahu k němu. Nejdřív šlo o to pochopit (fenomenologie, existecialismus). Pak se subjekt pochopil - jako konstrukce patriarchální, bílé, kapitalistické společnosti, a v oslnivé záři nadějí Máje '68 šlo o to ho rozbít. Když potom světlo pohaslo a začalo být trochu vidět, ukázalo se, že jednotlivé kusy rozpadlého subjektu si odtáhly ohlodávat právě ty síly Společnosti spektáklu (lze dosadit jakýkoli ekvivalent od postfordovské spol., po společnost nevolnosti), kterým se revoltující myslitelé 60. let snažili svým myšlením konce/rozpadu subjektu uniknout. A konec 20. století pak zastihl filosofy jako Alain Badiou nebo Slavoj Žižek ve snaze obnovit celistvost subjektu a jeho koceptualizace jako radikální možnosti nonkonformního myšlení. Koonsovy obrazy jsou někde na půl cesty. Nikoli na půl cesty mezi, ale na půl cesty oběma směry: konvečním zobrazením nefragmetarizovaného subjektu a jeho exploatací, komodifikací a rozprodáním. A přes všechnu Tykwerovu ironii, je Drei nakonec právě o tomhle. O třech lidech, jež na prahu středního věku přišli na to, že hledají jakési excesivní řešení, které zároveň bude ustavovat jejich celistvou pozici v rámci "těla" společnosti (nejde nakonec o utvoření rodiny, i když trochu nestandardní?). Jak by řekl Arnold J. Rimmer, "není nad starou dobrou písničku o lásce." () (méně) (více)