Elena
Jelena
Jelena
Elena
Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHudba:
Philip GlassHrají:
Naděžda Markina, Jelena Ljadova, Andrej Smirnov, Andrej Zolotuchin, Jaroslav Žalnin, Igor Ogurcov, Igor Jurtajev, Jurij Borisov, Vasilij Prokopěv (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Elena a Vladimir jsou starší pár - a oba pocházejí z odlišného prostředí. Vladimir je bohatý a uzavřený muž, kdežto Elena pochází ze skromných poměrů a je oddanou a poslušnou manželkou. Potkali se až později a oba dva mají děti z předchozích manželství. Elenin syn je nezaměstnaný a neschopný uživit svou vlastní rodinu a neustále prosí Elenu o peníze. Vladimirova dcera je bezstarostná mladá žena, která má se svým otcem velmi odtažitý vztah. Vladimir dostane infarkt a skončí v nemocnici, kde si uvědomí, že čas, který mu zbývá, rychle ubývá. Krátké, ale až nezvykle milé setkání s jeho dcerou ho utvrdí v tom, že bude jedinou dědičkou jeho majetku. Po návratu domů to oznámí Eleně - a její naděje na finanční pomoc svému synovi vezmou za své. Plachá a submisivní hospodyně je pak nucena vymyslet jiný plán, jak zaopatřit svého syna a vnoučata. (Filmbox)
(více)Recenze (81)
Chladný pohled na rodinné vztahy. Kontrast bohatství a chudoby, i vztahu otec - dcera a matka - syn. Hned úvodní záběr dá divákovi vědět, že má být trpělivý, protože režisér má na tento příběh dost času. Přestože mi u pár záběrů nedošel jejich smysl (ten mrtvý bílý kůň je fakt jako z jiného filmu), většinou mu dávám za pravdu. Herecké výkony jsou výborné, Philip Glass toho zase moc složit nemusel. Z té Serjožovy rodiny mi bylo na blití, takže konec byl značně divácky neuspokojivý. Ale těžko jsem mohl od Zvjaginceva čekat opak. ()
Jelena, Jelena ... mňa by len zaujímalo, čo potom, keď minú Jelenine dedičstvo, mám pocit totiž, že dotovať bude musieť aj svojich vnukov, hovorí sa predsa aký otec, taký syn. Zvjagincev nesklamal ... výborný film a skvelá hudba. ()
Režisér si moc neváží volného času diváka a hned v úvodu ho nechá sledovat pět minut od ranního slunka osvětlený barák. Film se táhne v nějakém zvláštním bezdějství, které vyústí ve smrt muže ženy, která má z prvního manželství již svou rodinu (dospělého syna) a nedokáže se oprostit od zaslepené lásky k němu. No, hluboký ponor nenastal. Ukolébavka vynikající. ()
46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (Jelena / ELENA / Jelena) - Strašná nuda, příběh zbytečně roztahovanej pomalu do dvou hodin s nesmyslnými obrazy... - 17. 5. 2012 - 45% ()
Ani zvýšený stupeň trpělivosti mi růže v podobě nevšedního diváckého zážitku nepřinesl. A nebýt hrstky silnějších momentů v druhé polovině pomalu a zdlouhavě vyprávěného příběhu, bylo by mé hodnocení ještě nižší. ()
"Poselství filmu? Lůza by se neměla množit." Nesympatičnost drtivé většiny postav (kladně působila snad jen dcera s jejím předstíraným cynismem), v kombinaci s recepční náročností snímku, totiž zřejmě byla důvodem nespokojenosti většiny publika. Mně ale vyprázdněná narace, vypiplaná statická kamera s častým přeostřováním, pomalé tempo a v neposlední řadě Jelenina uklidňující jistota a ráznost, s jakou prováděla své každodenní úkony, sedly víc než dost. Černý puntík si tedy ode mě vysloužilo totálně ignorantské publikum. Nepřetržitý šum v sále a komentáře typu: "to jako ten záběr nikdy neskončí?!" totiž rozhodně nejsou věci, které pomohou divákovu ponoření se do atmosféry. (MFF KV 2011) ()
Na Zvjaginceva poměrně slabé, rozhodně jsem po Vyhoštění čekal víc. Jakoby režisér upustil od duchovna, tajemna a dechberoucí obrazové stránky a vsadil na jistotu. Vznikl téměř bezchybně natočený film, ovšem bez života, bez jediného režijního momentu, scény nebo nevídaně zkomponovaného záběru, kdy bych si řekl, že ten rejža je fakt machr. At se na to dívám z které strany chci, vidím v tom filmu skutečně jenom sázku na jistotu, či snad jakousi neochotu zkoušet něco nového, nevím. Glassova melodie je výtečná, ovšem její dramatičnost s filmem příliš nekoresponduje. ()
Sledování rodinných vztahů osamělých bytostí mě neoslovilo. Nadezhda Markina jako Jelena svádí svůj vnitřní boj, který ke mně přes sedm řad od plátna nedošel. Film uvrhne diváka do smutku, postavy jsou mu zcela odcizené, ale všechny nedostatky vynahradí hudba génia Philipa Glasse. Bez ní by některé scény ztratily svou intenzitu a naléhavost. ()
Již nesourodé spojení Glassovy hudby s předlouhým záběrem na samém počátku filmu varovně předznamenává, že tematizovaná mesaliance východního a západního postihla i vlastní tvar, a zkomolila tak výpověď. Jejímu smysluplnému vyznění zde chybí kritický nadhled, tvůrčí svrchovanost a – šaldovsky řečeno „hrdinný zrak“. Režisér se zřejmě snaží – rodinným dramatem – ilustrovat staronový mýtus, který právě před sto lety aktualizovalo eurasijství: v jeho podání tedy evropské odcizení kolonizovalo úrodné nivy femininní Rusi, a v souladu s vlastní vykořeněností je nezúrodňuje a pouze z nich těží – egoisticky a neúčastně. Proměnění, poevropštění Rusové se brání sdílení a izolují se do svých futuristických světů, zdánlivě kultivovaných rájů – chladných hájemství internacionálního designu, kde panuje povšechná rutina. O nic živěji však není ani mezi rodnými plebeji, kteří pod potrhanými prapory nihilismu, v souladu s tradicemi, vyčkávají u vodky a televize na spásnou formující sílu, která nepřichází, a snaží se obnovit své „skytství“ v sídlištních potyčkách. A protože je na nich dobýt oné nepatřičně obsazené arkádie a nedostává se jim k tomu sil, pomůže – cizí – úskok (jakýsi hluboce spící trojský kůň, instinktivně probuzený zachovalým rodovým pudem). Panorama kulturního průniku, vykreslené vnitřně rozpornými obrazy, tu civilistními, onde „symbolistně“ laděnými, nadto trvale leptanými tou nepřiléhavou hudbou, pokrývající projekční plátno jakýmsi mučivým rastrem, mě skličovalo svou popisností a netázavostí. A konečně jsem měl z celku dojem anachronismu, jakési hodně znetvořené ozvěny takzvaně „módního“ odcizení šedesátých let, jen v nových kulisách. Ale svět se proměnil a otázek přibylo – a zjevně i strachu z nich. Idea zapadnictví sice přinesla Rusku mnohé, ale křísící moc zpravidla nemají ony převzaté myšlenky, ta spočívá v tom prvotním plodném zrnku. Ostatně už Berďajev tomuto proudu zpětně vytýkal nepřítomnost kosmického ducha a pokládal je „jakýsi nezdravý a nemužný vztah k Západu, jakousi nesvobodu a bezmoc pocítit, že jsme také pro samotný Západ účinnou silou.“ Jak a kde hledat to vnitřní, hluboké probuzení, to režisér nenaznačuje, ba ani se po tom netáže. Bezcestí. ()
JELENA = TY MALADEC ! ()
Co si budeme povídat, působivosti Návratu Zvjagincev s Jelenou nedosahuje a většina ho bude jistě milovat víc za jeho výlety do metafyzických oblastí bytí. Přesto je Jelena zatraceně působivou realistickou studií, která trochu rezignuje na tradiční dramatický oblouk. Pokud by se chtěl například Sláma přiblížit k tomu nejlepšímu z evropské kinematografie, měly by jeho snímky vypadat nějak takhle. ()
Po prvních pěti minutách jsem čekal katastrofu a ono se z toho vyklubal poctivý film, který neurazí. ()
Nudný film, to bez pochýb, s jednoduchým príbehom slúžiacim k tomu, aby sa ľudia zamysleli. No príde mi to také naozaj iba pre tých, ktorí boli doteraz fakt slepí, že si to akoby musia pretrpieť a pochopiť to cez to. Ja som si túto ruskú drámu odtrpel. Je to smutný film, ktorý mi veľa nedal, no s tým, že sme vlastne sami sa dá aj súhlasiť, no myslím, že by sa to dalo natočiť aj normálnejšie. Zvjagincev u mňa klesá film od filmu, toto bolo prehnané. ()
Europsku kinematografiu rozhodne sledujem. Ale z Ruskej Federacie sledujem len filmy Nikitu Michalkovova a Andreja Tarkovskeho. A po tomto filme aj viem, preco. Hrozostrasny scenar, priemerna rezia a kopa nudy filmu suverenne vladnu. A to otvorene nemam rad. 50 % ()
Dokonalo vykreslená vypočítavosť a kam až môže viesť prudko egoistické zmýšľanie, hoci s veľkou rozvahou. Je to až zarážajúce ako niektorí ľudia dokážu vedome škodiť iným len pre svoje dobro, a pritom nevyzerá, že by ich to nejako extra trápilo - teda aspoň na povrchu to vedia krásne skryť, ale možno vo vnútri ich svedomie (ak ho vôbec majú) pekne postupne ničí. Námet bol dobrý, taktiež spracovanie a vynikajúca kamera. Ale škoda, že najmä k záveru nebol dôraznejšie a hlbšie vykreslený vzájomný vzťah medzi Jelenou a Voloďovou pozostalou dcérou Katerinou - práve toto by mohlo filmu dodať to čo mi tam veľmi chýbalo, celkovo že Katerina bola tak v úzadí, a to pochybujem, že by nechala všetko len tak jednoducho plynúť, keďže nemala zrovna moc ľahostajnú povahu. Elena Lyadova bola naozaj očarujúca. ()
A nad tím vším zmarem bdí Bůh... Který ovšem přestává mlčet. ()
Jak někdo v komentářích podotkl - příběh by se mohl udát v jakékoliv zemi, ne jen v Rusku. Ne že by to byl příběh běžný a zcela obyčejný, pouze ukazuje chování chování člověka, který i přes svou submisivitu a odevzdanost je ochoten pro svou rodinu udělat cokoliv, i kdyby to bylo morálně absolutně zavrženíhodné. Ale když nad tím přemýšlíte, něčeho podobného jako Jelena by byl schopný opravdu leckdo... krev není voda, že? Zvjagincev má očividně rád témata komplikovaných rodinných vztahů jak je vidět mj. na jeho předchozím snímku Vozvraščenije a o tři roky mladším Leviafanovi, který následoval. Dává nám mnoho prostoru o dynamice vztahů v průběhu filmu uvažovat a to prostřednictvím předlouhých záběrů, zpravidla doprovázených melancholickou hudbou. Někoho tyto záběry štvou a rozhodně netočí filmy pro netrpělivé lidi. Tempo filmu je totiž opravdu pomalé, na druhou stranu z rodinného dramatu akčňák moc dělat nelze a tato poloha danému žánru sluší mnohem více. ()
Parádně natočené, zahrané, a vlastně i napsané, co se týče dialogů. Kdyby z toho pak režisér udělal krátkometrážní záležitost, bylo by to perfektní. Neuvěřitelně zdlouhavé scény, které mnohdy nikam nevedly, totiž poslaly všechny ty klady do kytek a k mému překvapení vlastně následně smetly i jakousi atmosféru rádoby tísnivosti a osamělosti, které dopomáhala prostorová prázdnota interiérů a mdlé barvy, a která fungovala prvních pár minut - pak omrzela a vymizela. Tohle se zkrátka nepovedlo, škoda kameramana na tenhle projekt, škoda Glasse, mohl skládat k něčemu, z čeho lidi nebudou otrávení a zejména pak škoda času diváka, který tráví u filmu, jehož poselství není nikterak originální a jehož stopáž je bez konce a (případná) dějovost je zabita v mdlosti, zdlouhavosti a nevýraznosti. Zítra už o tomhle filmu pravděpodobně nebudu vědět a nijak mě to netrápí. ()
Nepřestřižená pupeční šňůra slib manželský zardousila. ()
Jak se Rusové (ne)příkladně navzájem dovedou využívat. Jde aplikovat na všechny národy světa, ale dělat kvůli dosažení svého štěstí ve filmu zmíněné věci je fakt hrůza. ()