Železná lady

Tradičně výborná Meryl Streep (vítězství na Oscarech téměř zaručeno) a brilantní práce maskérů, jinak nic. Co ostatně čekat o režisérky, jejíž poslední film byl Mamma Mia, že? Šedí prolezlá televizní nuda, která si může o vyváženostech Královny nebo loňské Královy řeči nechat jen zdát. Senilní důchodci si možná přičtou hvězdičku navíc ;) (12.02.2012)

Vstup do choré mysli... O Margareth Thatcher si myslím své („je to nebezpečná bestie“) a nutně nemůžu pominout (vlastně každý, kdo o této dámě něco ví/slyšel), že jakákoliv filmová podoba její životní pouti se zákonitě střetne s mým/vaším dlouhotrvajícím úsudkem. Střet přitom neberu v negativním smyslu, taková kolize je prospěšná, pokud podporuje schopnost argumentovat a dodává podněty. Servilní oslava a jednoznačně zdrcující kritika by ve mně vzbudily obé stejný pocit znechucení a to tím více, čím by se tvářily jako objektivizující reportáž, co loví neznámé skalpy. S Železné Lady mám dojem, že přesně toho si tvůrci byli moc dobře vědomi. Nabídli účelné vyprávění událostí optikou senilnějící paní, zajaté ve vzpomínkách a dávno neúčinných proklamacích, které platí už jedině na ustaranou a pocitem méněcennosti zkroušenou dceru + chápavé okolí. Nadmíru nehostinná první část snímku dá najevo, že dobrodružství z poslaneckých lavic a drsné výroky při masových demonstracích nejsou hlavní náplní filmu. Celé vzrušující období vlády a donekonečna diskutovaných rozhodnutí film nahlíží formou flashbacků unavené Thatcher, vlastně souborem roztříštěných vizí, jejichž relativnost je v každém okamžiku úplně evidentní. Nejen, že máme možnost vidět odpudivé odboráře a demagogicky naladěnou opozici, ale také vskutku státnické reakce pevné vůdkyně. Meryl Streep dokonale vytvořila nesnadný most mezi Thatcher političkou a normální ženou. Propaganda? Tentokrát nemám ten dojem, důležitý je průvodce filmem a nějak podobně se Thatcher ve vzpomínkách ke své politické dráze možná opravdu vrací. Rozumným krokem bylo zapojení autentických záběrů stávek a nepokojů, které politička možná opravdu vytěsňuje a vidí dnes pouze na obrazovce. Film je jejím snem, tancem s Reaganem v oparu (falše či vítězství?), kde hodnotící soudy tvůrců zastupuje úvodní část jejího mládí a částečně senilní a churavějící žena. Forma tenhle portrét nemá šanci vytrhnout, nenabízí než konzervativní podívanou bez čehokoliv originálního. Což je ale možná při zobrazované osobnosti další nenápadné plus... (01.03.2012)

Margaret Thatcher - Iron Lady, Odborové koště. Asi každý ví, že to neznamenalo oblibu v domácím žehlení a uklízení.. Zvolený koncept vyprávění lze pochopit (konfrontovat nyní silně korodující železo s tím, jak kdysi bylo skálopevné), nicméně forma jak je tomu činěno je krajně nešťastná. Ať už těžkopádně naroubované asociace, snaha o korektnost měnící se v mdlost, či absence momentů o síle falklandské desetiminutovky. Když tak nad tím přemýšlím, ona asi byla nejsilnější ta úvodní scéna s nákupem mléka, která defilovala pomíjivost - jak lidskou, tak politického odkazu konzervativní baronky. Jinak v rámci životní vyváženosti doporučuji zhlédnout spolu s Brassed Off od Marka Hermana.. (15.10.2013)

,,KAŽDÝ ČLOVĚK BY SE MĚL UMĚT POSTAVIT NA VLASTNÍ NOHY. A POKUD SE VĚCI NEPOVEDOU TAK, JAK BY MĚLY, LIDÉ BY MĚLI PŘESTAT KŇUČET, MĚLI BY SE VZCHOPIT A O NĚCO SE POKUSIT. A NAUČIT SE VĚCI V ŽIVOTĚ ZMĚNIT“..... /// Víte co? Přesně takhle nějak si tu bábu pamatuju! (z večírků? Hovno! Ze zpráv, když byla na straně imperialistů...) Vůdkyně, která by mohla bejt inspirací pro ženy na celým světě a jejíž plamenná vystoupení si tu můžeme připomenout. Jen mám trochu problém se zvolenou formou. Přeci jen jsem čekal víc z politickýho života ,,těch“ let, než starou, nemocnou – byť energickou dámu. Iron Lady je samozřejmě politickej film. Možná víc než J.Edgar (a rozhodně víc než W.). Možná jen není co vyprávět. Příznivci Konzervativní strany i ti M.Streep si však přijdou na svý. Zbytečnej film? Těžký rozhodnutí... je třeba si uvědomit, co na tý bábě chcete vidět! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nabízej mi bydlení v Londýně na ,,Downing Street 10“. 2.) Zjistím od kuď Mirek Kalousků bere ty svoje ,,spořící“ hlášky. (Vítek Bárta chodí jinam...). 3.) Thx za titule ,,ni.na29“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.02.2012)

Nebyť typologicky presne zvolenej a samozrejme rigorózne hrajúcej Meryl Streep tak potom ani pes neštekne. Ono to aj tak po týždni z hlavy vyfučí, kedže Ms. Lloyd akosi ušlo, že curriculum vitae tak povestnej političky by malo vychádzať predovšetkým z detailného zmapovania jej aktívnej kariéry, prípadne neopomenuteľných okamihov zo súkromia a až potom by mohlo (ale nemuselo) dôjst k zbytočne okázalému dramatizovaniu (schýza). Takto v pamäti ostane len záblesk z ďalšieho životopisného "romániku", ktorý k svojmu predobrazu síce vzhliada, no veľký úspech mu na poli dômyselných biopicov teda neprináša. Tak nejak zjednodušene by sa dalo povedať, že Phyllida sa skrátka preflashbackovala... (10.01.2012)